Dneska mám den vlčích máků. Líběj se mi v pangejtech tady nahoře nad Hořovicema. Jak kontrastujou s okolím a současně do něj samozřejmě patří, nic nucenýho. Den vlčích máků, vlčí mlhy před očima a vlčího hladu.
Všechno je vpořádku. Starý černý desky poklidně hrajou, rám okna nenuceně prýská přímo před očima, špagety v talíři si osychají jako by se nic nedělo. Chvilku je zima a chvilku horko. Je červenec jako půlka října a nikomu to zas tak moc neva. Mně ne.
Měníme se a stárneme. Nic už se nevrátí zpátky do stejnýho místa. Ani jehla na desce. Ani loupající se nátěr rámu okna, ani tavenej sejra na špagetách. Všechno je vpořádku. A nikomu to zas tak neva. Mně ne.
Vedle našeho světa existujou jiný světy. Anebo vede jinejch světů existuje ten náš. Různý bytosti, energie a ozvěny se tu producírujou, jak se jim zamane. Nebo jak jim někdo zamanul. Ona ta míra svobodný vůle je dost diskutabilní. A naopak. To, co se nám zdá, že je odněkaď, jsme si možná sami zvolili. Producírujou se tady. Různý protoplazmy a protoplazmáci. A bojujou o svý místo na slunci. s našima babičkama, psama, a křečkama na másle na dně bazénu. A nikomu to zas tak neva. Mně ne.
Některý tydlety možná taky ležej ve svejch pangejtech. Kontrastujou s okolím seč jim síly stačí, ale málokdo je vidí. A pro ty, kdo je vidí, jsou možná něco samozřejmýho. Nic nucenýho.
Takže ať si tu klidne bojujou. Já budu dál poslouchat tu desku, možná čekat, jestli nehupne jen na okamžik na úplně stejný ísto, kde už jehla byla a ty špagety vyhodím. Musím vyfotit ty vlčí máky. Nebo vám na tom něco va? Mně ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář