Nové a zapomenuté věci tady

Je toho tu celkem hodně, a tak i pravidelně chodící nemusí vidět vše, a to nemluvím o nově příchozích.

Například nová galerka s fotkama leg, z klasický éry lega, který chci sehnat pro ondráška ..přes aukro hlavně. Klasický lega maj pro mě nádech, silnej nádech, nostalgie, a hlavně se nedaj koupit moc v krámech, žejo. V galerii jsou ty, který už pro ondráška mám.

Pak stojí za to všimnout si nových galeriií Autozubař a Sobecké prasátko ..obě galerie jsou od stejnýho pána jako Králíček, co se pořád geniálněji a vtipněji zasebevražďuje. A opravdu A. Riley neztratil ani v nekrálíčkovských obrázcích nic ze své černovtipnosti.

Pod galerií Lajf je několik dalších složek s fotkama, tak se tam nezapomeňte občas mrknout, například tam můžete vidět, kam jsme zaběhli za kulturou a jinou zvířenou.

V sekci psaných věcí je dobrý nápad podívat se, jaké příhody se staly trojici Pepe, Lola a Bubu, ve stejnojmenné dětské knížce.

A vznikla nová sekce/rubrika Zaujalo mě, kde jsou články se spooostouu fotek o malířích, zajímavých lidech a spol., kteří mě ...zaujali.

Vkládám klid

Události se dějou .. vně nás i v nás .. naše vnitřní naprogramování je náš džob .. i v nejideálnější konstelaci vnějších událostí dokážeme dovnitř do sebe naprogramovat zmatek, nespokojenost, neklid .... a to by mělo znamenat, že vnitřek a vnějšek jsou navzájem propojené, ale odpojitelné, když potřeba ... že může kolem blejskat a pršet a nevonět svět.. a uvnitř může vládnout úsměv .. no--no tak teda jo ..tak já to zkusím .... když je to tak jednoduchý ... schválně, jestli to na mně poznáte ... TEĎ vkládám Klid a úsměv a naději a radost .... věděli jste, že čtením o věcech příjemných vaší duši se samonakažujete :-)) ? .. takže nejen do sebe, ale i do tebe vkládám ... Klid ..úsměv ... naději a radost ....líbí? :-)))). Hezký den

J.H.Krchovský - aneb konečně básník, kterej mě baví a oslovuje

Každý svou cestou… Láska není
nic pro nás, slabší povahy…
nestaví ani na znamení
a život je jen pro vrahy

Zabij mne, prosím! Abych ožil…
láska je smrti oslava
po kapkách krev mi vlévá do žil
a po litrech ji odsává

(Nad jedním světem, 2004)

Nic o něm nevím. Zahlídnul jsem jeho jméno. Že se jedna básnička /někoho cizího) jeho básničkám podobá. Nepodobá. Ale abych to moh tvrdit, musel jsme si od něj něco přečíst. Přečet. Poetika - ulice - verše - život - syrovost - laskavost, chci psát jako já a působit na lidi jako on na mě.

Vpíjím se do své tmy očima rudýma…

noc říká, že je den? Znám lepší lhářku!
ta ale odešla… Nechápu kudyma
vždyť nemám dveře! Jen čtyři zdi nářků…

(Dvojité dno, 2008)

Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
zemřelo steskem, asi dva dny po mně

(Mé lebky stín, 1990)

(zbytečně depresivní, ale líbí se mi překvaivost a skladba slov)

Dnes v noci dostal jsem zas jednou do držky

když jsem šel od Šupů na noční tramvaj
kousek dál od místa, kde pečou pirožky
v koutě, kam opilci obvykle srávaj

Byl jsem bit jako pes a ani nevím kým
vím jen, že byli dva a tma jak v pytli
mám vůbec z včerejška dost chudé vzpomínky
(byl jsem sám ztřískaný, už než mě chytli)

Vím jen, že z rypáku krev proudem tekla mi
pak ještě jeden z nich kopnul mě do rtů
uleh jsem do stínu lákavé reklamy
s nabídkou zákusků, zmrzlin a dortů

(Valčík s mým stínem, 1982)

Trošku smutný konec legendy

Nejde o žádné drama, víceméně. Akorát zbourali jeden barák. Jenže když si představíte třeba že je to barák, kde vyrostli vaši rodiče, nebo dům, kde jste dostali na chodbě první pusu, je to pak jinak citově podbarvený.

Tady tedy nejde o první pusu, ale už podle obrázku tušíte, že o matchboxy. To jsou přesně ty, co sbírám, a můžete je vidět tady v galerii. No a celá tragédie je v tom, že v Anglii zbourali barák, co je vyráběli. Z hlediska praktického to neni problém, oni už je tam dávno nevyrábí, tak jako spoustu jinejch firem, spolkla už dávno firmu Lesney hračkářská všepožíračka Mattel.

To je ten dům. Šedesátý léta a velká kupa lidí dělá autíčka pro malý kluky, a dělá je s láskou a precizností. A proč o tomhle bourání vlastně píšu? Protože tohle bourání mi přináší na mysl to, že je takový symbolický. Že se taknějak uzavřela kapitola vyrábění autíček s láskou k malým klukům, a uvolnilo se místo pro strojovou výrobu spotřebního zboží. Já nevim, asi se s neskrývanou nostalgií obracím k minulosti a vidim, jak tatínek přines krabičku s autíčkem domů a chlapeček byl šťastnej a odškrtával si v katalogu okýnko, jakej model zas má. A celý dny s nim jezdil. A tatínek koukal pootevřenýma dveřma z kuchyně, jak malýmu svítěj oči.

Tenhle obrázek jsem našel na netu s popiskem Lesney no more - firma Lesney už není. Ona už není dávno, ale i ten, kdo to takhle popsal, tím myslel to, co já. Co všechno se ztrácí tímhle bouráním. Že vážně nejde jen o budovu. Myslím, že to znamená, že dnešní kluci už mají smůlu. Že jejich tátové už nekoukají pootevřenými dveřmi. Je mi z toho bourání..snů..smutno..a chtěl jsem, abyste to taky tak jako já pocítili. Protože citů je dneska málo. Citů obecně. A vážení si. A blízkosti. A já chci, abyste chtěli city. A vážení si. A baráky, který s sebou nesou poselství. Jestli si řeknete, že to byl jen barák, pak vás to už pohltilo. Jako v Nekonečným příběhu vás pohltila nicota. Vezete si zadek na konzumní skluzavce do nikam. Já ale chci být malý Bastien z pohádky, vybalit si svačinu, kterou jsem si dlouho schovával. A budu stavět nesmyslně stojící barák firmy Lesney spolu s tisícema "kluků" na světě. A budu koukat pootevřenýma dveřma z kuchyně. Hezký den, lidi.