Pokus

---

Area 51. Místo, o kterém se nikdo z vás neměl dozvědět. Tajné místo uprostřed pouště v Novém Mexiku, kde se řeší jedna z nejpalčivějších otázek lidstva: Jsme ve vesmíru sami? Respektive tuhle otázku řeší veřejnost, my se tu zabýváme věcmi, které mají lidstvo posunout o notný kus dopředu. Věcmi, které už jsou založeny na tom, že ve vesmíru sami nejsme. Pitváme tady mimozemské návštěvníky, kteří tu při jedné ze svých nesčetných návštěv zakončili svou pouť, zkoumáme pohon jejich létajících talířů, to vše, pochopitelně, pro dobro lidstva.

Mým úkolem je koordinace nalezených poznatků, vytváření smysluplných teorií, určování směru dalšího výzkumu. Teď vám něco prozradím. Nevěřím, že existují. Vím, že to zní zvláštně, zvlášť z úst člověka, který má na starosti budoucí podobu tohoto projektu, ale hned vám to vysvětlím. Pracoval tady můj otec, byl jedním z hlavních biologů, zabývajících se rozborem tkáně návštěvníků. Nikdy nic přímo neřekl, na to měl svůj život a plat speciálního zaměstnance armády příliš rád, ale když s někým žijete, poznáte, co si myslí. V té době jsem netušil, kam mě osud v budoucnu zavane. Můj svět se rozpínal na zadním sedadle mého starého fordu, měl tmavomodré oči a chutnal po jahodách. Večery voněly touhou a dobrodružstvím, hvězdy na nebi lhaly nekonečnou volnost. Kate mi zůstane už jen ve vzpomínkách, protože seděla ve stejném autě jako můj otec, když měl nehodu. Vyzvedl ji před výletem, jež jsme já, táta a ona plánovali strašně dlouho. Chtěl jsem, aby se s tátou víc poznali a naše schůzky mohly být více veřejné. Cesta do hor se nekonala. Když mi kapitán policie sděloval okolnosti, za kterých jsem přišel o dva nejbližší lidi na světě, myslel jsem na hvězdy, které slibují. Na hvězdy, které lžou.

Slíbil jsem si, že tátovy pochyby o pravdivosti toho, co se děje za ostnatými dráty Area 51, prozkoumám. Že přijdu na to, proč mocní vyhrávají a ti, kdož jsou kolečky v jejich soukolí, končí pod srázem zaklíněni mezi přední sedadlo a přístrojovou desku. Že odhalím, kdo komu platí za to, že některé důkazy se jaksi ztratí a jiné, dokazující opak, se odkudsi objeví. Slíbil jsem si, že jim nakopu zadek. Pracuju tedy v jedné z budov, jež vypadají jako malé vepříny (zajímavý příměr), mám krásný účelně zařízený pracovní stůl a podkopávám jim tu jejich velkou mystifikaci zevnitř. Chtějí, aby si svět myslel, že jsou v něčem dál, že ví něco víc než oni a svět se bojí. A o to tady jde. Strach a moc jsou největšími hybateli dějin. Dnes je ale můj velký den. Je výročí toho dne, kdy jsem začal nenávidět policejního kapitána z našeho městečka. Je den, kdy se chystá finální útok. Je den zúčtování. Od svého vyhřátého stolu pošlu do světa informace, které to tady položí navždycky. Svět se přestane bát anebo uctívat Area 51.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Hlavní hrdina se třemi rychlými skoky dostal až k nim. Otočil klíčem podruhé v zámku a přisunul pod kliku malou skřínku. Ti za dveřmi poznali, že s dobrou tady nepochodí a rozhodli se, že se dovnitř dostanou násilím. Boj to byl krátký. Několik velmi dobře vyzbrojených mužů už s tímhle mělo zkušenosti a prokázali to i dnes. Oficiální zpráva uvedla nešťastnou nehodu při stěhování nábytku. Strach a moc.

Epilog

Na planetě Eqinox je velmi vyspělá civilizace. Studenti Zirk a Quark právě dostali jedničky ze své seminární práce. Práce na téma Řízení osudu méně vyvinuté bytosti na pokusné planetě Zemi.