Až přijdem domů

Až přijdem domů, strčím jí tam ruku
až přijdem domů, tak mu zlomím vaz
jo, to je láska, dvě ruce drží ze svých konců za provaz

paprička na pizze se tváří jako jazyk draka
když držím jí prst na puse, tak tolik nehuláká
na bodu G je přímka tichých krás.

Pořád nás nutí ohlížet se zpátky
to všechno za sebou se smrskne do nebytí
a já se k tobě stejně pořád silně tisknu
kdo drží čas pod krkem, navždycky ho chytí

Až ještě jednou přijdeš s těmi květy
přes čtyři pruhy dálnice rozprsklé vraholety
se budou točit jako kafe v stroji na drcení
všichni se budou smát dost sevřeně, a zuby nevycení.