Repertoir ženy, gurmánky, byste na první pohled
viděli značně zkresleně, věřte mi. Jistě si představujete, že máme doma k
nedělnímu obědu fialovou kostičku třesoucí se strachem nebo konzistencí ze
strany na stranu v rytmu virtuózního swingu, s každým nakloněním hrozící
padnout do cákance omáčky z exotického ovoce, kdy cákanec opravdu neznamená
talíř plný omáčky, ale šmouhu na talíři, jako když zakopne miniaturní klaun v
manéži a nohou, omočenou v barvě manga, smýknul po podlaze.
My když s mojí gurmánkou doma sníme, co zas
sníme, přicházejí na přetřes spíš řízky v trojobalu než fillety mignon, polévka
z brambor s houbami nežli krevetová bisque a koláč s tvarohem mívá navrch nad
pestéis de nata. Tohle je důležité, abyste si zapamatovali. Gurmán nerovná se
snob a extravagance není totéž co nápaditost. A já, ať už jsem kdo jsem, a
nejsem, kdo nejsem, vnímám gurmánství jako jemnou schopnost vynalézavosti,
improvizace, využívání zkušeností a kombinování chutí víc než jako umění
šokovat obecenstvo barvou, konzistencí, chutí nebo kombinacemi.
A jednou mě ta moje gurmánka úplně
odrovnala, když řekla: „A stejně jsou nejlepší ty jídla, co jsme měli ve
školce. Říkám jí „počkej, jak to?“ „No normálně.“ Taky byste čekali něco, co
zní francouzsky a ona si řekne „jako ve školce“. „No vono to máš tak. Když jsme
byli ve školce, paní učitelky byly ty starý paní, co vařily z vývaru, maggi buď
nebylo, nebo ho daly na stůl jen učitelkám, maso bylo maso a banán měl chuť
banánu.“ Představím si ty babči ve školce a nutí mě to se zamýšlet a
přehodnocovat. Takže to by potom gurmánství znamenalo ze strany kuchaře
především poctivost při výběru surovin, dodržování receptů a stanovených
postupů, nezastavitelnou sílu jednoduchosti a krásy jídla servírovaného s
láskou.
Možná má ta moje gurmánka pravdu.
Dneska už se všechno překombinovává a ani žaludek ani oči ani chuťové pohárky
už na to nejsou zvědavé. Co se týká jídel ze školky, dvojnásobně mi drahá
polovička jednoho dne vyrazila dech, když vesele prohlásila: „uvařila jsem ti
mlíkovku!“. První vyražení dechu způsobilo ono prohlášení, mlíkovku mohly už
tenkrát pozřít maximálně tak tři procenta dětí a jedno procento dospělých.
Druhá ztráta dechu přišla společně s talířem na stole, bylo to skvostné.
Krémová mlíkovka s medvědím česnekem a Jobovými slzami hřála a překvapovala s
každou zákrutou chuti. Máslo, medvědí česnek, a nakonec pro lidi, kterým
například chutnají kroupy a podobné plavající dobroty, slzovka obecná, někdy
označována jako Jobovy slzy, čínsky Yi yi ren a japonsky Hatomugi. To abyste se
taky vzdělali. Je skvělá. Slzovka i ta polévka. I ta gurmánka.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář