My muži už jsme prostě takoví. K tomu, abychom vyjádřili to, co celý rok cítíme, potřebujeme hodné lidi, kteří do kalendáře napíšou, že by bylo dobré dnes vzpomenout na to, zítra zas na ono, a tak dále. Kdyby to tak nebylo, naše děti by nedostávaly dárky, Mikuláš by zvonil zbytečně a u jedné z běžných snídaní bychom se divili, proč je zrovna dnes tolik vajec.
Hodní lidé označili 8. březen dnem žen. Jiní hodní lidé to trochu zprofanovali, takže vlastně nevíme, jestli je slavení MDŽ vlastně moderní. A víte co, já na to kašlu. Budu vděčný, že takový den mám, že se v obchodě nebudou divně culit, až půjdu koupit kytku nebo bonboniéru (no možná stejně budou), a budu slavit.
Ne, že bych potřeboval poradit, kdy projevovat své ženě pozornost, ale znáte to - nikdo v okolí to neslaví, a každou pak mrzí, že ona taky ne. Takže slavit. A pak je tu ještě jedna pěkná možnost. Napsat si do kalendáře vlastní nápady na významné dny - tak třeba zítra by mohl být Den, kdy zas jednou utřu nádobí, 16. listopadu by mohl být Den, kdy koncentrovaně dávám prkýnko dolů a podobně. Vzhledem k duševnímu stavu nás mužů doufám, že to někdo nepřežene. Doporučuju zachovat poměr dnů svátečních vůči všedním asi tak nastejno, jako je to teď. Hezké vánoce, pěkný Den převlíknutých ponožek.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář