18 října 2006

Anděl stolové hory

V roce 1921 bylo Panama City převážně katolickým městem s tichými úzkými uličkami a balkóny plnými květin. Za městem rostly orchideje a město ještě stále žilo z otevření průplavu v červnu loňského roku.

Jimmy Angel, 22 - letý mladý muž z Missouri, seděl v potemnělém baru na barové stoličce a opatrně usrkával ze svého horkého silného černého kafe bez cukru. V té době už za sebou měl slavné angažmá u Lindbergova létajícího cirkusu, což z něj dělalo poměrně slavného pilota. Nicméně to hlavní v jeho životě teprve mělo přijít. A přišlo v podobě nového návštěvníka baru, který se tu objevil za jediným záměrem. Přemluvit Jimmyho Angela k expedici, do které by nikdo jiný na světě nešel.

Jako by nic přišel k baru a napůl se posadil a napůl opřel o barovou stoličku a kývnul na barmana, aby ho přivolal. Objednal si lahev amerického bourbonu a sám si nalil do sklenky a zhluboka se napil. Po třetí sklence, kdy po očku sledoval Jimmyho s šálkem kávy, to už nevydržel, zvedl se a přisunul si stoličku i lahev k pilotovi. "Slyšel jsem, že dokážeš přistát na pětníku" chrčivě zahlaholil starý prospektor a plácl Jimmyho přes rameno.

Angel se usmál na příchozího a pokýval hlavou se slovy "Tak to jsem váš člověk."

Široký úsměv ozářil barový pult a muž, jehož tvář jím byla ozdobena, napřáhl k mladíkovi drsnou pravici. " Jmenuju se J.R. Mc Cracken a tohle by tě mělo přesvědčit" , vytáhl z kapsy kalhot několik valounů zlata a skoro ledabyle je pohodil na barový pult. Mocné kouzlo poteciálního bohatství ukryté v mihotavých odrazech drahého kovu vtáhlo Jimmyho Angela do vyprávění o možnostech jeho nabytí.
Ztišený hlas promlouval pilotovi uchem až do duše. " Je tam hora celá ze zlata. Zlato je všude, kam se podíváš. Je ho tam tolik, že ho ani nedokážeme odvézt. Už v roce 1640 o tom vyprávěla jedna portugalská expedice. Že na hranicích mezi Brazílií a Venezuelou je hora svítící zlatem do dálky. A já to viděl. Jen potřebuju někoho moc šikovnýho, kdo tam dokáže přistát. Protože ten terén, co tam je.." chrčel opilým hlasem Mc Cracken " …. to nebude žádnej med. A proto potřebuju tebe. Budeme strašně bohatý, už nikdy žádná další práce, rozumíš?" Když odcházeli po několika hodinách domů, objímali se jako staří kamarádi. Angel s výpravou souhlasil. To ale ještě nevěděl, co ho čeká.

Přípravy trvaly celkem tři roky. Nejnákladnějším počinem bylo koupení letadla, které si Jimmy koupil z peněz, jež dostal od starého Crackena předem - za 5000 dolarů si pořídil jednoplošník, který dostal jméno Plameňák.

Když se vydali na cestu, zamířili nejdříve do Caracasu a potom nabrat plnou nádrž v Ciudad Bolivar na řece Orinoko. A potom už Plameňák rozčesával svými křídly oblaka a nabral kurz na jih k hoře plné zlata a štěstí.

Míjeli vrcholky menších hor vykukující zpoza mléčných čepic nakadeřených mraků. Možná opravdu chvíli bloudili, protože Mc Cracken používal k navigaci jen starý zlatokopecký kompas, možná prospektor nechtěl, aby si mladý pilot zapamatoval cestu ke zlatonosné hoře. Ale nakonec ji našli. Čekala tam na ně se svým pokladem a Jimmy až teď pochopil, proč Mc Cracken potřeboval opravdu dobrého pilota.

