Nejhorší práce na světě

No, tak tohle je přesně páteční téma. Každej si myslí, že úplně nejhorší práce na světě je ta jeho, minimálně v pátek si to myslí každej (já ne). JENŽE :-). Jenže jenže jenže. Ukážeme si pár fotek, a pak si zkuste představit, že tihle lidé dělají svoji práci taky v pondělí, úterý, znáte to sami, jak to bude pokračovat. A co si mají ONI říct v pátek?! Darmo mluvit, raději si to prohlídněte, hned si budete své práce více vážit :-). Ne, berte to jako předvíkendové odlehčení, navíc když jsou ty volby.

Vandrák

Vandrák  

1) Boty z kůže

    po stranách vodřený

    zavilej pohled

    a v báglu starej rum

2) Prodávám vzpomínky

    uprostřed džungle z vočí

    dal bych si loka

    jsem jak toulavej pes

3) Teď sedim v tramvaji

    nevim proč a nevim kam

    jedu a vracim

   se zase k dětskejm hrám

4) Boty z kůže

    už nikdo nespraví

    zavírám voči

    ať nepoztrácím to, co mám

ref.: Jsem vandrák (4 krát)

5) Mraky nad hlavou

    mi běží různým směrem

    když ležím na stráni

    a stéblo mám v zubech

6) Pohledy uhejbají

    když objevím se za rohem

    podám vám ruku

    nikdo ji nechce

7) Dneska spím tady

    a zejtra zase tam

    vždyť na tom nesejde

    bejvalo hůř i líp

8) Minulost dohání mě

    s vobrázkem v náprsní kapse

    ty a vyšší střední třída

    chtěli jste mě zabít

ref.: Jsem vandrák (4 krát)

Přidány fotky

Přidány fotky v galerii Ameriky v Jizbici, která je schovaná pod Milákama

takovýhle:

loga a emblémy jako ozdoby amerických aut

Od nepaměti dávají výrobci na své produkty znaky, značky, nápisy, obrázky, emblémy, loga, štítky a  podobné věci. Odlišují tím svůj výrobek od jiných firem, případně jednu řadu svého výrobku od druhé. Protože, jak už víte, jsem blázen do amerických aut, ukážu vám, že i tady vidím krásu, a pokusím se ukázat vám, proč a kde.

Bratři Dodgeovi montovali na předek svých aut kolem roku 1938 právě takový emblém, který tady zrovna zprava opisuju. Vývoj znaků, emblémů a různých ornamentů na kapotách aut často postupoval od jednodušších ke složitějším, někdy opačným směrem. Jindy vyjadřoval znak automobliky spojení s firmou jinou, v jiných případech zase pyšně nesl tradici svého "rodu". Na dalším obrázku se například podívejte, jak se vyvíjel ornament letící bohyně na kapotách cadillaců mezi roky 1933 a 1941.

Automobilky používaly (a používají) jednak určitý emblém pro celou automobilku, jednak odlišují určité podznačky (ne ve smyslu kvality :-, většinou je to spíše naopak) svého vozového parku, jako třeba ford mustang, ford thunderbird, nebo třeba shelby. Člověk znalý nejběžnějších pětadvaceti automobilek z Evropy mnohdy ne-statečně tápe ve všech těch "obrázcích a soškách", které se na amerických autech všech věkových kategorií objevují. Někdy příště si ukážeme, že i evropská auta (a japončíci taky) nezůstala u jednoho znaku celou historii, ale prozatím se kochejme americkým designem. V té opravdu nepřeberné řadě jednotlivých označení amerických vozů opět vidím onu touhu po zvýraznění, zdůraznění, jedinečnosti, osobitosti. Navíc, pokud si dáte tu práci, nebo vás k tomu dotlačí zkušenost, opravdu lehce můžete při pohledu na kapotu či zadek auta poznat, z kterého období vůz pochází, to taková škodovka umožňuje poměrně omezeně (jen aby někdo neřekl, zrovna škodovek tady mám jednu z největších galerií na internetu, takže neremcat o předpojatosti, víme).

Například následující obrázek krásně ukazuje vývoj emblémů cadillaců za téměř sto let. To je ale bandička pěkně pohromadě, co. Na následujících obrázcích vám ukážu, jak se Amíci dokázali vždycky s každou částí svého auta opravdu vymazlit do detailu. Ty obrázky mě vemou za slovo, především to o osobitosti. Za srdce mě už vzaly. Takže meditujte o kultuře, která je dneska politicky stavěná někam mezi Hanibala, Cortese a mimozemšťany, ale co se týče aut je ještě pořád myšlenkově milión let napřed. Hlavně nevytahujte slámku elektromobilů, hybridů nebo čínských masově kopírovaných aut. U těch všech je vidět především láska k penězům. U amerik je vidět láska k autům, člověku jako individuu a stylu. No někdo to do vás hrnout musí.

Báječná dobrodružná série Ulysses Moore

Moje sestra to přirovnává ke Správné pětce, což jsem nikdy sice nečetl, ale co vím, tak to asi bude nejblíž. Série knížek o partě (trojici) dětí, které se přestěhují z Londýna do tajemného domu na útesu kdesi na pobřeží Anglie a zažívají různá dobrodružství, mě zaujala. Chvilku si říkáte, je to psaný pro děti, pak zase vyprávění sklouzne do cestování časem a dozvídáte se zajímavosti starého Egypta.

V době, kdy já jsem to četl, měla tahle série 6 dílů, mám je doma, a dokonce vypadala, že takhle je i uzavřená. Nicméně jsem zapátral a v originále, což je italština, jich je už deset, překvapili mě Poláci, kde už jich bystře stihli přeložit 9. Samozřejmě jsem nelenil a napsal do Egmontu, kteří to vydávají u nás, jestli jako něco bude.

Ještě neodpověděli, a tak doufám, že to není dělání mrtvého brouka, nerad bych se zapisoval na kurzy italštiny nebo polštiny pro nováčky, abych si mohl zbytek příběhu přečíst. Pokud mám něco říct ke stylu, jakým je to napsáno, opravdu musím pochválit autora (trošku se i v rámci knihy skrývá, ale je to Pierdomenico Baccalario), že výborně vyvážil čtivost pro děti kolem dvanácti let s čtivostí pro dospěláky, kteří rádi dobrodružný příběhy.

Hrdinové tohohle příběhu (jeden příběh pokračuje napříč díly, není to co díl, to jiný) řeší záhady, luští hádanky, šplhají, padají, pátrají. Záhadná a tajemná místa, ukrytá tajemství, neuvěřitelné vynálezy, nesrozumitelné mapy, znaky, Slovník zapomenutých jazyků, středověk, Egypt, Benátky, udrží vás to v napětí. A jak sem vkládám k tomu ty obrázky, jistě jste si všimli i další devizy téhle série, ano, je to graficky úplně super. Nejen obálka, ale i titulní strany jednotlivých kapitol jsou nádherně graficky udělaný. Navíc celá série je popisována jako maily redaktora pátrajícího po záhadě tohoto příběhu do své domovské redakce, takže čtenář má o důvod víc prožívat příhody autenticky. Pokud už jste dočetli Harryho Pottera (a nečetli jste to jen kvůli kouzlům), nebo pokud máte rádi knížky, kde šifry, hlavolamy a tajné dveře bydlí pospolu, nakupte si tuhle sérii. Postupně ji zlevňujou a na polici ta řada vypadá opravdu nádherně.

V jednom z ještě nepřeložených dílů je zřejmě vložena tahle desková hra. Tyjooo. :-)

matchbox, oolong a to je život

Jen chci zaměřit vaši pozornost na nové galerie, případně nové obrázky v už fungujících galeriích.

Obrázek z galerie "oolong" - ochutnejte zatím alespoň z obrázků vynikající čajíky druhu oolong, nezapomenutelné zážitky v hrdle i na duši

obrázek z galerie "lesney - matchbox", autíčka, která dobyla svět, katalogy, podložky, dárkové sady, a také skutečné předlohy, nostalgie klukovských let z poloviny minulého století hřeje dodneška

obrázek z galerie "to je život" ukryté pod galerií "miláci", tahle galerie ukazuje všemožné fotky a obrázky doprovázející všední život, jeho momentky, zákruty, rovinky a záblesky

Co na těch americkejch autech, sakra, je

(Chtěl bych upozornit čtenáře, a především poděkovat, že tenhle fejetonek byl  díky laskavosti a zájmu pana šéfredaktora otisknut v celostátním časopise o amerických autech Chrom a plameny. Odkaz na www stránky tohoto skvělého časopisu vlevo dole v odkazech)

V tomhle čísle vyšel můj článek

Já o tom někdy přemejšlim. Nikdy jsem nebyl kluk,co se válí s tátou v montérkách pod škodovkou nebo si vystřihuje ze Světa motorů novou verzi bmw. Fakt nikdy. Ba ne, jednou jsem si nalepil na skříň samolepku nějaký černý alfy romeo. Já nevím, myslíte, že tihle kluci cítí to, co cítím já, když se dívám na ty mustangy tady nahoře? Že jim to přijde jako jinej, ale úplně jinej svět? Teď někdy dávali v televizi dokument, asi to bylo o získávání alternativní energie, pořád mleli o jaderný fúzi a tak, ale já na to po náhodným přepnutí zůstal koukat, protože ten přiteplenej průvodce pořadem, takovej mladej kluk, trochu vypadal jak z oasis, vždycky když někam přejížděl, jezdil v červeným kabrioletu novýho mustanga. On řídil a něco mlel o ruským vědci, co něco objevil a jak se na něj těší a já mu čuměl přes rameno na interiér toho auta, slova o štěpení a slučování jsem odstrkoval a poslouchal ten zvuk motoru. Znělo to, jak když se nemilosrdná bouřka žene krajinou. A přitom tak jemně. On si snad ani neuvědomoval, v čem jede.

Když koukám na americký auta, nový nebo starý, cejtim "nějakou" atmosféru. Barva, tvar, zvuk, okamžitě mě to někam táhne. Do obrovský tlačenice na první mustangy, před okázalý prodejní síně auťáků z padesátejch let, na úzký cesty mezi skalama v C3 korvetě, na piknik u lesa s vedle stojícím velikananánským chevroletem. Najednou nakládám kufry do dlouhatánskýho buicku. Nebo vykopnu toho blba z toho mustanga a jedu za tím ruským vědcem. Holt si poslechnu něco o jaderný fúzi. Nevím, čím to je. Jestli ten důraz amerických výrobců na to, aby auto mělo duši. Vymazlený detaily. Nebo možná jen prostá odlišnost od toho, kam se nezadržitelně žene náš unifikovanej svět. Stejná voňavka pro chlapy i ženský, stejný oblečení, třetina aut tady má motor od jednoho výrobce, já vím že přeháním, ale je to tak, všechno se to tlačí bejt stejný, ale hlavně výhodný. Možná proto mě fascinujou tehdejší muscle cars, kde šlo o to vyrobit menší nadupaný auta za málo peněz. Ty auta křičely, haa, tady jedu jáá. A nešlo o prestiž, nešlo o trumfnutí souseda, šlo o to, kdo je kdo. Dneska a tady podle auta jen poznáte, jestli v něm jede floutek nebo floutek s rodinou. Nebo slečna na nákupy. Ale tam jste poznali, že jede sebevědomý otec rodiny s velkou chutí na pořádnej piknik někde u vody. Anebo magor, co vás bude provokovat k závodu od semaforu k semaforu. Bylo to poklidnější a přesto s větší dávkou vnitřní vášně. Věci kolem nás odrážejí náš vnitřní svět. Auto, které řídíme, je náš vnitřní svět. Anebo svět, na který za daných okolností máme. Americký auto je ztvárněním americkýho snu. Ne jeho výsledek, ale ta touha ho dosáhnout.

Ženy, muži a spol.

Ženy

vycházejí z pěny

s nabídkou směny

za horentní ceny

muži

jdou s růží

rádi se druží

a potom dluží

lidi

svůj osud z dálky řídí

sebe nevidí

potom nenávidí

děti

vpřed letí

krásně je ti

dokud nevyletí

staří

se sváří

s kalendáři

ženy, muži a spol.

láska i světabol.

Šneci

Šneci se opičí po liškách a po gepardech

s šibalským úsměvem
sprintují po stěnách

nahoru dolů a taky šikmo po zdech

šneci mají přeci

taky co říct k věci

žížaly chechtaj se krtkům a hadicím

zahradní slavnost pro zvané nevidomé

slepý had slepil si život už neví s čím

žížaly lízaly

plesnivé křížaly

šneci a žížaly si založili odbory

když prší nenávist je třeba ji řešit

promlouvám hlasitě za všechny ty potvory

dobráci dobračky

zakažte sekačky!!!

Víkendové zzzzz

O víkendu se dějou věci. A také jiné úkazy. Někdo pracuje a někdo zzzzz, čímž se obvykle myslí, že nepracuje. Kdo nepracuje, ať nejí. Nojo,ale to snad tak úplně nemůžeme brát vážně o víkendu. Přibyly tu nějaké nové fotky. To jsme vlastně chěl říct. No ale když na vás nadpis článku vyplivne, že nějaké pojmenování by se hodilo, tak .. musíte. Takže si klidně pracujte, nebo prohlédněte fotoglaerie tady vlevo. A já jdu zase zzzz.