Prosluněnými ulicemi Havany bzučela malá komáří křidélka. Vzduch se chvěl vlnami horka a prach ztěžka usedal na vysušené ulice. "Bzzz" zaznělo Louisovi Neitovi do ucha, ten se ohnal po obtížném hmyzu, komár se ale nedal. Sedl svýma klátivýma nohama Louisovi za krk, usadil se na slabé vrstvičce potu a se zřejmým úmyslem probodl dlouhým a ostrým sosákem kůži. Pak oběť zařvala a rozdrtila drzého vetřelce vzteklou dlaní.
Za dva dny dostal Neit horečku, která však brzo přešla. Dalšího dne se opět vrátila. Pak se Neitovi na kůži objevilo nepřirozeně žluté zabarvení, způsobené poškozením jater. Louis začal krvácet z nosu, pod kůží se mu objevily krvavé podlitiny. Stolice byla černá. Za další dva dny Louis Neit zemřel.
*
V polovojenském táboře poblíž Havany se schylovalo k neuvěřitelnému pokusu. Ten pokus byl zatraceně odporný, velice nebezpečný a překvapivě úspěšný. Major Reed dal postavit dva speciální baráky.
V baráku číslo jedna měli tři dobrovolníci (dva vojáci a jeden lékař) strávit příštích dvacet dní, dvacet dní hrůzy. Domek byl utěsněn tak, aby se dovnitř nedostal jediný komár, teplota nastavena na 32 stupňů Celsia a všude rozestavili kádě s vodou, to kvůli simulaci tropické vlhkosti. Pak vojáci přinesli několik beden. Polštáře, přikrývky a oblečení, to vše kontaminované černými výměty, výkaly a krví lidí, kterým už komáří bodnutí přineslo smrt. Všudypřítomný zápach se ještě zvýšil potom, co Reed nařídil všechny látky v místnosti vyklepat tak, aby choroboplodné zárodky byly opravdu všude. Potom se tři odvážní svlékli, z hadrů si upravili lůžka a ulehli. Dvacet dní čekali každý den nápor hrozné nemoci, dvacet dní a nocí se modlili, aby jediným způsobem přenosu bylo komáří bodnutí. Když svých dvacet dní přežili, ujistil se Reed o úspěšnosti pokusu tím, že dvěma vojákům dal vpíchnout nákazu, aby se prokázalo, že nejsou proti nákaze imunní. Po těžkém boji přežili a zinkasovali každý svou zaslouženou odměnu 300 amerických dolarů.
Barák číslo 2 měl také tři obyvatele, nicméně tím podstatným byl úředník John J. Moran, který se přihlásil "pro vědu a ku prospěchu lidstva". Domek byl větraný, vybavený desinfikovaným prádlem a uprostřed natáhli hustou síť. Za sítí, v druhé části domku spali dva mladí muži, před sítí se 21. prosince v pravé poledne objevil vykoupaný Moran. V jeho části domku už na něj čekaly samičky komárů, dobře živené na nemocných v havanské nemocnici. Na Boží hod sklátila Morana horečka a jen taktak, že přežil.
*
Dr. Theiler už věděl, že nemoc přenášejí komáři a jejím původcem je virus. Ale ještě zbývalo přijít na to, jak se proti němu bránit. Theiler byl jako posedlý. Jenže do té doby jediným vhodným kandidátem místo člověka byl makak indický. Makak indický je ovšem velmi nákladný, zvláště má - li umírat ve zvýšených počtech. Theiler tedy zkusil bílé myši, úspěšně. Přenášel injekčně vir z jedné myši na druhou a …. jednoho dne se nešťastnou náhodou bodl do ruky. Jaké však bylo jeho překvapení, když nemoc proběhla jako běžné chřipkové onemocnění. Tím, jak virus putoval z myši na myš, stal se slabším a změnil své smrtonosné vlastnosti. Vznikla očkovací látka a Yellow Jack, jak nemoc nazvali američtí vojáci na Kubě, byl poražen.
*
Tato povídka byla napsána podle skutečných událostí tak, jak probíhal boj proti žluté zimnici. Tato nemoc ovšem hrozí dál, dnes je jen v Africe v přímém ohrožení touto nemocí 508 miliónů lidí v 33 zemích.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář