Kap. 2
V krbu plápolal oheň osvětlující podvečerní místnost alespoň tak, aby starý muž v těžkém rudě potaženém křesle mohl v knize rozeznávat milované obrazy starých mistrů. Mužova tvář přijímala hřejivé paprsky z levé strany a tak jeho ostré rysy vrhaly směrem do místnosti stíny málem strašidelné. Otevřeným francouzským oknem vnikal dovnitř lehký a teplý srpnový vánek, jenž co chvíli roztančil dlouhé závěsy v laškovném ale přesto ne nějak veselém rytmu.
Muž čekal na zavolání. Svou obrovskou moc vybudoval pomocí směsice vazeb na známé lidi a krvavých činů, s nimiž ho ovšem nikdy nikdo nespojoval. Od starých mistrů se naučil, že nejvíc na lidi působí kombinace rozmachu štětcem a nepatrného detailu. A jako oni miloval témata náboženská, protože zvláštním způsobem spojují svět prostých lidí se světy bohů, atmosféru strachu a uctívání. Vždycky se cítil být tak trochu bohem.
Když telefon zazvonil, nijakým způsobem ho to nerozrušilo. Byl zvyklý zvedat telefon a přijímat zprávy o svém úspěchu s klidem. Takový uklidňující účinek má na lidi moc. Přiložil ucho ke sluchátku a vyslechl krátkou očekávanou zprávu:" Vrabec dolítal, vlaštovka zmizela z hnízda."
*
kap.3__________________________________________________________________
Ve starých podzemních garážích, tři patra pod zemí, se odráželo několik desítek na zdi rozvěšených pochodní od zornic asi patnácti mladých lidí. Skupinka stála v kruhu a tlumenými hlasy o čemsi rokovali. Zatuchlý vzduch rozlehlé místnosti dokonale ladil s úmyslně nedbalým zevnějškem debatujících a mísil se se špatně odvětrávaným kouřem jediných zdrojů světla v té hloubce pod zemí.
"Byl jsem tam, a na zemi bylo spousta krve, jako po bouračce, ale něco mi nesedělo, něco bylo špatně."
" Mluvili jste s ním někdo? Řek aspoň něco?"
" Zkoušela jsem to, nechtěli mě k němu pustit, ale dostala jsem se tam a vypadal fakt strašně. Mluvila jsem na něj a nevím, jestli mě vůbec vnímal, ale když jsem se ptala, jestli to nezvlád, jestli spadnul, přísahala bych, že zavrtěl hlavou jako že ne."
" To si piš, že to nebyla nehoda. Switch si sice nebyl úplně nejjistější, ale aby se zabil, to mi nesedí."
"Tak je to jasný, ty hajzlové ho sejmuli."
Najednou skupinka kvapem ztichla. Odkudsi seshora byly slyšet zvuky blížícího se prkna. Rozestoupili se a ukryli svou přítomnost do tmavých koutů tak, že jenom oči a pochodně mohly prozradit, že tu někdo je. Přikrčená postava sjela z vyššího patra směrem k nim. Mladý muž seskočil z skateboardu a padl do prachu na kolena. I ve slabém světle kolem bylo možné vyčíst z jeho tváře stopy zoufalství a vyčerpání.
"Mají Lin," hlesl Max přiškrceným hlasem, svezl se do prachu k nohám svých vyděšených kamarádů a ztratil vědomí.
*
Kap. 4
V horách bývá krásně svěží vzduch, sluníčko svítí jaksi vznešeně a celá atmosféra všeho kolem dává návštěvníkům nebo obyvatelům na vědomí, že tady vládne matka příroda a že si svou vládu nenechá jen tak vzít. William vstával každý den už několik měsíců právě s tímhle pocitem a nejinak tomu bylo dnes. Vykoukl z malého stanu, protáhl se a kráčeje směrem k potoku, nechal své bosé nohy rozrážet hradbu stébel trávy tak, aby mu na ospalé prsty dopadávalo co největší množství osvěžující rosy. Když vykonal ranní hygienu, poněkud netradiční ve vztahu k tomu, co byl kdysi zvyklý z města, vydal se směrem k malé soutěsce. Cestou se k němu připojovali další mladí lidé a když došli před kamenný val, který opticky uzavíral soutěsku, do níž směřovali, věděl, že přišli právě včas. Z levé strany přicházel Učitel a mírným úsměvem pokynul svým studentům, aby vešli před ním. William věděl, že dnes je velký den. Dnes, po asi čtvrt roce příprav, dnes začnou s nácvikem létání.
*
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář