Na střechách
Prolog
Switch seděl na betonové podlaze střechy domu, ve kterém bydlel. Nemyslel na nic. Nechával myšlenky zvolna ubíhat a krvavé slunce, které proplouvalo soumrakem, dodávalo celé scéně hypnotický nádech. Palce v čínách se občas propnuly, jako by dávaly najevo, že už zase potřebují více prostoru. Nicméně špičky bot, ve kterých byly ukryté, přesahovaly okraj patnáctipatrové budovy. Kolem proletělo hejno jakýchsi ptáků, vykroužilo dva akrobatické půlobraty a zmizelo za okrajem kdesi v hlubině nořící se nad upracované město.
Switch se najednou prudce zvedl a skočil přes okraj do volného prostoru tam, kam před malou chvilkou zmizelo hejno švitořivých tvorečků. Tak jako skáčou na olympiádě závodníci do bazénu a porota pak hodnotí styl jejich skoku, s rukama nad hlavou, bicepsy tlačícími na uši a mistrně propnutýma nohama. Ale nejpodstatnější bylo zachovat si stav mysli, kterého předtím nahoře poměrně pracně dosáhl. Studený podvečerní vzduch mu svištěl kolem uší a také ho zastuděly dopředu vytrčené prsty na rukou. V okamžiku, kdy se dostal asi tak do poloviny budovy, pohybem natažených paží dozadu a současným zakloněním hlavy začal střemhlavý pád vybírat a postupně srovnávat osu svého těla s chodníkem dole. Byl už u země, když si uvědomil, že měl začít brzdit mnohem dřív. Klouzal teď už skoro vodorovně, ale byl blízko, příliš blízko zemi, než aby mohl pohodlně dosednout na nohy, tak jak by se mělo. Pokusil se tedy o jediný v té chvíli možný manévr. Sbalil tělo do klubíčka a pravou rukou hmátl před sebe. Skulil se do džudopádu, jenže rychlost byla ještě stále příliš vysoká a on tak udělal asi dvacet rychlých, nebezpečně tvrdých přetočení na hrubé dlažbě usínajícího města. Když se dokoulel, zůstal vyčerpáním ležet na zádech na zemi a ani nedokázal zvednout hlavu a podívat se, jestli ho nikdo neviděl.
Kapitola 1________________________________________
V kuchyni voněly čerstvě upečené koblihy a Max netrpělivě čekal, až Lin přinese na stůl kafe. Díval se na ní tak, jak se ještě na žádnou dívku nedíval. Byla milá, měla svůj styl a kromě toho jí to pálilo. Lin se narodila už ve státech čínskému kybernetikovi a americké archeoložce a kombinace rysů obou jejích rodičů jí dodávala na zvláštní, neokoukatelné přitažlivosti. Max sám si o sobě moc nemyslel, prostě kluk jakých běhají po světě milióny, ale Lin věděla, proč s ním tráví čas. Jednak nikdy nepotkala člověka, který by dokázal stejně rychle jako Max všechno rozebrat, neméně rychle dát zase dohromady a během toho procesu pochopit, jak daná věc funguje (někdy ty věci ani nemusel rozebírat), a za druhé se jí líbil. Ne tím způsobem jako filmové hvězdy anebo ten druh kluků, co stráví půl dne vybíráním vhodné kombinace oblečení, ale měl v sobě jakési kouzlo, složené ze skromnosti, sebevědomí a nenucenosti, a to ji přitahovalo.
Max se stavil proto, aby se domluvili na večer. Teď seděl naproti ní a slyšel sebe a Lin, jak rozmlouvají, dělají návrhy, smějí se, naoko rozčilují, ale duchem byl úplně jinde. Sledoval její ústa, jak se pohybují, vnímal její slabou vůni, její magnetickou přítomnost zhmotněnou v předvídatelných tvarech a pohybech, které mu s neúprosnou vytrvalostí vyrážely dech.
O několik desítek metrů dál u vnější stěny toho samého domu, v místech, kde si zapomenuté dvory podávají přes polorozpadlé zídky plazící se břečťany a krysy tančí svoje hladové reggae, se ode zdi odlepilo několik temných stínů. Slabé lupnutí způsobilo, že se podél oloupané zdi vysokou rychlostí řítily dvě kotvy vlekoucí za sebou lana. Trénované paže pak ručkovaly téměř neslyšně směrem k pootevřenému oknu ve třetím patře. Jen na okamžik je něco vyrušilo, veškerý pohyb rázem ustal a postavy se svalovými vlákny napjatými k prasknutí znehybněly. Pak zamňoukala kočka, napětí povolilo a skoro nepřirozeně rychle se pohybující zakuklenci brzy dospěli k okennímu parapetu. Když první tiché chodidlo dosedlo na dlaždicovou podlahu, v bytě číslo 3 na konci chodby dva mladí lidé ještě nemohli tušit, že jejich radost nebude mít dlouhého trvání.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
(řešení hádanky Horolezci je prosté. Na vrchol hory se zřítilo letadlo se třemi pasažéry. Hezký den.)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář