Vítám všechny lidi z 26.ZŠ, kde panuje čilý zájem o to, co ten Klekner vlastně provádí, všechny lidi z Facebooku, které sem směruje odkaz tam uvedený a všechny lidi, kteří sem buď chodí pravidelně nebo je sem "náhodou" zavál lehce mrazivý předzimní větřík osudu.
Internetový blog je soukromým deníkem na veřejném prostranství. Tak ho beru a tak ho berte i vy. Protože je na veřejném místě, můžete tu teď bez pocitu neoprávněnosti být, na druhou stranu je soukromým prostorem mojí duše a tak vás nikdo nenutí, abyste četli dál, na internetu je spousta pozlátkovatějšího a méně soukromého. (teď jsem musel chvilku odběhnout, přichytávaj se mi tam těstoviny)
Informace, které teď budete číst, můžou být pěkné bláboly. Jde o to, že i tenhle fejetonek je vlastně přiznáním o tom, že dělám chyby v úsudku, takže pokud budete z duše nesouhlasit, dalo se to předpokládat.
K věci. V čase psání tohohle slohu jsem sám. Může za to moje huba a táta mi to vždycky říkal, že přes ní jednou dostanu. Dostal jsem obrazně, ale o to je to lepší. A přínosnější. Huba je nástrojem mysli a moje mysl byla nezastavitelná. Zřejmě potřebovala impulz zvenčí. Aneb hubonářez mění mysl. Tolik filozofie okamžiku (mimochodem těstoviny dovařeny s úspěchem a elegancí a dají se jíst).
11. září pro mě už navždy nebude jen datem pádu dvojčat, ale především pádem mojí duševní konstrukce, založené na mírné sebelži. Ale líp jsem to neuměl. Pak můžu milníky datovat po 14 dnech. Vždycky jsem si už myslel, že TEĎ je ten okamžik. TEN okamžik. Průlom mysli. Následovaný průlomem osudu. Ale vono hovnajz. Čím dál si člověk myslí, že vidí, tím méně daleko vidí. Takže nejspíš i teď.
Ony zlomy byly především v tom, že člověk si říkal "pochopil jsem A a je to super a měl bych to někomu/jí říct". Dalších 14 dní mě přivedlo k poznání, že to byla blbost, protože "teď chápu nejen A, ale i to, že nikdo kromě mě to řešit nepotřebuje". Což se dá čistě z důvodu jasnosti brát jako bod B. Chápete správně. Bod B měl své "a měl bych". Bod C byl pochopením, že B je sice správně, ale že bych neměl. A tak dále. Dneska jsem někde za E a tohle písmenko s sebou nese poznání, že přijdou další písmenka.
Taky jsem pochopil něco o svém pochopování (což asi není existující české slovo, ale myslím, že je k pochopení). Vždycky přijde někdo, řekněme jako první kostka domina postaveného na výšku a drcne do mě. Ale moje skořápka zvyku přemýšlet tak a tak dovolí až třeba šesté kostičce v řadě, aby ji prolomila. A pak si řeknu aha, vždyť už ta první kostička mi to říkala. Průser je podívat se zpátky a uvědomit si, že onou první kostičkou byla ONA. A teď mě drcají šesté kostičky a prolamují skořápku. Aha. (těstoviny super)
Odkaz na tenhle fejetonek nebudu nikomu posílat. Kdo si ho má přečíst, si ho přečte. Ale pokud dočet až sem, možná by ho zajímala básnička Zrcadlení, fejetonky Ticho, Život, Nová fota a smysl bytí, Fenomén jménem láska nebo básnička Oproti včerejšku. Vítejte na mém blogu a v mém světě. Jsem někde za bodem E.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář