27 září 2010

Poezie pro dnešní den

flower garden
Dvoje ústa a dvoje mantinely
nebuď tak plachý, nebuď tak smělý

hodinky bimbambim čas mračí svoje oči 
a hlava točí se na kolotoči

ulice ztichla a vítr listí víří
z jeskyní ženou se zmatení netopýři

počasí kazí se, teď ještě začne pršet
nechám ti spropitné, přines mi protiúčet

měl jsem jen kávu a všechny zbytky světa
se zlomeným křídlem nedokážu létat

dvoje ústa a dvoje mantinely
šeptám ti všechno

a uši neslyšely.
-----------------------------

Sova kouká na veliké větvi
jak den se probudil
a vzal jí nadvládu
nad nocí, která kryje strachy
a tají místo plné pokladů

pod zemí hraboš ten se raduje
že sova svoji schopnost ztratila
najde si klásek, najde si vodu
… pak sova v brýlích hraboše zabila.

------------------------------

Klopýtání je darem klopýtáků
bloudění prokletím bloudilů
čumáci zírají na včelu bez sosáku
tleskáči klaní se davu úchylů

co je svět světem, tak nikdy nebyl svatý
hodinky také hodné nebyly
prosívám prosby přes síto sytých pánů
aby se klopýtákům dny pádů skončily.
--------------------------------------

Padá sníh



Někdy slyším klavír
Jak hraje Chopina
Prsty jsou zkřehlé a bílé klapky
Tančí
Na řece kluci bruslí
A v tvářích mají pod namrzlou
Vrstvou žár

Když padá sníh

Někdy se dívám z barevného okna
Kostela
Těžké tóny Bachovy zkázonosné
Melodie
Mě nutí
Pohlížet zpátky
Hledat tam to, co už
Dávno ne

Padá sníh


Držím tě za ruce
Prstíky v pletených palčácích
Se třou podvědomě o sebe
Před námi unavené slunce zapadá

Tehdy mě napadá
Co řekla bys
Kdybych políbil tě na tvář

Když padá sníh
Jsem malý kluk na řece
Co není si jistý na bruslích.

-----------------------------------

Pohled do očí

Stojíme proti sobě
dlaně v doteku
v očích máš víru
šitou z útěků

stojíme u sebe
s bokem po boku
srdce naléhavě
plná výroků.

-------------------------
Řeka

Sedíme na břehu a posloucháme cvrčky
jsi blíž než bych myslel i než to vypadá
vítr si fouká na klidnou hladinu
kladu ti otázky a ruku na záda

řeka si plyne a s ní i moje slova
topoly stohlavě třepou hlavami
odpovídáš mi už podesáté znova
řeky že tečou mezi skalami.

-------------------------------------
Propasti

Prostor mezi lidmi se dlaněmi uzavírá
dvě ruce jsou most tam, kde byla díra
srdce je strážnej jestli se nepodvádí
jestli kdo hladí doopravdy hladí

propasti pelestí věští neštěstí
naopak duše kluše celkem jednoduše.

-------------------------------------

Ryby, slunce a vampírky

1/ Rybičky a kečup
všude po tvým těle
nic se neděje
jen mraky běží nad hlavou

kečup je nepravej
a rybičky neplavou

mraky běží
a ty máš stéblo v zubech
žertovně laškovně provokativně

u starý pumpy starej chlap
směje se divně

2/ Slunce navozuje
iluzi hřejivosti
nic se neděje
jen děti si hrajou

houpaj se na houpačce
a vítr cuchá chlupy kočce

slunce navozuje
iluzi hřejivosti
město je lhář
a má odvápněný kosti

3/ Vampíři ukazujou zuby
vampírky záda
a já mám prázdný ruce

chybíš mi
ulicí peláší malej bílej pes

co bylo včera není dnes
vampírky ukazujou záda
ty mě máš víc než kdy dřív ráda.
----------------------------------------

