(Sledoval jsem různé blogy různých lidí v různou dobu. Mívají tam většinou nějaké informace o sobě, jako školy, rodinu, práci, zájmy, plány atd., říkal jsem si jednak, že to není špatný nápad, když blog je něco jako internetový deníček, na druhou stranu mi to přijde uhozený, není to přece formulář o žádost o práci, seznamka nebo domácí úkol. Navíc předpokládám, že na něčí blog jdou lidé, kteří daného člověka znají, nebo o něm od někoho slyšeli, málokdy přijde kdokoli úplně cizí. Takže jsem spojil obojí. Až tenhle "článek" nebude nový, zmizí z první stránky a bude se schovávat vlevo pod rubrikou O mně. Když bude někoho známého či neznámého zajímat, kdo že je ten pošuk, co to tu dělá, vlastně zač, uvidí tady tohle. Ono já mám totiž stejně dojem, že tohle vám řekne o mně víc než kdybych tu vypsal školy, práci a plány na příští rok. Nebo ne? Tak čtěte, stejně jsou všechny "citáty" a obrázky někde z tadytoho blogu. Hezký den a děkuji za návštěvu.
Dominique
(doufám, že láska je v Paříži)
J´espére l´amour est a Paris
spíš
park lavička moje rameno
zelení krtci metra zatím unikají
v paprscích smutných vlásečnic
spíš
padá listí a vítr si s ním pohazuje
v náruči barev se míhají tváře
spíš
Montmartre život paleta
tikající netvor nás okrádá
o vrásky smutku kolem očí
spíš
držím tě za ruku proč?
J´ espére l´amour est a Paris
Ten zmatek v jeho srdci, před kterým utíkal až sem, byl zase tady. To, co se snažil uhasit proudem alkoholu, zatlačit do pozadí nesmírnou dálkou, nebo přebít změnou prostředí, hořelo nesmírným žárem. A k tomu všemu zapadalo slunce. Obrovské, rudé, na jednu stranu přátelsky hřejivé, na druhou strašlivě cizí. V jeho svitu vypadalo město rozkládající se až za obzor jako uprostřed všepohlcujícího požáru. Všechno hoří. /Bratrstvo - kap.11/
Ještě několik stupínků žebříku, a pak už byl na střeše. Zalezl na plošinku obepínající komín a posadil se tam na dřevěnou podlážku. Kolena přistrčená k bradě, na chvíli zavřel oči. Nechal to všechno plynout. Čas. Řeka. Události - ryby v ní. Plavou po proudu a neptají se po důvodu. Nehledají břehy. Jen jsou. Tátovy oči. Maminka. Její prsty mě hladí ve vlasech. Plavou. Neptají se po důvodu. Jen jsou. Čas. Za zavřenýma očima plyne jinak. Bere všechno zlé a přivábí nový potěr. Hvězdná obloha na vnitřní straně víček roztáčí svět. Chlapec usnul. /Bratrstvo - kap.15/
Končil den a za oknem se barvy měnily tak, aby daly najevo, že nejhezčí částí dne je právě soumrak. Pan Wu stál u okna a pozoroval to zklidňující se živočišné a lidské hemžení. Včelky sbíraly ještě poslední zbytky pylu před nočním odpočinkem, ptáci dozpívávali poslední naléhavou píseň o životě z ptačího pohledu. Z oken na druhé straně domu se ozývala ulice. Kroky utíkajících dětí, zvuky úklidu z celodenního prodeje ve stánku, volání na někoho, kdo by měl už jít, prozpěvování falešného popěvku. Pan Wu miluje tuhle dobu. Rád sepne své staré ruce a rozjímá. Rád přesvědčuje sám sebe, že tohle ještě není jeho konec, jen takový malý konec něčeho malého. Jediného dne. Ne jeho života. Nepřemýšlí se strachem o smrti. Přemýšlí se strachem o životech, které snad mohly být zbytečným počínáním promarněny. A pan Wu doufá, že ještě zítra dostane šanci něco dokázat, něco změnit, něco dokončit. /Bratrstvo - kap.20/
Myslím, že nad každým nočním přístavem stojí sebejistý soukromý dirigent, máchající hůlkou a přelévající jednotlivé barevné vlny ze strany na stranu, z místa na místo tak, aby v pozorném milovníkovi krásy probudil emoce jinde a jindy nedosažitelné. A přístav není lakomý. Do hry světel zakomponuje i zvuky, mnohdy neidentifikovatelné i zkušeným přístavním posluchačům. Tak jako les vytáhne po setmění z temných hvozdů zvuky, které se s denním světlem nepřátelí, vyplaví i vody přístavu přírodně-industriální symfonii pro zasvěcené. Poslouchej a dívej se. /Frank Downer/
Přicházím k domovu a už po několikáté v poslední době si všimnu, jak mě dokáže zaujmout taková věc jako oranžové sluneční světlo laskající voňavé dřevo domovních dveří. Vychutnám stíny z ulice, které po nich přeběhnou a vcházím. (povídka - Můj osobní bůh/
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář