John Killer

John běžel, běžel jako o závod. Věděl, že jestli si chce zachránit kůži, a to on tedy chtěl, že musí bezpodmínečně doběhnout k té dřevěné boudě. Uvnitř najde další náboje do své M40ky a pak už nebude muset utíkat. Se všemi posluhovači Pána pekel se pak vypořádá. Probíhal kolem křoví, lemujícího onu vytouženou kůlnu, když zpoza rohu vyrazil sveřepě se tvářící skřet. Johna skřetova přítomnost překvapila, na okamžik zaváhal, ale pak udělal dva nečekané kroky směrem k protivníkovi a mocnou ranou těžké pažby útočníka zneškodnil. Ještě se rychle ohlédl, aby zjistil, jak moc ho jeho malé zdržení přiblížilo pronásledovatelům a s vypětím všech sil otevřel těžké dveře, vnikl do chladivé tmy, zabouchl dveře za sebou a doufal, že ne všichni jeho pronásledovatelé viděli, kam zamířil.

Na chvilku se zastavil, aby vydechl po vyčerpávajícím úprku, otřel si kapky potu z obočí a zamžikal očima, aby přivykly nezvykle tmavému okolí. V levém zadním rohu místnosti zahlédl obrysy beden a zadoufal, že už se nestaly předmětem zájmu jiného Bojovníka. Přešel k nim, jednu z nich otevřel a ….. byla prázdná. Otevřel druhou a tep se mu opět zrychlil - ani v ní nebylo zhola nic, co by mohl potřebovat. V tom se rozletěly dveře. Světlo zvenčí osvětlovalo prkennou podlahu a John si stihl všimnout malé palice stojící tak dva tři metry od vchodu. Nebyl čas prohlížet další bedny. V příštím okamžiku vtrhne dovnitř jednoznačná přesila Rytířů krve a John se tedy bleskurychle pro akci slibující sice pramalou šanci, ale lepší malá, než vůbec žádná. Vrhl se napříč prostorem vstříc oslnivému světlu, během letu úspěšně popadl malou palici a švihl paží proti očekávanému nepříteli. Ten byl ovšem rychlejší a navíc v přesile. Čtyři dávky z laserových pušek ukončily život odvážného Johna Killera.

Nejdřív bylo ticho. Všude kolem tma, nicota. Pak náhlý záblesk a ….. John zase běžel. Utíkal, co mu síly stačily. Mohl by se otočit a zkusit vzdorovat těm za sebou, ale to by bylo čiré bláznovství. Věděl, že mu došly náboje a žádnou další zbraň opravňující k pocitu sebejistoty u sebe zcela zřetelně neměl. Tak tedy úprk. Nohy ho nesly s větrem o závod a přesto v zádech užuž cítil smrdutý dech Rytířů krve. Ne tak vzdáleně to připomínalo zkažená vajíčka. John běžel, minul skupinu balvanů, dost velkých, aby se a nimi před horkem ukryl párek bažantů, ale ne dost na to, aby v jejich stínu zmizel osamělý bojovník. Uběhl dalších asi 100 metrů, provázen výkřiky svých pronásledovatelů a koutkem pravého oka zahlédl známou dřevěnou boudu. Nic lepšího poblíž nebylo a také mohl tajně doufat, že se mu povede rychle zmizet v křovinách a schovat se v té kůlně. Mimo to mohl získat palici a své nepřátele pak překvapit v hustém porostu. Kdyby se mu povedlo dostat s skupině do zad, mohl by je likvidovat jednoho po druhém. John vběhl do boudy, popadl palici a hned zas pelášil ven. Pokusil se oběhnout blížící se skupinku zleva, když v tom se z nízkého křovíčka jako duch objevil skřet, na kterého úplně zapomněl a ten vrhl po Johnovi ostrý dřevěný kůl. Ostrá bolest mu projela hrudníkem, padl na kolena do prachu a svezl se na bok. Věděl, že svoje poslání už nesplní……. .

Pepík Novák se vysmrkal a dopil svou sklenku kokakoly. Zašklebil se, jako vždycky, když se mu něco nedaří, naštvaně vydechl a zvedl se ze židle. Několikrát zmáčkl tlačítko ESCAPE na svém počítači, vyndal cédéčko a pohodil ho na postel. Dneska už půjde spát, ale zítra, zítra jim to John Killer určitě nandá.