Život

   Život je syrovější, než jsem myslel. Život je krásnější, než jsem myslel. Slyším tón života, jak mi hraje na srdeční strunu. Hraje s humorem, hraje s láskou, hraje s vděčností. Za to, že můžu.

    Nedržet znamená mít, kdo by si to byl pomyslel. A žít neznamená život vlastnit, kdo by to byl řek. Takhle to zní logicky, že jo. Mně taky. Až teď. Mít ve vlasech vítr je nádhera. Ale kdybych měl jen na chvíli pocit, že ten vítr mi patří .. bylo by to pokažený. Musel bych si říct chudák vítr. A to bych si říct nechtěl.

    Nejhorší na našem pohledu na svět je, že si ho nutně filtrujeme přes svoje zkušenosti, představy a přání. Proč nejhorší? Protože si to tím kazíme. Nevidíme věci takový, jaký jsou. Propouštíme jen dojmy jako "hajzl", "kráska", "musím", "ubližování" atd. Ale že mezi námi a hajzlem anebo kráskou je filtr, nevnímáme. A on ten pán se možná stará jen sám o sebe a ani neví, že nám to ubližuje (což je především náš problém), a ona ta kráska se možná taky stará jen sama o sebe a je jí vlastně dost jedno, co si o ní myslíme. Zkušenosti nevymažeme. Ale přestavy a přání můžeme. A dívat se zpříma. Četl jsem o růži .. je jí jedno, jestli se nám líbí, jestli je krásná, krásnější než ta vedle, jak dlouho bude žít. Přesto její život má smysl, délku i půvab. A o to jde. Filtr pryč.

    Dívám se kolem a dívám se i dovnitř. Stejný pohyb. A uvnitř se s tím dá snadněji něco dělat. Stačí chtít. První věta patří světu venku. Druhá věta patří světu ve mně. Život je syrovější, než jsem myslel. Život je krásnější, než jsem myslel.