Kap. 15_____________________________________________________________________
Maxmilián Wecker byl odmalička hloubavý chlapec. Své rodiče nikdy nepoznal a vychovávala ho teta Frances, která jednak neměla nic společného s Francií, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale hlavně nebyla Maxova opravdová teta, což bylo zřejmé už z toho, že chlapec, kterého se ujala, byl běloch a Frances byla čistokrevná černoška. Maxova hloubavost se projevovala už od prvních dní. Coby malé děcko rozmontovával vše, co se jen rozmontovat dalo. Takže nad ním teta Frances lomila neustále rukama a vzdychávala: " Chlapečku můj, co z tebe bude, vždyť ty dočista všecičko rozebereš a nikdá nic nedáš zase dohromady." Jak Max rostl, rostl v něm i jeho zájem o pochopení podstaty věcí a tak četl všemožné příručky, encyklopedie, ba i slovníky, návody a luštil technické nákresy. Když ostatní mladíci postávali u tělocvičny a pokoušeli se zahlédnout malým okýnkem dívčí šatny něco dívčí nahoty, Max seděl na půdě domu, ve kterém bydleli a na podlaze měl do nejmenšího šroubku rozebraný tetin kombinovaný mixér. Ten mixér byla první složitější věc, kterou Wecker dal zase dohromady, což jeho tetu nesmírně potěšilo. Ne že by se Maxovi dívky nelíbily, jen zatím nepotkal takovou, která by ho doopravdy zaujala. Až jednou.
Kráčel svým typickým houpavým krokem směrem ke školní knihovně, kam nesl vrátit několik titulů, které si kromě něj nikdo jiný nepůjčoval, když byl vytrhnut ze svého snového světa šroubků a siločar pronikavým skřípěním automobilových brzd. Ve zmatku uskočil a kecl sebou na dlažbu chodníku, ale on nebyl tím, kdo byl v bezprostředním nebezpečí. Necelých deset metrů od něj zaduněl náraz a vzduchem směrem k Maxovi letělo zelené sportovní kolo společně s jeho nešťastnou řidičkou.
Max tehdy v sobě poprvé v životě objevil svoji duchapřítomnost a z nejbližšího telefonního automatu zavolal záchranku. O incidentu pak musel vyprávět na policii a dívku chodil, to už z vlastní iniciativy, následující měsíc a půl navštěvovat do nemocnice. Nikdy si spolu nic doopravdy nezačali, ať už to bylo z Maxovy ostýchavosti vůči něžnému pohlaví nebo z jakýchsi důvodů z dívčiny strany. Ale už tehdy začal Max Wecker milovat Lin Changovou.
*
Kap. 16_____________________________________________________________________
Trvalo asi čtrnáct dní, než členové výcvikové skupiny dospěli tam, kde teď byli. Stáli na okraji skalní římsy a pod nimi byla třímetrová hloubka a dole zelená horská mýtinka. Tři metry jsou málo na to, abyste se zabili, ale dost na to, abyste si při skoku po hlavě pořádně nabančili. Věděl to i William a upřímně, to, co mělo následovat mu nahánělo husí kůži. Každý zná tuhle směsici radostného očekávání a pochybovačných obav "Co kdyby?"
Během předešlých čtrnácti dnů si studenti zdokonalili techniku odpojení vnitřního těla od těla hmotného a když už se v tom cítili jako doma, měli se zase učit pomocí vnitřního těla si vnější tělo připojit a naučit se ho ovládat. Dnes měli zkusit skočit do prázdna, pokusit se překonat strach a své vnější tělo poponést pomocí vnitřního alespoň tak, aby se střemhlavý pád zpomalil na únosnou míru. Tohle cvičení dělávalo studentům veliké problémy. Přemoci vlastní strach znamená vykročit směrem k vítězství.
A William chtěl vyhrávat. Soustředil veškerou svou energii na to, aby stav souhry energií dosažený nahoře na okraji římsy dokázal udržet i v okamžiku skoku. "Tak pojďte!" zvolal na ně Učitel stojící na mýtince pod nimi a William skočil. Ale příliš se soustředil na to, jak velký úkol má před sebou, jak velká šance se mu otevírá, příliš chtěl být nejlepší ze všech a napoprvé sletět dolů jako pták, že nedokázal svou mysl ponechat dost prázdnou a dost soustředěnou na stav bytí, ve kterém se nacházel. Tvrdý dopad na zelený koberec mu doslova vyrazil dech.
*
Kap. 17_____________________________________________________________________
Herbert a Sylvia seděli v restauraci rychlého občerstvení a bylo jim viditelně dobře. Sylvia se chichotala a Herbert jí usilovně zíral zblízka do laskavých očí a nechával se opájet její blízkostí. Protože byly tři hodiny po půlnoci, byli jedinými zákazníky podniku jménem Hero Snack Burger. Osamělý prodavač si přestal listovat v katalogu erotických videokazet a houkl na ty dva, kteří už dávno měli dojezeno: "Běžte se volizovat domů, my jsme tady slušnej podnik." "No jo a ty seš tady nejslušnější" kontroval Herb, ale urychleně se zvedal, protože tlouštík si vzal narážku zřejmě příliš osobně a hodlal se vyvalit směrem k nim. Vyběhli se smíchem na ulici a Herb se pokusil vzít Sylvii za ruku.
