Modrotma

Modrotma - v tunelu šeptavá - modrotma

je všude

je všude! (ne-u-te-češ)

nemůžeš předvídat, odkud se posune, ani kde za chvíli modroTMA bude

jde strach ruku v ruce, v ruce strach

jak světlo skryté v modrotmách

dej bacha ..bach ..Aaaaaaaa už to jede

co někam vede se nikdy nepovede

Pokud máte poslední dobou pocit, že se dějou věci dramaticky a nedobře, překoukněte životy lidí kolem vás. Taky byste jim poradili, ať si svůj dennodenní osud neberou tak "osobně". Neberte si ten svůj osud tak osobně :-). Proto přes všechno to škobrtání a opírání o lokty o silnici, máte o tolik víc štěstí, než všichni ti, kteří až sem nedošli. A tolik krásných momentů vás, ať chcete nebo nechcete, ještě čeká. A ty byste bez dnešního škobrtání neměli. Jděte dál, občas si dejte panáka nebo tři piva, občas se projděte někde venku. Nebo si dejte vanu, nebo pusinku s vaší osobou více než blízkou. Nemáte osobu více než blízkou? Každý chvíli má, chvíli nemá. Zůstaňte otevření možnosti, že někoho takového můžete potkat kdekoli a někam choďte, doma vás najdou maximálně hasiči zablokované ve vaně. Hezkou středu a buďte vpředu (svého života).

K obrázkům Adamse Carvalha

1) PO BANÁNU

jestli vůbec dneska ještě ven
potom, cos snědla banán
a kohout zakokrhal čtyři mrtvé okamžiky
lehla si tramvaj do refíže přesně v 7:05

přetáhneš peřinu
noc byla mokrá ale osamělá jako vždycky
jogurt a budík a ráno ještě čtyři lžičky
tisíce lidí okopaných na kotníky
pilot tvých tichých přání dal se v let.

2) TUŠÍ

už vůbec nebrzdím
nic
ani vlasy už si nemeju
už to přešlo a já chci ject na kole jen volným volným pádem
volná jak vlaštovka vržená ze skály
s dětskými sandály

kytičku chryzantém upadlou k obrubníku
sebral ten ošoupaný po kouři ze dna láhve čmuchlý muž
teď budu bydlet u něj
neptej se
jím okurky a piju lák, pod okem rozmazanou tuš.

3) ZABITÁ

na budíku polámaný ručičky - dopravní

nehoda jak vyšitá
v dřezu je od večera uschlý nádobí
postel je moje ulita

klíče od mojí klece - prosím tě v kleče
zapni si kalhoty od mojí nahoty
nedělám drahoty a ty
mě zase zabiješ.

Až přijdem domů

Až přijdem domů, strčím jí tam ruku
až přijdem domů, tak mu zlomím vaz
jo, to je láska, dvě ruce drží ze svých konců za provaz

paprička na pizze se tváří jako jazyk draka
když držím jí prst na puse, tak tolik nehuláká
na bodu G je přímka tichých krás.

Pořád nás nutí ohlížet se zpátky
to všechno za sebou se smrskne do nebytí
a já se k tobě stejně pořád silně tisknu
kdo drží čas pod krkem, navždycky ho chytí

Až ještě jednou přijdeš s těmi květy
přes čtyři pruhy dálnice rozprsklé vraholety
se budou točit jako kafe v stroji na drcení
všichni se budou smát dost sevřeně, a zuby nevycení.

Prosím tě

1. Prosím tě

Dokončili jsme
už všechno
používáš slova, která vůbec s ničím nesouzní
ani teď ne
stali jsme se nejznámějšími neznámými v celém městě
posílám ti lodičku po proudu
nářečník je jistě obdoba námořníka
chytí kůru a myslí si, jakou zastavil válečnou vřavu
poťouchlá mladá žena
plná kávy a smutku a vzteku až po okraje
se vylila z břehů rumem a ještě rozkomíhaná uvízla pod mostem

prosím tě
nežij
jako prase na porážce
jako někdy zkouším já
s cukrovou vatou vhozenou do piva pod podobiznou příliš nevážného pána nad orvanými tácky s logem pivovaru
se zvednu a jdu
nejspíš domů a noc mě tahá za nohy a fouká příliš velkou dávku kouře do tváře
pes paní domovnice zvedá nožičkubleju
jen trošičku

2. Horizontuál

Balkónové dveře si poloprůhledně vrzly
s někým úplně cizím za předbouřkové situace
jak to vtipně nazvali v rádiu
dvě straky podepřené zídkou nemají tendenci padnout a ležet
já nemám šanci spát

Absurdito!

 

Absurdito!

 

Hledám tvé jméno v projevech každodenního křiku.

Jsi blbá kráva, vysprejovaná na zdi místního muzea tajně po setmění.

Jsi kostka bujónu přihozená do hovězího vývaru,

vysmátá jak lečo na sebefotce pomocí pohrabáče na focení z dálky.

Kolik toho ještě chceš? Z našeho světa, z naší obyčejný radosti?

Už nechci tvojí další pilulku proti strachu. To se radši budu nadosmrti bát půjčeného stínu.

 

Máš obleček pro psa, thymolinový úsměv blbečka z reklamy na prací prášek a vlasy suché a jemné jako hedvábí. Na obale šampónů hledáš laurethsulfát sodný a nepřiznáš, žes ho tam sama schovala. Chcípneme na hromadách obalů obalů obalů. Jen pro tvoje opiové oči.

 

Jednou jsem tě potkal v baru. Věřilas, že upřímnost je na škodu upřímnosti a láska je na škodu životu. Nakopal jsem tě do zadku, ale tys vyšla zadním východem a podmanila si jiného idiota.

 

fotka: DespereauxTails

Kolokluk

 

Kroky se sypou (slyšíš?) mezi stromy

kam na tom kole jedeš?

Svetr jsem dopletla, dívám se do světla

Je tolik prázdna v lidských obydlích ..

To neřeš!

Stromové pralesy

Stromové pralesy

každých pět minut bydlím někde jinde

jen slunce na objednávku mi svítí do očí

bez ...

vysokohorská je přirážka a tvoje ofina, kde bydlíš ty?

Máš taky jako já ty rudé pocity?

Viděl jsem tvoje sny, balené v příchutích od místních uzenářů

koupené pod pultem a rozsévané v nočních barech

chci v barech najít rozlitého sebe pod pultem jen pro nevýznačné hosty.

Holubí dech za tónů Chopina smí pálit mosty

všude je Bůh, má nekonečnou jurisdikci

když přijdeš domů, sníš na co přijdeš s kouskem umřelého chleba

chci letět do kraje

a psát na tácky pod rozlitou kávou

nechat se zmlátit rudým číšníkem až do bezvědomí

obejmout tapety na stěně cizích nočních pokojů

všude je Bůh a nakousnuté kremrole

kynu

těm co jsou dole.

Krkolomné krkolezy

Krkolomné krkolezy

Dřímám v závětří, nohy nahoře, puch rybích tržnic odumírá opodále

ten muž, jenž zemřel před vteřinou, se ještě stále dívá na sandále

checht ubožáků z partesu se zubí zpoza nezavřených dveří

věřím jen vlastním očím a to si ještě rozmyslím, co že jim věřím

hle

krklomný krkolez

pijeme mezi sudy, kam těžkopádný těžkočlověk těžko vlez

a s ním i já a spolu popíjíme v rytmu usedlého strachu

šest lahví modrozelených a čtyři v barvě zašedlého nachu

čumící stařena si sedla vzadu do rohu, má prasklá kolena a vykotlané zuby

prsty si neklidně pohladí ubrus oslintaný bez obruby

a pak se zeptá, kdo ještě s námi bude tohle pít

řekneme: jeden komeník, tři jeptišky a aby byla sranda jeden inuit

hle

zas další krokolomný krkolez

jezdiči ve vlacích si schovávají procvaknuté lístky z lepenky

peróny vysvěcené plivajícím hnědovlasým bezdomovcem v saku

jsou někdy to nejlepší v světě kodrcavých nejezdivých vlaků

přesto mám vlaky vážně rád

to někdy sedím v koutě budovy, co stojí blízko nádraží

dívám se na úchylné prostolidi, jak za svým dalším dobrodružstvím vyráží

piju si, co zrovna dneska uznám za vhodné

a nechám hvězdnou oblohu ať drží zapálené pochodně.