Postávám u oken
skrz záclonky je vidět život, jak večeří
má čtvery oči a rozdrobenej chleba na lince
bačkůrky pod stolem, džbán vody dělá kola
stojím u dveří, neklepám, jen zkouším cítit lásku
zdola
chodím sem denně
a vždycky čichám sny a koláč s rebarborou
šedivej život má všechny možný barvy duhy
útěky návraty úsměvy a roztržený kalhoty
stojím u dveří, neklepám, já stejně vím, že jsme tam
já a ty.
(spousta nových fotek v sekci Miláci)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář