Na střechách - kapitoly 10-14

Kap. 10___________________________________________________________________

Když se konečně dveře s těžkým vrznutím otevřely, byla Lin hlady a žízní tak zesláblá, že sotva zvedla hlavu, aby se podívala na svého věznitele. Chodbou vnikal dovnitř studený vzduch a nepatrná troška světla, nicméně postava s kápí přes hlavu se díky příšeří nemusela ani příliš namáhat, aby zakryla rysy svého obličeje. Z hloubi kápě pozorovaly chvilku Lin temné nevraživé oči, potom se postava skrčila a posunula směrem k dívce dvě nádoby. Potom příchozí zlehka výsměšně odfrkl směrem k Lin a tlumeným, skoro neslyšným hlasem pronesl "Dej se do kupy, teď to teprve začne" a s vědoucím uchechtnutím se vytratil ze dveří. Sotva Lin opět osaměla, sebrala všechnu svou zbylou sílu, aby prozkoumala obsah dvou nádob ležících ve tmě kdesi kousek od ní. Ještě nikdy jí studená voda a kousek chleba nechutnaly tak sladce.

*

Kap. 11___________________________________________________________________

Úspěch byl vždy předvídatelný a očekávaný, ale s neúspěchem se Muž nikdy neuměl vyrovnat. Když položil telefonní sluchátko, byl vzteky bez sebe, přestože volajícímu nedal své pocity samozřejmě znát. O to víc to teď v něm vřelo. Vzteklým pohybem obou paží zároveň shodil se stolu všechno, co se jeho hněvu připletlo do cesty. Se zlostným výkřikem pak proklel všechny ty neschopné břídily, s kterými bohužel musel chtě nechtě mít občas něco do činění. Když už nemůže být dokonalý svět, ve kterém žije, ať jsou alespoň dokonalí ti, kteří pro něj pracují. Jak může vládnout, když nemá o co se opřít ?! Toho kluka musí dostat stůj co stůj.

*

Kap. 12_____________________________________________________________________

Kate Sloanová neměla dneska zrovna nejlepší den. Budík se rozhodl nezvonit, všechny věci přes noc záměrně změnily svá obvyklá stanoviště a autobus, který s vypětím všech sil doběhla, zavřel svá plechová ústa naschvál těsně před ní a Kate tak stála na zastávce celá udýchaná, zničená, s výhledem na další "opravdu povedený den." "Ještě by mohlo začít pršet", pomyslela si Kate a jen jí ta myšlenka probleskla hlavou, dopadly první studené kapky srpnového deštíku na její překvapená ramena.

"No fajn", usmála se bezmocně, "to bychom měli" a popoběhla pod malou zelenou papundeklovou stříšku poblíž stojícího čínského obchůdku s kořením. Zakaboněná obloha se rozhodla, že Kate dnes do práce včas nepřijde a ona na tu myšlenku stejně už dávno rezignovala. Stála tam smířená se svým osudem outsidera a pozorovala, jak si kolemjedoucí auta razí svou cestu šedivým závěsem teď už docela slušného lijáku a občasní chodci s deštníky poskakují mezi bublajícími kalužemi jako by hráli panáka. Raz dva hop a otočit. V tom se stalo něco, co outsiderský život Kate Sloanové změnilo už jednou provždy. Jak tak pozorovala pantomimu pouličního dění, upoutal na okamžik její pozornost neurčitý dojem, že za střechy nejvyššího domu na protější straně ulice se do postranní uličky vrhl poměrně velký stín. Zaostřila pohled tím směrem a překvapením otevřela ústa a jak se děly další věci, vypadalo to, že Kate už svá ústa nikdy nezavře. Z protější střechy se totiž po hlavě vrhlo postupně do hloubky pod nimi asi deset dalších (ano, teď už o tom nebylo pochyb) lidí a , což bylo naprosto k neuvěření, nikdo z nich neskončil na dlažbě jako dárek pro koronera, nýbrž jeden jako druhý poměrně hladce vybrali svůj "pád" a v mírném předklonu dosedli do tiché uličky pod sebou. Kate Sloanová instinktivně vytáhla z brašny foťák a louže nelouže vyběhla vstříc senzaci, kterou nejen New York Visitor nepamatuje.

*

Kap. 13_____________________________________________________________________

První, co Switch po dlouhé době uviděl, byla malá, ohněm osvětlená jeskyně, která se mu teď zdála nad očekávání útulná. Byl velice zesláblý a tak mu dalo velkou práci, aby nadzvedl hlavu a podíval se směrem k východu. Jediné, co mohl vidět, bylo modré, svěží nebe bez jediného mráčku. Switchovi to rychle došlo a tak se s úlevou mírně pousmál. Byl zase zpátky. Byl v Hnízdě.

*

Kap. 14_____________________________________________________________________

Několikeré zacvakání zámku a skřípění těžké závory si Lin spojila se slovy toho muže ohledně své budoucí existence a začala se opravdu bát. Dovnitř opět vnikl vytoužený vzduch vnějšího světa, ale žádné dobré zprávy s sebou nepřinášel. Naopak, přinesl s sebou čtyři zlověstné postavy, což bylo vzhledem ke stavu vězeňkyně poněkud přehnané. Každý zakuklenec se chopil jedné dívčiny končetiny a přitiskli ji silně ke studené podlaze. Pak se objevila ruka se stříkačkou, což Lin vehnalo adrenalin do celého těla, protože z injekčních stříkaček měla odjakživa děs. Čtyřem silným mužům nedalo žádnou práci přemoci slabé dívčino vzepjetí a tak Lin pocítila, jak jí ostrý hrot jehly proniká kůží předloktí a jak proud tělu naprosto cizí látky mizí v jejím krevním řečišti. Přes slzavé oči a roztáčející se barevná kola před nimi Lin uviděla, že byla zvednuta ze země a klenutou chodbou s loučemi po obou stranách odnášena pryč ze své cely. Nicméně takhle si svůj únik z černočerného prostoru nepředstavovala.

*