„Můj hrneček už není!“
„Myslíte, že už není tím, co býval.“
„Ne, myslím tím, že zmizel. Není.“
„Hrnečky jen tak nemizí. Možná jste ho někam založil, překryl papírem, koberečkem, listem květiny, otevřel jste dvířka, která na něj vrhla stín …“
„Ne, rozhodně jsem na něj nic nevrhl a ničím ho nepřikryl.“
Vedoucí jménem Vedoucí č. 121 mlčel. V jeho hlavě byla nastavena uctivost, laskavost, věcnost a určitá a zároveň konečná úroveň argumentace. Této úrovně bylo právě dosaženo a jeho obvody řešily problém s přechodem na novou úroveň emocionálního nastavení. Emocionální nastavení EN2 není něco, na co byste přešli zařazením vyšší rychlosti, přehozením páčky nebo stisknutím tlačítka. Je to něco, na co nejsou vedoucí pro běžný provoz stavěni. Automatické nastavení říká: pokud dojdeš na argumentační konec, začni znovu od začátku. Vedoucí č. 121 ale cítil, že tady by došlo k jasnému zhoršení situace. EN2 mají vedoucí pouze z důvodu, aby nedošlo k poškození, něco jako zátopová komora parníku. Něco jako prostor přepěťové ochrany. Něco jako odvodní kanály řeky.
„Co budeme dělat s tím hrnečkem?“
Vedoucí č. 121 se otočil a odcházel.
Občan č. 35 se podíval na svou ruku. Přišla mu naprosto reálná. Situace s odcházejícím vedoucím v něm vyvolala zmatek, taková situace se ještě nestala, a tak si nebyl jistý, jestli realita nemá poruchu. Rozum mu velel tuto skutečnost nějak zkontrolovat. Pohled na ruku bylo první, co ho napadlo pro to udělat. Zvedl ruku do výše a prohlížel ji, jako by ji kupoval v obchodě s novýma rukama. Přišla mu reálná a fajn, zahýbal prsty a fungovala skvěle. Podíval se dopředu a rozběhl se.
Vedoucí č. 121 měl ze sebe radost. Situaci, která se chvíli zdála neřešitelná, zvládl dokonale. Problém s Občanem č. 35 a jeho hrnečkem najednou nebyl. Zajímalo by ho, jestli řešení, které zvolil, bylo naprogramované, nebo ho sám objevil. I to se mohlo stát. Usmál se. Občas vedoucí projevili chování, které nebylo naprogramované a Systém z toho měl radost a pozval je potom na dovolenou. I s partnerkou. Paní V č. 121 by jistě ráda jela na dovolenou. Z doslechu věděl, že dovolené pro Vedoucí s jejich partnerkami jsou skutečně legendární. Usmíval se ještě více a šel, v hlavě představy paní V č. 121 ležící na pláži pro vedoucí, obklopené výboji sladké statické elektřiny. Došel až před budovu, kde za nízkým zábradlím teče neklidná stříbrná říčka. Teče mezi domy, kde vytváří živou tepnu mezi hranatými tvary budov. Spousty vedoucích a občanů stálo opřených o zábradlí a tiše konverzovali nebo zvolna kráčeli za svými úkoly nebo odpočinkem. Nebe se prohýbalo pod tíhou oblaků plných vody, ale ne a ne sprchnout. Už už to ale bylo cítit ve vzduchu. Skoro to připomínalo onu elektrovýbojnou pláž pro vedoucí.
Vedoucí č. 121 došel k malé lávce přes divokou říčku a náhle se zastavil. Na lehátku jeho ženy byla najednou všude krev, a taky byla krev na písku a taky byla na nebi, a to už bylo divné, krev na nebi je jev značně. Myšlenka na patřičnost jevu se zastavila v tomto okamžiku. Rozpůlená hlava Vedoucího č. 121 překvapila všechny kolem stojící, jdoucí i opírající se osoby. Poslední rozpůlení hlavy se odehrálo naposled asi před 156 lety a nikdo z přítomných tak neměl naprogramovanou adaptaci nebo dokonce zvyk na takové okamžiky. Systémy všech přítomných proto začaly selhávat, a tak okamžitě začalo docházet k poruchám málem komickým. Osoby zdvihaly ruce, dívaly se na ně a usmívaly se, jako by byly spokojeny. Další přelézaly zábradlí a skákaly do vody a okamžitě se začínaly topit, neboť poslední pokusy s plaváním vedoucích i občanů skončily někdy před 50 lety. Ti, kteří se již vynadívali na svou pravou ruku, zvedali levou a dívali se na ni. Pak zase na pravou, a tak neustále v kratších a kratších intervalech zdvihali ruce a dívali se na ně. Když už mechanické systémy vyhodnotily střídavý pohyb paží jako neúnosně rychlý, zůstaly ruce zdvižené nahoru, a to zase nevydržely řídící obvody, které velely zdvihat ruku a dívat se na ni a kontrolovat pravdivost reality. Poškozené řídící obvody je problém vždycky. V tomto případě začínaly hořet. Netrvalo dlouho a začalo pršet. Pršelo na bezvládná těla nevratně poškozených vedoucí a občanů a voda v říčce získávala na objemu vody a popostrkávala bezvládná těla nejdřív po dně, potom odplavovala směrem pryč z centra.
V porovnání s velikostí světa S byla tato epizoda celkem bezvýznamná a podařilo se ji velmi rychle ututlat, několik Vedoucích vyjelo na elektrovýbojné pláže se svými šťastnými partnerkami a několik Inženýrů dostalo úkol k vyřešení.
Hrneček Občana č. 35 ležel ve dřezu mezi ostatními hrnečky připravenými k umytí. Prostě ho to jenom nenapadlo.
.jpg)