Stolovým horám se také říká tepui a na jihu Venezuely jich najdete něco přes sto. Tepui je obrovský kus skály nahoře víceméně placatý, jehož boční stěny stojí téměř kolmo dolů vůči neprodyšné džungli dole a jejich výška dosahuje zpravidla několika kilometrů. Vzhledem ke svému tvaru bývají často úplně nepřístupné a tak se na jejich vrchní části objevuje typická fauna a flóra, kterou nikde jinde na světě nenajdete. A velmi často mívají dosti nepravidelný povrch.

Jimmy přelétával nad horou a hledal mezi obrovskými balvany místo, kde by se dalo přistát. Nakonec zapíchli letadlo do jakési soutěsky a doufali, že cesta zpět nebude horší. To se ale šeredně pletli.
Teď je ovšem čekalo něco jiného. Mezi balvany znemožňujícími přistání si razila cestu neposedná řeka a její koryto, můj bože, už z dálky svítilo tlustými žilami zlaté rudy oplachované chladivou vodou. Tři dny pobíhali zlatem omámení muži po vršku stolové hory a dobývali vysněné bohatství. Pak se nebe zamračilo a donutilo je myslet na návrat.

Jenže na povrchu tepui nebyl téměř kousek rovný a pevný zároveň, buď cestu blokovaly balvany nebo se kola letounu topila v bažině. Jimmy se nakonec rozhodl ke kroku, který byl smrtelně nebezpečný, ale zřejmě byl jejich jedinou šancí uniknout bouři na plošině stolové hory. Po vzoru horských pilotů nechali Angel a Mc Cracken přepadnout letadlo přes okraj několikakilometrového srázu a tak se pokusili nabrat rychlost, nastartovat a vzlétnout. Vítr svištěl démonickými tvářemi a blížící se bouře atmosféru strachu také nijak neuklidňovala. Motor naskočil v poslední možné chvíli a Plameňák tak zachránil svého pána i se starým zlatokopem alespoň protentokrát.
Zlatá horečka ovšem Jimmyho nepřešla. Pár dní po relativně úspěšném podniku se k mladému pilotovi donesla zpráva, že starý Mc Cracken podlehl jakési nemoci a souřadnice hory s řekou plnou zlata si odnesl s sebou do hrobu. Odkázal tak Jimmymu Angelovi mnohaleté šílenství, které nemělo skončit úspěchem.

Jimmy svou zlatou horu již nikdy nenašel a přesto se stal světově slavným. Ne snad proto, že hledal ztracený poklad ještě dalších dvaatřicet let, dokonce ne kvůli tomu, že na jedné z mnoha výprav ztroskotal i se svou ženou a dalšími dvěma cestovateli a cestu zpět hledali celých 11 dní, ale povedl se mu, vlastně jen tak mimochodem, jiný husarský kousek.

V oné oblasti stolových hor narazil na tu největší, na 700km čtverečních se rozkládající Ďáblovu horu a z ní viděl padat vodopád, "padající až z nebe". Ten vodopád je největší na světě a je dnes pojmenován po svém objeviteli Jimmym Angelovi - Angel Falls.

8. prosince 1956 se tam Jimmy naposled vrátil. Po menší nehodě, kdy utrpěl několik zranění na hlavě, zemřel v Gorgas Hospital v Panamě a po kremaci byl jeho popel na jeho přání rozprášen u "jeho" vodopádu.
Možná, že ještě stále poletuje nad vrcholky stolových hor a hledá tu svoji, zlatonosnou.
--------------------
řešení hádanky: 4. Poprava
Je to jednoduché. Řekl: "Je jisté, že budu utopen." Byla-li by to pravda, pak by ho měl kat setnout, ale tím by z toho udělal lež. A naopak. Takže úplně znemožnil popravu (zajímalo by mě, jestli ho tenkrát opravdu pustili).

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za komentář

Autorské čtení v Le Consulat 12. června 2025

  "Nikdy nebudu číst před lidma! Je to naprosto idiotský. Když si budou chtít něco ode mě přečíst, přečtou si to sami."  No a takh...