Hledám odpovědi

Hledám odpovědi
u těch, kteří snad vědí
ale oni nevědí
jen proto, že jsou šedí

hledám sebe
pod povrchem tebe
jenže tam já nejsem
srdce hlouběj tepe


hledám svoji cestu
od odměny k trestu
ale kroky k městu
špiní lesní cestu


hledám to co hledám
to, co nemám, nemám
ale hlavu zvedám
proto, že se nedám

--------------------------

Muži v klobouku

Muži v klobouku
nechodí na louku
ani do polí

ženy s deštníkem
nejdou lesíkem
natož o holi

co se hodí a co nehodí
mně muži v klobouku a ženy v lese
oku lahodí

sám sedím v hloží a trhám jahodí.
 -------------------------------
Pršelo, neprší

Pršelo
a za tebou v dálce se tyčila hora
pozvání k obědu všem zvoněl zvon


stálas na balkoně
málem bych zapomněl říct

pršelo
tvý šaty voněly jarem a touhou
dívám se, pláču - jak moh bych chtít víc

pršelo
a já si představoval, co bude
děti dole v ulici rozbily okno

stálas na balkoně
a bylo nezapomenutelné ovzduší

hladím tě
v představách
pršelo
teď už neprší.
 ---------------------

Co ti říct

Co ti říct
když všechno řekneme si očima
srdce mluví vysílačkou zraku

je mi horko
a je mi krásně
a kdybych chtěl mluvit ústy
řeknu ti o zázraku

co ti říct
když slova kazí význam sebe sama
a srdce cítí vždycky trochu dluhu

je mi krásně
a je mi horko
a kdyby slova byli koně
pustím je do luk ať běží bez popruhů

co ti říct
když z různých úhlů zkoušíš říci totéž
jen stůjme blízko
anebo do luk také se mnou poběž.
--------------------------

Myslím-li hlavou
myšlenky plavou
tou říčkou dravou
kamsi do polí

myslím-li srdcem
říká mi pojď sem
natáhni ruce
kam klouby dovolí

řekne mi dosáhni
daleko někam
tam já to neznám
a tam chci jít

život je k tomu, aby byl poznán
a má se žít.

-------------------------

Pouštím ti gramodesky

Pouštím ti gramodesky
máme se při tom hezky hezky
špitáme do ouška třesky plesky
a jiné blbiny

víš, ono tohle si člověk dovolí
jen s někým, kdo je tak blízko
že nejsou dvě kola, ale soukolí


máme starej zaprášenej gramofon
a na tom co nám hraje vlastně nezáleží
jde o ten čas, co jinak s tebou
než bez tebe běží
bez biče, bez cukru a bez otěží.

--------------------------

Blízkost je něco
co se neměří na centimetry
ale na průtok krevní kapilárou

tlukot svalu se čtyřmi dutinami
vytváří v hlavě nekonečné hlavolamy

blízkost je odpověď na otázku starou
co je láska

nejsme sami.

-----------------------------

Písnička o citu

Rytmika strachu a tóny toužení
píseň milování
notová osnova nese noty jako rolník boty
obyčejně, bezmyšlenkovitě, s pocitem vzácnosti

a slova běží do prázdnoty
nezbytná pro lásku jako řeka pro mosty

refrénem je vždycky naděje
počet slok závisí na tom
kolikrát se srdce zasměje.

-----------------------------

Sedíme na břehu řeky

Sedíme na břehu řeky
a vypravujeme si příběhy
nechci ti lhát, tak nejsou bez něhy
nechceš mi lhát, tak říkáš postřehy

to je situace, která se stává
tolik je citu, že slov se nedostává

mlčíme, nikoli z nedostatku citu
ale z pocitu, že jsem tu a jsi tu

sedíme na břehu řeky
a to kouzlo není jenom v tichu.


-------------------------------

Dlaně
tisknou se k dlaním
nepoznaně

nečekaně
něco se stane
a dlaně si myslí
že mají být vylekané

ale bane
to jenom
srdeční saně
jely trochu rychle
na ně.

--------------

Tančíme spolu
mimo taneční školu
nahoru a dolu
životem

necháváme nohy, ať si běží
na potlesku ani na pískotu
nám nezáleží
hodinky taky nežijí tikotem.

----------------

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za komentář

Autorské čtení v Le Consulat 12. června 2025

  "Nikdy nebudu číst před lidma! Je to naprosto idiotský. Když si budou chtít něco ode mě přečíst, přečtou si to sami."  No a takh...