06 dubna 2011

Trošku smutný konec legendy






Nejde o žádné drama, víceméně. Akorát zbourali jeden barák. Jenže když si představíte třeba že je to barák, kde vyrostli vaši rodiče, nebo dům, kde jste dostali na chodbě první pusu, je to pak jinak citově podbarvený.
Tady tedy nejde o první pusu, ale už podle obrázku tušíte, že o matchboxy. To jsou přesně ty, co sbírám, a můžete je vidět tady v galerii. No a celá tragédie je v tom, že v Anglii zbourali barák, co je vyráběli. Z hlediska praktického to neni problém, oni už je tam dávno nevyrábí, tak jako spoustu jinejch firem, spolkla už dávno firmu Lesney hračkářská všepožíračka Mattel.

To je ten dům. Šedesátý léta a velká kupa lidí dělá autíčka pro malý kluky, a dělá je s láskou a precizností. A proč o tomhle bourání vlastně píšu? Protože tohle bourání mi přináší na mysl to, že je takový symbolický. Že se taknějak uzavřela kapitola vyrábění autíček s láskou k malým klukům, a uvolnilo se místo pro strojovou výrobu spotřebního zboží. Já nevim, asi se s neskrývanou nostalgií obracím k minulosti a vidim, jak tatínek přines krabičku s autíčkem domů a chlapeček byl šťastnej a odškrtával si v katalogu okýnko, jakej model zas má. A celý dny s nim jezdil. A tatínek koukal pootevřenýma dveřma z kuchyně, jak malýmu svítěj oči.




Tenhle obrázek jsem našel na netu s popiskem Lesney no more - firma Lesney už není. Ona už není dávno, ale i ten, kdo to takhle popsal, tím myslel to, co já. Co všechno se ztrácí tímhle bouráním. Že vážně nejde jen o budovu. Myslím, že to znamená, že dnešní kluci už mají smůlu. Že jejich tátové už nekoukají pootevřenými dveřmi. Je mi z toho bourání..snů..smutno..a chtěl jsem, abyste to taky tak jako já pocítili. Protože citů je dneska málo. Citů obecně. A vážení si. A blízkosti. A já chci, abyste chtěli city. A vážení si. A baráky, který s sebou nesou poselství. Jestli si řeknete, že to byl jen barák, pak vás to už pohltilo. Jako v Nekonečným příběhu vás pohltila nicota. Vezete si zadek na konzumní skluzavce do nikam. Já ale chci být malý Bastien z pohádky, vybalit si svačinu, kterou jsem si dlouho schovával. A budu stavět nesmyslně stojící barák firmy Lesney spolu s tisícema "kluků" na světě. A budu koukat pootevřenýma dveřma z kuchyně. Hezký den, lidi.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za komentář

Autorské čtení v Le Consulat 12. června 2025

  "Nikdy nebudu číst před lidma! Je to naprosto idiotský. Když si budou chtít něco ode mě přečíst, přečtou si to sami."  No a takh...