Řidič traktoru je strašně osamělý pán
odjíždí ze hřbitova, když všichni ještě zůstali
padají mu kytky z korby, tiše nadává
slovy, jež neznají lidé neznalí
mraky táhnou nad tou scenérií
jako houby na nádobí nasáklé křivdami
a stromy kývají se opile, nevím, co pily
ústy hnízd jako by něco říkaly
říkám vám, tady se asi něco děje
mávají lidé, mávají hlavy lučních trav
všichni volají dobrého čaroděje
a noční král mu kývá na pozdrav
pohádka blaží tiché kolemjdoucí
na srdci láskou na očích perletí
nikdo neví, odkud se slova berou
nemají křídla, tak z nebe neletí
pověz mi, prosím, jak dlouho tají ledy
pověz mi prosím, kde řeka má svůj splav
budu stát klidně a třeba naposledy
utíkej rychle, nikdy se nezastav
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář