Poeta je jako řeka

                                                         

 

                                                  Poeta je jako řeka
                                                  někde pramení, někam se vleje
                                                  když začne drtit kameny, tak zle je

poeta je jako řeka
nabírá materiál cestou, roste v ramenou
když dojde na boj živlů syčí
cestou plamennou

poeta je jako řeka
když začne život, skáče rozpustile
a když má něco za sebou
tak zmoudří
myšlenky z hlubin naberou na síle

poeta je jako řeka
když sedíš u něj v noci šeptá světlům hvězd
a jak si začneš myslet, žes ho zkrotil
bere břehy cest

poeta je jako řeka
ke konci klikatí se méně nežli zkraje
co prošel, to už neuvidí, kde byl, tam i mluvil
je jako řeka plná vína
den za dnem tajně zraje.

O českém extremismu všedního života

Tak se vám poslední dobou bojím někde otevřít pusu nebo oko. Zlaté zapomenuté české brblání, remcání anebo pokrytectví. Novým trendem prostoru virtuálního i reálného jsou nové zvyky. To se třeba zeptáte na internetu přítomných na to, zda venčit psa v parku nebo v lukách a strhne se smršť výkřiků, nadávek, odborných termínů vyhledaných snad v příručce pro zabijáky pohledem a podobně. Zůstanete koukat, přečtete si po sobě třikrát, co jste napsali, nenajdete spouštěč hurikánu, přečtete po čtvrté a nevíte nic. "Proč byste venčil psa v parku? Víte, že v parku si hrajou děti?" "Uklízíte po svém čtyřnožci zanechané exkrementy? Že ne! Já to věděla" Je ten váš pes vůbec čistokrevný? Nemnožíte snad pejsky pro pokoutní prodej!?"
A teď si ještě představte, že jste neprozřetelně dali k dotazu obrázek od vás z domova. Dostane se vám nevyžádané kritiky vašeho nábytku, nevhodných barev, neladících podle poslední módy, co to, proboha, máte na sobě, a navíc jste rozhodně použil nějaké gramaticky nesprávné slovo.
Je to zvláštní. Většina české společnosti dnes řeší, zda je více extremista ten, kdo by zavřel české hranice nebo ten, kdo by je nechal otevřené všem. Zda je radikálem čtenář či posluchač, vyhraněný více doprava nebo doleva. A mně se taknějak přízemně zdá, že extremismus všedního dne, představovaný horlivým napadáním všeho a všech, je z celonárodního hlediska chorobnější, protože plíživější až všudypřítomný. Co vy na to?