Hotel na konci města

Přání

Deska už se dotočila

byla milá

jako cizí děti, co bys chtěla mít

piješ svý kafe

a na okně se orosila

ranní neskutečnost tvých přání

Hotel na konci města

Kruhy pod očima

protože do rána

protože ne sám

protože vina

několikrát pořezaná tvář

od holení

smrad starýho hadru co věčně usychá

svědomí v zrcadle

křičí do ticha

Vagabund

Jsem vagabund

z přesvědčení

o smyslu zapálenýho cigára

o jeho konci

kterej hoří

jako

já

Zastávka

Za zády zastávku autobusu

přede mnou osmiválec v klusu

a paní, co se rozhoduje

jestli nebezpečně přejít

vítr mi ofukuje tvář

a smrdí prachem z blízkejch popelnic

walkmany už vyšly z módy mladej

teď jsou ipody

a všední den má Colors of Benetton

Jím ovoce

Jím ovoce, abych neměl kurděje

a zuby dvakrát denně popravuju zubní nití

mlíko maso bílkoviny soja a v Číně jedí psy

jsi smutná

sedíš na záchodě

a čteš mi

z časopisu

pro ženy

Dívadlo

Byli jsme v divadle

paní uvaděčka byla stará

měla sešlapanou nohavici

a u šaten žila minulostí

ještě když zněly první tóny

Rigoletta

už z dálky vytahuju trochu pomuchlanej lístek

abych nerušil

V ZOO

Jsme s dětma v ZOO

limča, pivčo, pokydaný boty

opice, lavičky, rekonstrukce

černoška s výstřihem stojí u výběhu

kamerunský kozy

Neznám

touha

na ledu

s brčkem

nekonečně

tvá

vůně, kterou neznám

pomine to

protože je tu s přítelkyní

dneska už je to normální

touha

registrovaná

Ptáčata

po kolejích táhnou bosí

na zádech nedovřenej futrál

na kytaru

stejně je špatně nalazená struna

G

budem se milovat

ve starým srubu

v jezerní kotlině

protože

záleží na tom

kde

Pode dveřmi

Noční dveře

kterejma proniká spodem světlo

jako důkaz hádky

až k tobě do postýlky

rušej plyšovýho medvídka ve spánku

ještěže není opravdovej

aby neplakal

Na šachových polích

Na šachových polích

Na šachových polích

neroste bodláčí

nevoní střelnej prach

nesněží na řádky kde bývaly brambory

na šachových polích

už se neválčí

s mým dědou já vrah dlouhých chvil

a on desperát minulosti

řešíme odbory

Tah pěšcem

Na bodáky

kamarádi vyběhli a už se ženou

taky

ve vzduchu kouř a odér výbuchů

a muška na uchu

mi zpívá o domově

a o tom, jak jsem zmíral v tobě

když kolem vlasů prší znásilněná hlína

jsem dávno mrtvý

a ty jsi jiná

Střelec a královna

V hotelu

na pokoji

se to, co doma bolí

hojí

ale nezahojí

z traktoru

jsi vždycky jednou nohou

v hnoji

hotel se jmenoval Paradiso

a držela ti místo

Asi do věží

Loutna břečťan zaprášený zdivo

zpocená tvář a čekání na soumrak

pamatuju z minula tvý tyrkysový šaty

a taky pamatuju na hroznej křik tvýho táty

u výtahu

do věží

Na koni

Tvůj pohyb po hracím plánu

připomínal vždycky velký L

jenom se otřít, úsměv a víc abych neviděl

z tebe

a z tvýho života

jsem v sedle koně dona Quijota

Rošády

Pantomima

ve stínovým divadle

našeho bytu a tvojí duše

co vypadalo jednoduše

za vozem v blátě kluše

odpovídáš suše

a v tvých očích je vina

z kvalitního vína

Partie

Všechny nás přežije

oligarchie

našich pudů

našich mustrů

a našich přesvědčení

nic jinýho na světě není

než vzduch a láska a boje

se sebou

a touha po dlaních

co nezebou

Šachmat

Tranzistorový rádio

na desce Billie Holiday

v mističce sušenky

některý rozlámaný

musíš si věřit

tvoje partie žije v odkazech

a ve tvých dětech

a v dětech jejich dětí

čas letí

a Billie Holiday je zas

Travelin All Alone

Přepadení a jiná poezie co tě nezabije

Už ne

Zmrzlina

jazykem

do útrob

tomu se říká láska

a potom v kostele na kolenou

jenže tobě už nikdo nevěří

Plaz

dva plazi

nazí

vrazi

rozskřípávaj nábytek z ikei

a on má doma děti

že ho to nebolí

Doktor duše

jsem doktorem tvojí duše

stetoskop

horoskop

a mikroskop

co rozebíráš

nežije

jsem propagátor eutanázie

Přepadení

Přepaden

v parku

brutálně

záchvatem svědomí

ztratil jsem vědomí

pak někdo zavolal nouzové číslo

a pod lampou tvých pohledů

nepřiznám nic

Prsty

prsty propletené dle receptu na vánočku

pár hodin spolu láska na otočku

vyloudí v očích v květnu vločku

Těsně

jsme těsně blízko sebe

zrcadla zamžená šokovanými rtíky

kol záclon se plazí vůně opia

vášeň bez překážek sušenky dia, ne-dia

za 5 let do školky ententýky

tak těsně se nám to nepovede

Hodiny

Někdy sleduju hodiny (a nejsem jediný)

patří do podvodnické rodiny

mívají falešné karty v kapse

a jejich trumfem bývá čas

důsledek našich činů tiká v nás

Na východ od ráje

vlakem

na východ od ráje

směrem ke kyčelnímu kloubu

vrátím se od západu

z tvýho srdce

bez zpáteční jízdenky

cestou k sobě

mám na tebe …. myšlenky

Nuda

Nemilosrdnými zbraněmi

zabíjíme

nudu

a pravdu

o nudě

nuda se totiž zabít nenechá

ve chvílích nudy

v tvých očích

neplecha

Usnul jsem v trávě a jiné básně pro duševní odpočinek

Bethesda

Bůh

sahá na ty, kteří věří

a já na tebe

anděl dělá stopy na hladině

a pro ty, kdož vydrželi

je náhle všechno jiné

bůh

chodí spát do nebe

já do tebe

Vonnegut je bůh

Chtěl jsem se spolehnout na zázraky

a tam co byly mraky

se ozval jenom kašel

asi taky našel

tu tabatěrku z Bagomba

a ztratil se v čase

nad jatkama našeho světa

se čas třase

Chtěl bych namalovat obraz

Chtěl bych namalovat obraz

a vyjádřit v něm, jakej mám pohled na to či ono

nakreslit na jedno místo Marka Chapmana

a Yoko Ono

a jak by si to s ním vyřídila

a modrá barva s temně červenou na pozadí

to by byla síla

která by lidi k tomu výjevu přivábila

chtěl bych namalovat obraz

ale mám na tohle děsně chromý ruce

Jak básníkům chutná život

nakreslil bych tvoje ruce

dvě ještěrky na opuce

a k tomu láhev orosený dvanáctky

básníci nemůžou žít bez lásky

Usnul jsem v trávě

Usnul jsem v trávě

a nad hlavou mi přelétávalo jaro

nechávalo za sebou čáry proudovejch motorů

a ptačí hovínka

usnul jsem na kraji borovýho lesa

a zdál se mi sen o budoucnosti

stála děsně blízko, růžový brejle

trochu nakřivo

usnul jsem plnej nevyslovitelných pocitů

a vzbudil se

nevyléčen

Doba

Duše generace je instantní, je nahlas, je ve spreji

svoboda, tak jak ji dneska chápou

má jméno Linux a chodí tiše v livreji

generace instant Linux

a přes to všechno jede Pendolíno

pod mostem děti dělaj děti

a devadesát procent všeho

je smetí

Cibulačka

Oloupal jsem z tebe jednotlivý vrstvy

tak nějak připadlas mi jako cibule

to pro ty moje slzy v tvojí blízkosti

i pro ty dnešní i ty minulé

loupal jsem z tebe všechno

strnule

a čekal, kam to všechno povede

tak jak jsem čekal zbylo prázdno

a prázdnem dvoukolák bez koně nejede

Před bouřkou

uklizeno

před bouřkou

stojím na zápraží

vnímám tu elektřinu ve vzduchu

šeří se, na konci pole opuštěnej žebřiňák

čekám na telefon a nervózně si luskám prsty

chlad a elektrický výboje mi postavily chlupy na předloktí

Ještě jsme nešli domů

Starý rádio

hospůdka u hřiště … smrad spálenýho tuku

já ve svý ruce držím tvojí ruku

jako tenkrát

máš stejný oči i po tý době

usínáš s mými sny

já s těmi mými .. v tobě

ještě jsme nešli domů

ale půjdeme

a já tě budu držet kolem pasu

a hukot tramvaje nijak neruší

mou fascinaci vůní tvých vlasů

Od okurek

Pod víčkem sklenice od okurek

je tajemství

a bída

a dětský sny, který netrvají

nesu to všechno s sebou do školy

chtěl jsem, aby se všichni dívali

a říkali tyjo, co to máš

dětský omyly z neznalosti

taky znáš

ještěrka nepřežila

a sny jsou papírky od radosti

Poznávačka

nemůžu poznat co se v tobě odehrává

tím myslím myšlenky

ne, jak se tráví strava

nemůžu poznat, kam kráčíš odkud jdeš

tím myslím, kdy se začla tvořit pleš

nemůžu a nejspíš ani nechci

mám vlastní poznávací lekci

Kouř zodpovědnosti a jiné ambiciózní básně

Pod kaštanem

Děláme erotiku pod kaštanem

fouká ti na záda

a stejně nepřestanem

tam dole ve vsi jedou kombajny

a nutěj škodovky si stoupnout do lajny

k obědu byla husa

tlačí mě v břiše

děláme erotiku pod kaštanem

tiše

Na dvorku

Na dvorku

dopady kapek dělaj krátery v prachu

dívám se skrz déšť

Piju čaj

Piju čaj

zelená barva uklidňuje

v dlaních jemná horkost pálené hlíny

trávicím traktem

spolu s volnými radikály

odplouvají

splíny

Moment

Ticho se mísí

s vůněmi

a slunce vlastní vahou lehlo na balíky slámy

malá smrt prstů když s tvými proplétány

dušičku křísí

les pozoruje louku

tůněmi

Sněhulák

Stavíme sněhuláka

místo pusy uhlí

ať na kolemjdoucí nehuláká

když se nám nad chaloupkou smráká

jdem na čaj k televizi ztuhlí

a ledový pán do zad volá "huhly huhly"

Kouř zodpovědnosti

Kouř z komínu továrny

mě netrápí tak jako pány z Greenpeace

vidím ho jako šneka co se plazí

po modrým ubruse

uměleckým okem zodpovědnosti za svět

vyhnu se

a nebo se v modrákách připásuju řetězem na ten samej komín

hlavou dolů

proč si přijdu jako debil

Vajíčka

Na pánvi voní vajíčka

s cibulkou a něčím od kosti

v chuťových pohárcích

výbuchy radosti

nastartujou akci co nebude bez reakce

tvoje láska k mojí lásce

proplouvá kuchyní nenuceně hladce

Štěně

Štěněcí oči mžourající unaveně

víc než jeho jméno

charakterizují štěně

když cupuje deku bojovně nasupeně

ruka co ho hladí

na těžkej den ani nevzpomene

Retrospektiva

Točí se retro na gramofonu

a v srdci stádo slonů

u napajedla

tenkrát tě svedla

v hotelovým pokoji

pili jste Martini

a byli nespoutaní

ne tak jak dneska

v postroji

Tanec okolo ledničky a další poezie pro unavené duše

Tanec okolo ledničky

Tančíš

na ledu

v ledničce

a svádíš neúprosný boje s párátky jednohubek

zebou tě prstíky

jsi v mým srdci

a já jsem utek (jako skutek)

cloníš si oči

a snažíš se uvidět svět skrz lahev kokakoly

namraženej losos

se válí v kopru

život je hostina

polívku vycintáme na prostřený stoly

zapadá slunce za igelitem s ledem

kafe rozehřívá rákosovou podložku

a rybí prsty dávaj nastrouhaný mrkvi přes držku

no tak jedem

Fujiama

Hora Fujiama

stojí tam tak sama

protože má malý kozy

Vysavačem

Vysavačem devastuju kolonii roztočů

zkazím jim beachvolejbal poblíž skřínky na bačkory

ještěže nevidím ty zoufalý obličeje

nejoblíbenější tobogán je značky Korcher

polštáře z Ikey nejnavštěvovanější hory

luxuju myslím na tebe venku leje

Strachuju se

Strachuju se

zbytečně

nad tím, co není

realita

je utkaná ze snů

úsměv je křeč

z vyděšení

klaunové vypadají obyčejně odlíčení

Šipky nenávisti

Letící šipky z papíru

nad alejí, kde buržousti hrajou petanque

nesou tajný nálože nenávisti

kluci vymejšlejí klukoviny

tam vzadu u ohrady

dostali nápad, jak na chvilku bejt

od alkájdy teroristi

a až to hovno spadne, bude legrace

Chci se dívat na televizi a přišly mraky

Děda s babi minulost

i já jsem tu host

já a lhostejnost

směřuju do neznáma

a směřuju tam s váma

(ne)pomůže mi pránajáma

smrděj mi ruce od práce

už to neudělám

chci zase krejcar v dlani obracet

na zadek sedám

a pustím si Avatara

na chodbě mokří schody

a je stará

Na parkovišti

O poušti vím asi tolik

kolik o dně lahve tuší alkoholik

rád převracím zrnka písku v dlani

myslím si na oázu a myslím si i na ni

na slečnu s pihou vedle nosíku

proč byla tu a teďka není tu

musím jet do práce

Nepřítomnost Kanady

Vždycky když sněží

Santa Claus rozváží kokakolu

všem dětem, co si to nezaslouží

a uměj si dupnout u kasy

sněží ti na vlasy

kdybychom byli v Kanadě

bál bych se, že potkáme losa

ale my nejsme a tak je nasnadě

že losa nepotkáme

jdu koupit kokakolu

frackové čekaj v autě

a my dva se spolu ještě málo známe.

To nejlepší na dortu

Nejlepší na dortu je naděje

že pověry nelžou a všechno se to splní

a když jsme čokolády plní

utřem si pusu a nic jinýho se neděje

Daniil Charms

Modrý sešit N° 10

Byl jeden zrzavý člověk, který neměl oči ani uši. Neměl ani

vlasy, takže zrzavý se mu říkalo jen ze zvyku.

Mluvit nemohl, neboť neměl ústa. Nos také neměl.

Neměl ani ruce ani nohy. A břicho neměl a záda neměl

a páteř neměl ani žádné vnitřnosti neměl. Nic neměl! Takže se

neví, o kom je řeč.

Raději už o něm nebudeme dál mluvit.

(7. ledna 1937)

Čtyři názorné příklady toho,

kterak nová myšlenka dokáže ohromit člověka,

který na ni není připraven.

I.

Spisovatel. Jsem spisovatel.

Čtenář. A u mě jsi hovno!

Spisovatel otřesený touto novou

myšlenkou, několik minut stojí, pak

padne mrtev. Je odnesen.

II.

Umělec. Jsem umělec.

Dělník. A u mě jsi hovno!

Umělec v okamžení zbledl jako stěna,

zachvěl se jak třtina

a nečekaně zhasl. Je odnesen.

III.

Skladatel. Jsem skladatel.

Váňa Rublev. A u mě jsi ...!

Skladatel, těžce dýchaje, zesnul. Je

bez meškání odnesen.

IV.

Chemik. Jsem chemik.

Fyzik. A u mě jsi ...!

Chemik neřekl už ani popel a těžce se

zhroutil na zem.

(13. dubna 1933)

Wikipedie poznamenává.

Pro jeho dílo jsou typické kratičké povídky o několika odstavcích, popisujících velmi jednoduchým jazykem zhola absurdní situaci. Ve svých dílech pro dospělé projevuje velké zhnusení dětmi a zvířaty, a také starými lidmi, nicméně psal také literární díla (převážně básně) pro děti. Mimo to psal kratičká dramata. Jeho díla jsou nesmyslná a nelogická, děj jeho povídek je zcela iracionální, často jsou uprostřed přerušena nepředvídatelnou katastrofou. Psal si také rozsáhlé deníky, obsahující pozoruhodné úvahy a aforismy. Jeho díla pro dospělé nebyla za jeho života publikována, ukazoval je pouze svým přátelům, dětská literatura publikována byla. Po Charmsově zatčení bylo jeho dílo zachráněno jeho přáteli a šířeno v samizdatu, oficiálně vyšlo až za glasnosti.

Tak vám něco povim, tady dole jsme psal nějaký ostřehy a názory na tohohle pána, a když se objevilo "článek byl publikován, tak .....to všechno zmizelo. Takže na to peču, myslete si, že kecám .-), ale ne, fakt to zmizelo a nechce se mi to psát znova. jen jsme tam psal, že bych s Charmsem klidně šel na piv, a že by mě moc zajímalo, co by psal pak :-)).