sobota - den, kdy máme co říct

Je velkou pravdou, že existuje spousta lidí, kteří říkají velké kvantum věcí, přestože nemají co říci. Chtějí tím zamaskovat svůj plochý vnitřní svět. Svoji prázdnotu. Svoji osamělost. Svoji neschopnost jiného kontaktu s okolím. Mluví pak o počasí, sdělují klepy co se nového událo za rohem, s kým slavným se potkali, co vařili a co vařit teprve budou. Byvše člověk úplně jiného ražení, vzdychám nad nimi, lituju je, trochu ohrnuji nos, ledabyle se posmívám. Jo a včera jak pršelo, víte, já u nás za rohem potkal Gretu Garbo, no tu, jooo, to je vona. No ale zrovna mi stály na plotně knedlíky, tak jsem neměl čas, no a zejtra si nejspíš budu dělat rejži. Je sobota - den, kdy máme co říct.

nové texty kalahy

Kalaha pana Žvejkačky 69

Dál tě znám

Dál tě znám

i když v srdci prázdno mám

dál tě znám

to, co nemám, přesto dám

co chceš víc

bylas všechno, nejsi nic

chci ti říct

že dál tě znám

1) postel byla rozestlaná

já se vracel říct ti dík

postel byla rozestlaná

a ty jsi v ní byla s ním

ve dveřích se něco ztrácí

v očích něco umírá

byl jsem slepej, byl jsem hloupej

už to nechci, chci bejt sám

refréééééééééééén

2) když jsem v práci z okna koukám

mraky zvolna ubíhaj

telefony pořád zvoněj

tvoje číslo odmítám

doma slunce do oken pálí

ve tvejch očích padá déšť

předpověď počasí chválí

a mně se zdá, že pryč zas jdeš

refréééééééééééén

3) Postel je zas rozestlaná

ohně hoří, co víc chceš

postel je zas rozestlaná

a ty v ní zas se mnou jseš

byl jsem ňákej, teď jsem jinej

ztratili jsme k sobě klíč

jseš tu se mnou, je to skvělý

přesto cejtim, že je to pryč.

Refrééén +

Dál tě znám

Ač jsem s tebou,tak jsem sám

Dál tě znám

Ve svejch snech se nevyznám

+ druhá část refrééééénuuuu

----------------

Balada o lásce

1) Zpocená, horká, nejsi nevinná

víš co chceš a umíš to říct

a to co ty nevíš, tak to vím já

večer začíná, tak půjdem se svlíct

umíráš

jen ve tmě ti svítěj oči

to, co mi dáš

se nevrátí

umíráš

tu sama bez pomoci

to, co mi dáš

ti nevrátím

2) zničená, tichá, trochu ztracená

ráno se probouzíš a nevíš co říct

a to, co ty neumíš, tak to umím já

obleč se, jdi domů, už nebude nic

umíráš

utíráš rozmazaný oči

to, cos mi dala se nevrátí

umíráš

už popátý………..

-------------------------

Pan Žvejkačka


1) Sedává sám
a pije zelenou
svý dlouhý léta
necejtí v kolenou

2) V houpacím křesle
s fajfkou naditou
u pasu dlouhou
bambitku nabitou

3) Žvejkací tabák
žvejká a přemejšlí
jak když byl mladej
jak kdysi bylo líp

4) když hrával Kalahu
a stavěl z Merkura
jak vajgly od stolu
házel až do dvora

ref.: pan Žvejkačka je dobrej chlap (4krát)

5) šišky borový

hází do kamen

kšandy zpuchřelý

tlačej ho do ramen

6) embéčko před domem

smrdí a rezaví

gramofon škytá

už ho to nebaví

7)vaří si guláš

se starým bramborem

nadává na báby

co křičej za rohem

8) když přijde déšť

co smutek myje

říká na zápraží:

Chčije a chčije

-----------------

Svítání (v zapomenutém městě)

1) Miluju déšť

Když umejvá z tvejch očí

Veselej smích

Barevnejch promenád

Bloudíme městem

Co se k nám zády točí

Čteme si z dlaní

Kdo má, kdo nemá rád

2) miluju vítr

je plnej zvláštních vůní

odnáší splín

když není o co stát

vítr se točí

a listí kolem tančí

najednou člověk

má zase chuť si hrát

ref.: Svítání přináší nám světlo do očí

a novej den je jako král

vítr a déštˇse smějou do louží

stačí říct Chci tě, všechno půjde zase dál

3) z cihlovejch zdí

se někdy hlasy blíží

a jindy zas

veselej dětskej smích

jdem vedle sebe

dva, co asi k sobě míří

sbíráme ze tmy

opilejch nocí líh

4) na nábřeží

se řeka ze tmy valí

má smutnou tvář

a oči člověčí

z vůně tvých vlasů

vím, že už nejsme malí

a ten kdo věří

tak často nebrečí

koncert kalahy 4.5.07

Čtvrtýho května v Baru u Kačera zahraje Kalaha a jako host Krutá bída. Bar je v Plzni na konečný tramvaje čtyřky na Košutce, nad hospodou u Feřtů. Vstupné bude něžné, muzika nekompromisní. Jste zváni

neděle - den, kdy kecáme píčoviny

Čas letí kolem nás jako káně nad jedlemi a my svou tvář obracíme k vzpomínkám. Díváme se do zrcadel zobrazujících naše výhry i hříchy, díváme se do dálky, ve které si míhá naše minulost. Taky už se vám stalo, že chcete napsat nebo říct něco důležitýho a vyleze z vás úplná hovadina? Tak to já mám dneska. Proto je neděle - den, kdy kecáme píčoviny.

čtvrtek - den, kdy se dozvídáme zajímavosti

1) Katarský ministr zahraničí šajch Hamad bin Džasím bin Džabr Sání si koupil v Londýně luxusní apartmá za 100 milionů liber (4,1 miliardy korun).
2) Ve státě Iowa smí polibek trvat maximálně pět minut.
3) Průměrný muž vyprodukuje za život 64 - 67 litrů semene.
4) Zdravé oko uvidí plamen svíčky ve tmě už ve vzdálenosti 1,6 km a je schopné rozeznat 10 milionů různých barevných odstínů. To je víc než počítač.

Co na to říkáte? No není ten svět nádherné místo? Je. A protože není dne ani hodiny, kdy by se nehodilo něco se dozvědět zajímavého, je čtvrtek dnem, kdy se dozvídáme zajímavosti.

úterý - den, kdy vidíme projíždět soby

Dneska je takový horko, že lidé dělají vše možné pro to, aby ho zahnali. Někteří strkají hlavy do lednic, jiní se schválně procházejí márnicemi, další cestují na póly, jiní zas konzumují studené nápoje či pokrmy. Jde to však i jinak. Můžeme si i my, ostatní, zcela zdarma způsobit ochlazení. jak víme, vše je jen v našem mozku, nic jako objektivní realita neexistuje. Můžeme si tu svou tedy měnit. Pojďme si pro tento případ vsugerovat, že jsme úplně někde jinde, že padá sníh a jeho všudypřítonmá vrstva nám křupe pod nohama, které samým chladem přešlapují na místě. Hle, a támhle jedou sobi. Hele fakt je mi vedro. Už mi to leze na mozek. Dnes je úterý - den, kdy vidíme projíždět soby.

pondělí - den proti rasismu

Poslední dobou se nejen ve světě rojí různé hloupé, nevhodné, ba dalo by se i říci nevkusné narážky na všelijaké menšiny. Dokonce i zde na tomto vkusném, chytrém a vhodném blogu se něco podobného událo, nejen ze strany návštěvníků. Pojďme tedy zpytovat svá svědomí, pojďme se zamyslet sami nad sebou, zda těm dobrým duším jiného původu nekřivdíme. Zda na nich není přece jenom kousek dobrého. Když nad tím tak přemýšlím, není.

koncert první pátek v květnu

Ahojte, vypadá to na koncertík na Locháči, někde na konečný je hospoda a nahoře v ní je otevřeno něco novýho, tak že bychom to tam mohli poněkud oživit. A s termínem to vypadá na první pátek v měsíci květnu tohoto (07) roku.

Houby platný

Minule jsme si slíbili, že si osvětlíme vznik spojení "houby platný". Tento slib pochopitelně plníme. Tato fráze pochází z dob, kdy na našem území vládl král Jemil Železné ucho a hordy barbarů přijížděly z ukrajinských hor za prací do našich končin. Aby udělali svým hostitelům radost, přiváželi ve svých vacích různé cennosti jako například Pohádku o tom, jak Voloďa makal, až se umakal, stříbrné mince, které po namočení do vody černaly a také houby platný. To totiž byly plodnice jedlých i nejedlých hub, jež s sebou přiváželi, aby ukázali, že do země přivezou také nějaké bohatství. Když se zbrojnoši na hranicích divili, co je na těch houbách zvláštního, vysvětlili jim cestovatelé, že tyto plodnice mají velikou cenu, možná větší než zlato a v dalekých zemích se jimi platí stejně jako u nás mincemi. V těch zemích jsou to prostě houby platný. Oni cestovatelé pak v zemích českých dělali práci, která místním dost nevoněla a i když pracovali za tři, bylo jim to z finančního hlediska houby platný.

Do roztrhání děla

Tímto článečkem hodlám započít novou sérii krátkých článečků, kde bych rád ozřejmoval různá pořekadla, rčení, ržání, a vůbec divná slova na ř,š, č apod.
Prvním takovým počinem bude vysvětlení, kde se vzalo tu se vzalo když se řekne do roztrhání těla. Jakou velká spousta jiných rčení, výkřiků, popěvků a jiných blbin, i tento termínus byl samozřejmě poněkud zkomolen a svému původnímu významu se jen vzdáleně podobá. Celá historie byla takováto. V 17. století v bitvě u Mandžikašvilu bránila hrdinná hrstka hrubozrnných horalů (vlastně vojáků) malinkou pevnost před zpustošením náhodou kolem kočujících snědých Čunků (chci říci Euroasiatů). Problémem obránců výjimečně nebyl nedostatek munice, nýbrž právě naopak - přebytek. Cikánů kolem bylo jako sraček (trasa Itálie - Rokycany - Toronto) a obránci nacházeli nepochopitené zalíbení, ba přímo požitek ve střelbě na tyto ubohé tvory. Dokonce si vyvořili několikero nehezých krvavých rituálů, například sestřelovali útočníky na hromady různých tvarů, například místopředsedy vlády. A tehdy právě při pohledu na kolegy ve zbrani fanaticky ládující kanóny vyřkl kapitán MontgROMery ono památné: budeme bránit naši pitomou pevnůstku do roztrhání děla. Jak vidno od Říma až po kanadská jezera, bylo jim to všechno houby platný. (a to si vysvětlíme příště)

Přečtěte si novelu Na střechách

Jsme na střechách. Na střechách světa, kde v divokých potocích probublává voda a stromy kývají na pozdrav mocnému větru ve svých korunách. Kde se lidé od nepaměti sklánějí před mocnými božstvy přírody a pokoušejí se splynout s jejich energií. Na střechách měst, kde lidé shlížejí do dálky a doufají tam nalézt nové naděje. Doufají, že najdou sami sebe.

koncert ve 100dolle

Koncert ve 100dolle se povedl. Přes pomalejší rozjezd a pár přiožralých fanoušků jsme se po pár písničkách přesunuli na místa mezi nebem a zemí, kde ve vzduchu visí dobrá nálada. Nový kytarista Petr si tak mohl vyzkoušet onu roztančenou a burcující atmosféru, která nám už někdy od října, kdy Pája zmizel za malou louží, chyběla. Z ohlasů návštěvníků mám dojem, že ani oni nepovažovali čas strávený pod klenutými podloubími za ztracený. Dokonce ani nebyli vidět hosté, zacpávající si uši pro naprostý nesouhlas s hudební produkcí. Takže všem, kteří přišli děkujeme, vypíchnu těch pár, kteří jinak kotví v přístavu Hořovickém, Šášu s kamarádkami, moje bývalé báječné studenty, keří všem ukazovali, jak se správně fandí. Ti, kdož přišli poprvé, snad nejsou ve svém nitru Kalahou otráveni, ti, kteří chodí víceméně pravidelně, snad dostali svoji pravidelnou Kalaha dávku proti zážitkové abstinenci. Neopomeňte si, prosím, všimnout několika fotek v sekci Kalaha photos. Ještě jednou díky.

víkendový fejetonek

Víkend je takové líné nic, kdy buržousti zasedají k pravidelné kávě a proletariát leští soustruhy. Revolucionáři vyšívají srp a kladivo na plachtu ušitou z chlapeckých rudých trenclí, konzervativci přemontovávají ve škodovkách volanty na levou stranu. Zemědělci obcházejí pole se sukovicí v ruce, průmyslníci obcházejí tovární halu s TNT.
Víkendová nálada osciluje mezi hip (hap) hopem v začouzených klubech a rockem v začouzených sklepech. Fanoušci gotiku si malují obličeje a podřezávají žíly, fanynky Kalahy si kupují rajcovnější prádlo. Fanoušci Greenpeace se omotávají řetězy, fanynky Čínské lidové republiky se nechávají fotit na net. Fanoušci Britney Spears hledají, kde nechal holič koleno, fanynky Davida Zpátkošunky páchají atentát na Viktorii.
Víkend je místem, kde se střetávají dva týdny v sladkém nic. Víkend je odpovědí na otázku "Kam s ním?". Víkend je výsměchem záměru mít dost času na odpočinek.
A po mě někdo chce, abych psal fejetonky o víkendu. Kocour Zdeněk for President.