Na střechách - kapitoly 30-36

Kap. 30_____________________________________________________________________

Po několika dalších kilometrech zběsilé jízdy ("co kdyby nás dohonili") se před Maxem a už poněkud klidnější Kate vynořila zpoza stromů stavba připomínající menší okopaný kostelík s dvěma dalšími přízemními stavbami přiléhající k hlavní budově zboku ve tvaru písmene L. Celý komplex tak tvořil nestejnoměrné U, hustě zakryté okolním porostem.

Nebylo jisté, zda únosci míří právě sem a nebo jestli tudy budou jen projíždět a tak Max navrhl popojet ještě kousek dál a vyvolat tak dojem, že tohle místo nepřilákalo jejich pozornost a pak ukrýt vůz někde v křoví a vrátit se pěšky zpět. Pokud únosci projedou, vždycky ještě mohou vyrazit za nimi a pokud už našli cíl své cesty, alespoň nebudou v podezření, že se potulují někde kolem.

Kate Sloanová měla na čele bouli jako bramboru a čelist jí asi povyskočila z pantů a vrátila se zpět, takže měla Kate pocit, že jí někdo smontoval tváře horkými šrouby a teď je nechává zvolna vychladnout. Co se týkalo plánů na příští okamžiky, v zásadě s Maxem souhlasila. Jednak proto, že jí nic lepšího nenapadalo, za druhé proto, že nebyl čas něco dokonalého vymýšlet.

Tetin taxík zahučel do hustých křovin asi čtvrt kilometru od místa, kde stál kostelík a Max doufal, že jestli ho budou muset ještě použít k pronásledování, bude auťák schopen vyjet z místa svého odpočinku zase ven. Zajeli totiž do mokřiny, která od cesty nebyla vidět a přední kola rychle klesla o nějakých deset patnáct centimetrů do bažíru.

*

Kap. 31_______________________________________________________________

Několik desítek párů těžkých bot nadusalo pravidelnými údery zpevněných podrážek do vrtulníků maskovaných ve vojenském stylu. Piloti nedočkaví akce už byli téměř ve vzduchu, když za posledními pasažéry zabouchly těžké boční dveře a stroje ne nepodobné hromotluckému hmyzu se odlepily od země. Na louky pod nimi svítilo studené ranní slunce a oceloví brouci pod sebou proháněli obrovité temné stíny, které polykaly koberce kymácejících se kopretin. Daleko tam, kde čekal jejich cíl, ohřívalo totéž slunce ojíněné stráně horských úbočí a zvědavými paprsky propátrávalo studené lesní tůňky. A stíny, jako by tušily předzvěst blížících se událostí zkázy, protahovaly své tváře až někam za obzor.

*

Kap. 32_____________________________________________________________________

Do asi pětimetrového skalního oka, které tvořilo vstup do jeskyně, sloužící jako pokoj marodky, vzduchem mířila zahalená postava. Paže natažené vepředu udávaly směr letícímu tělu a i v této pozici byla z muže cítit vnitřní vznešenost a důstojnost. Vzápětí Učitel dosedl na krátkou plošinu, upravil svůj zdobený hábit a vydal se do útrob hory.

William tou dobou zrovna vykašlával sousto, jež mu zaskočilo, poněvadž si nechával asi podesáté od Switche vyprávět historku o tom, jak několik členů Bratrstva škádlilo několik dívek v parku. Jedna z nich si znovu a znovu utahovala z jednoho z mladíků, že už by jí ke štěstí stačilo jen aby uměl létat a smála se a smála tak dlouho, až se vyprovokovaný mladík zvedl, odlepil se od země a vykroužil nad hlavami těch dole pěkné kolečko.

Když Učitel vešel, ještě se smějící kluci k němu vzhlédli. Smích se vytratil jako ozvěna spolknutá chřtánem lesa. "Dobré ráno, mládenci", slabě se pousmál přicházející muž a přisedl na kraj Wiliamovy postele. William se povysunul výše na svém lůžku a s rostoucími obavami se díval na muže před sebou.

Učitel si shrnul kápi s hlavy a zadíval se Williamovi do očí. "Chtěl jsem s tebou mluvit, jistě víš o čem." Mladík mlčky přikývl. "To, cos udělal, byla nepochopitelná hloupost", začal "nezodpovědnost a hazard s tvým životem. Nic, co se týká prestiže a nic, co vzniká ze vzteku, nestojí za život člověka. Někteří tady v Hnízdě z tebe dělají hrdinu a myslí si, že tvůj čin je věc hodná následování. Sešel jsem se s ostatními Učiteli, abychom se poradili, jak se k celé věci postavit a jak ji uzavřít a závěr zní: každý člověk tady v hnízdě je svobodný, každý má možnost volby, jak naložit se svým životem. Přesto, pokud má Bratrstvo fungovat jako společenství, je třeba, aby mělo určitá pravidla. A tvůj čin, Williame, se z těchto pravidel zcela jistě vymyká. Pokud tedy chceš být nadále členem našeho Bratrstva, je třeba, abys respektoval jeho nepsaná pravidla." Učitel se zvedl a podíval se na oba mladé muže před sebou. "Vy dva, i když to ještě nejspíš netušíte, toho máte opravdu hodně společného". Při průchodu otvorem ve skále si nasadil kapucu na hlavu, udělal dva rychlé kroky a zmizel stejně tiše, jako se objevil.

*

Kap. 33_____________________________________________________________________

Max a Kate probíhali opatrně mezi stromy podél silnice, kterou sem přijeli. Oba cítili vyčerpání z dlouhého pronásledování a jejich potlučená těla dávala svá zranění najevo při každém pohybu.

"Co jste, ženská, vlastně zač? Proč jste nás sledovala?", nedalo to Maxovi prodírajícímu se mlázím.

" Jsem Kate Sloanová, reportérka New YorkVisitor", procedila Kate skrz bolavé čelisti. " Ale spíš ty mně řekni, co jste zač. Parta floutků co jen tak mimochodem umí lítat? Nebo jste nějací čarodějové, či co?"

"Kdoví, co jste viděla. Nejspíš jste měla za sebou dlouhou noc …."

"Hele nebuď drzej, vím, co jsem viděla a ty to víš taky. Tak mi tu nic nevykládej o dlouhejch nocích."

"Když myslíte", zašeptal Max, skrčil se, chytil Kate za paži v nadloktí a ukázal směrem ke kostelíku, který se objevoval před nimi. Kate sykla bolestí, jak jí zmáčkl bolavé místo a paži odtáhla. Ale to už si všimla toho, co jí ten mladý vejtaha ukazuje. Zprava přijížděla pomalým tempem černá dodávka a zatočila ke kostelíku. Možná přítomnost bláznivé novinářky a jednoho usmrkance jim příliš nevadila. Jednak jsou oba neozbrojeni, a za druhé ta čínská holka už stejně promluvila ……

*