V určitých krajích, třeba našich, bývá
obvyklé, že v každém ročním období člověk může konat pro ono období typické
aktivity. V době, kdy píšu tuto kapitolu, by venku mělo být plné léto, nicméně
není. Děti čekají u vody s kruhy navlečenými kolem pasu a mrznou. Maminky
natírají děckám záda, aby se nespálila a ejhle, ona si děcka přicupitají k
večernímu stolu bledá a mastná od krému. Pravda, otužilcům nevadí, že při
plování nemusejí rozrážet lokty takové množství ledových ker jako jindy. Tak
aspoň někdo cítí výhodu letního počasí bez letního počasí. Moje gurmánka ovšem
co chvíli nedočkavě podupává nohou. Ráda totiž k vodě.
Samozřejmě, i kvůli plavání k vodě
chodíme. Ale je zde jedno velké „ale“. Většina populace již zapomněla, že
takové výlety k vodním plochám s sebou nosívají i samozřejmou kulturu požívání
v košíku ukrytých dobrot. Čímž nemám na mysli scény, po kterých se potom vodní
ptactvo brodí na pláži v rozšlapaných PET lahvích od limonád, bobři vylézají na
břeh s pytlíky od brambůrek na hlavách a malí kapříci za růžového soumraku
dovádějí na hladině s krabičkou od játrové paštiky. Vzpomínám, jak jsme jednou
po dvou třech zapláváních si vylezli na břeh rybníka, na písčitou pláž, k našim
slušivým dekám na válení se a já si tak pomlasknul, jakože něco bych si dal. A
býval bych vzal za vděk i játrovou paštikou a pytlíkem přemaštěných brambůrků s
trochou limonády na zapití.
Myslím, že mi to viděla v očích a lehce, ale jen
opravdu lehce se zamračila, spíš neznatelně nadzvedla obočí. Usmál jsem se nevinně.
Poodhrnula utěrku, zakrývající košíček, a celá pláž se o tři milimetry
naklonila k ní. Ona zatím jen tak ledabyle vyndala krabičku s masovými
kuličkami. Tři druhy, samozřejmě. Zavonělo to tak, že pilot větroně točícího se
nad rybníkem okamžitě začal přistávat. Druhá krabička skrývala výběr sedmnácti
druhů zeleninky. Malé okurčičky cornichon, rajčátka, která by sis spletl s
třešněmi, nakrájené proužky paprik v různých barvách, ty jistě musela vybírat,
aby hrály všemi odstíny, okurky jménem svačinka, malé žluté tajemné židovské
třešně, lupeny čínského zelí, zelí klasické, a tak dále. Když vyndala lahev s
domácí melounovou limonádou, první polovina manželek na pláži omdlela, a druhá
pukla závistí.
Když jsem se zakousl do první z
masových kuliček, do té na indický způsob, jeden svalnatý pán přestal napínat
svaly před vyžilou blondýnou, zvedl se, praštil slunečními brýlemi Ray Ben o
zem, asi omylem na ně dupl, třikrát, a jal se odcházet směrem sebevražda
přejetím nákladním vozem. My si vždycky dáme sváču, ne moc, abychom při další
plovací aktivitě neklesli ke dnu a pak už se při pohybu prsmo vpřed opět těšíme
na druhou část dobrot. Přiznám se, že plavávám celkem neklidně. Po očku totiž
sleduju, jestli nějaké zmanipulované dítě neběží a nekrade naše piknikové koše.
Já na jeho místě bych to totiž udělal.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář