Bethesda
Bůh
sahá na ty, kteří věří
a já na tebe
anděl dělá stopy na hladině
a pro ty, kdož vydrželi
je náhle všechno jiné
bůh
chodí spát do nebe
já do tebe
Vonnegut je bůh
Chtěl jsem se spolehnout na zázraky
a tam co byly mraky
se ozval jenom kašel
asi taky našel
tu tabatěrku z Bagomba
a ztratil se v čase
nad jatkama našeho světa
se čas třase
Chtěl bych namalovat obraz
Chtěl bych namalovat obraz
a vyjádřit v něm, jakej mám pohled na to či ono
nakreslit na jedno místo Marka Chapmana
a Yoko Ono
a jak by si to s ním vyřídila
a modrá barva s temně červenou na pozadí
to by byla síla
která by lidi k tomu výjevu přivábila
chtěl bych namalovat obraz
ale mám na tohle děsně chromý ruce
Jak básníkům chutná život
nakreslil bych tvoje ruce
dvě ještěrky na opuce
a k tomu láhev orosený dvanáctky
básníci nemůžou žít bez lásky
Usnul jsem v trávě
Usnul jsem v trávě
a nad hlavou mi přelétávalo jaro
nechávalo za sebou čáry proudovejch motorů
a ptačí hovínka
usnul jsem na kraji borovýho lesa
a zdál se mi sen o budoucnosti
stála děsně blízko, růžový brejle
trochu nakřivo
usnul jsem plnej nevyslovitelných pocitů
a vzbudil se
nevyléčen
Doba
Duše generace je instantní, je nahlas, je ve spreji
svoboda, tak jak ji dneska chápou
má jméno Linux a chodí tiše v livreji
generace instant Linux
a přes to všechno jede Pendolíno
pod mostem děti dělaj děti
a devadesát procent všeho
je smetí
Cibulačka
Oloupal jsem z tebe jednotlivý vrstvy
tak nějak připadlas mi jako cibule
to pro ty moje slzy v tvojí blízkosti
i pro ty dnešní i ty minulé
loupal jsem z tebe všechno
strnule
a čekal, kam to všechno povede
tak jak jsem čekal zbylo prázdno
a prázdnem dvoukolák bez koně nejede
Před bouřkou
uklizeno
před bouřkou
stojím na zápraží
vnímám tu elektřinu ve vzduchu
šeří se, na konci pole opuštěnej žebřiňák
čekám na telefon a nervózně si luskám prsty
chlad a elektrický výboje mi postavily chlupy na předloktí
Ještě jsme nešli domů
Starý rádio
hospůdka u hřiště … smrad spálenýho tuku
já ve svý ruce držím tvojí ruku
jako tenkrát
máš stejný oči i po tý době
usínáš s mými sny
já s těmi mými .. v tobě
ještě jsme nešli domů
ale půjdeme
a já tě budu držet kolem pasu
a hukot tramvaje nijak neruší
mou fascinaci vůní tvých vlasů
Od okurek
Pod víčkem sklenice od okurek
je tajemství
a bída
a dětský sny, který netrvají
nesu to všechno s sebou do školy
chtěl jsem, aby se všichni dívali
a říkali tyjo, co to máš
dětský omyly z neznalosti
taky znáš
ještěrka nepřežila
a sny jsou papírky od radosti
Poznávačka
nemůžu poznat co se v tobě odehrává
tím myslím myšlenky
ne, jak se tráví strava
nemůžu poznat, kam kráčíš odkud jdeš
tím myslím, kdy se začla tvořit pleš
nemůžu a nejspíš ani nechci
mám vlastní poznávací lekci
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář