Tiché pivo

V naprosté tichosti dopadl na asfaltovou zem. Voda cákla do vzduchu do výšky asi třiceti centimetrů.

 

Všechny hvězdy v dosahu svých reflektorů zamířily na tu scénu a měsíc režisér se jal ji okamžitě natáčet.

Výraz bolesti a výkřiku. Několik zubů mimo své obvyklé umístění a chuť v puse jako tenkrát, když boural na kole.

Opilec s náušnicí v levém uchu oblečený do zeleného zasadil další ránu. Všechna piva v těle se pokusila utlumit tu bolest.

Nedařilo se. Nedaří se. Tak ty se se mnou nebudeš bavit!!!!!! Nejsem ti dost dobrej!!!! Hajzle jeden!! A ještě jedna rána.

Žena doma doufá, že když jednou šel na pivo, přijde jí brzo. Děti dodělaly úkoly a spí. Jejich táta neslyší už odmalička. Ona počítá můry, které přeletěly před lampou z ulice.

Některé létají tam a zpátky. Muži nepláčou. Omyl se nad umyvadlem a do zrcadla se raději nedíval. Plakala a hladila mu tvář do časných ranních hodin.