Možná to bylo tím zaujetím, které jeden pro druhého měli, možná jim šum nočního města naprosto otupil smysly, v každém případě neslyšeli pomalu přijíždějící černou dodávku, ze které vyskočilo několik postav v černých hábitech, kteří zamilovanou dvojici popadli a zatáhli do vozu.. Celá scéna se odehrála tak rychle, že si jí ani těch několik málo kolemjdoucích vůbec nevšimlo a pokud snad i něco viděli, nestihli si jistě uvědomit, co se stalo.
Jinak na tom ale byla mladá žena s fotoaparátem stojící v tmavém koutě přilehlého průjezdu. Naskočila do svého tmavě modrého fordu z dvaaosmdesátého roku a jala se pronásledovat černou dodávku. Přece si nenechá ujet jediné dva členy Bratrstva, které se jí po jejich včerejším ranním seskoku podařilo sledovat až sem.
*
Kap. 18_____________________________________________________________________
Switchovi se v Hnízdě dostávalo příkladné péče, založené na starých asijských procedurách. Dvakrát denně musel vypít silný hořký odvar z horských bylin, kterému se říká kao tui, horská krev nebo také skalní slzy. Mimo to podstupoval speciální indickou léčebnou masáž, kdy je pacient nejprve potřen olejem. Na speciálním stole je pak v různých pozicích masírován vaky z látky (naplněné rýžovým pudinkem a namočené v teplém mléčném odvaru s bylinami). Tyto procedury provádějí Pomocníci, kteří jsou nejméně viditelnými, ale zcela zásadními obyvateli Hnízda.
Hnízdo vzniklo někdy před 3000 lety na tajném místě v horách velmi daleko na východ od bolavého New Yorku jako útočiště chudých vesničanů, kteří neměli kam jinam jít. Svému novému účelu sloužilo teď asi 25 let. Několik Učitelů vybudovalo s pomocí svých přátel rozlehlé skalní město. Na místě, kde nebylo nic než pár do skály vydlabaných jeskyní a vhodné, před civilizací ukryté místo v horách, teď fungovalo vše, co bylo potřeba pro úkryt a výuku členů Bratrstva.
Na takovém místě se teď měli sejít Switch, jeden z těch, kteří už byli po výcviku vypuštěni do světa zmatku a neklidu, a William, zástupce skupinky těch, kterým jejich Učitel teprve pomáhal nalézt vlastní tvar a směr.
*
Kap. 19_____________________________________________________________________
Když naposled cvičně slétávali z výškové budovy, šel Max jako první. Od toho dopoledne, co unesli Lin, měl v sobě jakousi horlivost, touhu něco udělat. Ať přemýšlel, jak přemýšlel, nenapadalo ho, jak by mohl přijít na to, kde Lin je a jak ji zachránit. Musela zasáhnout náhoda a ty dva zase dostat do vzájemné blízkosti.
Jenže když toho deštivého rána skákal, chybělo do jejich opětovného shledání ještě několik dní a několik stovek kilometrů.
Max se vrhnul se střechy a protože byl rozrušený, dělalo mu soustředění podstatně větší problémy než kdy dřív. Možná i proto se tolik nevěnoval letu samotnému a stihl pozorovat blízké i vzdálenější okolí a zahlédl mladou ženu stojící na druhé straně magistrály. Krčila se pod malou stříškou asijského obchůdku a třásla se zimou. Max by jí byl nevěnoval tolik pozornosti, kdyby si nebyl povšiml, že když doskočili poslední z nich, vyběhla žena jejich směrem a celou cestu, co se rozcházeli do svých domovů, je sledovala. Žena měla na krku profesionální fotoaparát a během sledování udělala několik snímků. Nebyla zřejmě hloupá, protože z celé skupiny nakonec zvolila Herba a Sylvii, kteří měli tolik starostí se sympatiemi toho druhého, že by si své pronásledovatelky nevšimli, ani kdyby jim šlapala na paty. Když už byli poslední tři, udělal Max úhybný manévr. Zmizel s rozloučením v jedné z postranních uliček, přikrčil se za hromadou naházených beden od piva a pověsil se Kate Sloanové na paty.
Jen díky tomu teď překonal svůj vrozený strach z něčeho většího než je jeho milovaný skejt a seděl za volantem bývalého taxíka, který jeho tetě Frances nechal jako vyrovnání dluhu jeden její nápadník, jenž u nich pár týdnů bydlel a živil se a pak už nepřišel. Teta si ho našla a toho taxíka z něj vyfackovala.
Maxmilián Wecker poprvé v životě sledoval autem ženu, která svou otřískanou fordkou poprvé v životě sledovala zločineckou dodávku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář