Krkolomné krkolezy
Dřímám v závětří, nohy nahoře, puch rybích tržnic odumírá opodále
Dřímám v závětří, nohy nahoře, puch rybích tržnic odumírá opodále
ten muž, jenž zemřel před vteřinou, se ještě stále dívá na sandále
checht ubožáků z partesu se zubí zpoza nezavřených dveří
věřím jen vlastním očím a to si ještě rozmyslím, co že jim věřím
hle
krklomný krkolez
pijeme mezi sudy, kam těžkopádný těžkočlověk těžko vlez
a s ním i já a spolu popíjíme v rytmu usedlého strachu
šest lahví modrozelených a čtyři v barvě zašedlého nachu
čumící stařena si sedla vzadu do rohu, má prasklá kolena a vykotlané zuby
prsty si neklidně pohladí ubrus oslintaný bez obruby
a pak se zeptá, kdo ještě s námi bude tohle pít
řekneme: jeden komeník, tři jeptišky a aby byla sranda jeden inuit
hle
zas další krokolomný krkolez
jezdiči ve vlacích si schovávají procvaknuté lístky z lepenky
peróny vysvěcené plivajícím hnědovlasým bezdomovcem v saku
jsou někdy to nejlepší v světě kodrcavých nejezdivých vlaků
přesto mám vlaky vážně rád
to někdy sedím v koutě budovy, co stojí blízko nádraží
dívám se na úchylné prostolidi, jak za svým dalším dobrodružstvím vyráží
piju si, co zrovna dneska uznám za vhodné
a nechám hvězdnou oblohu ať drží zapálené pochodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář