23 prosince 2024

Blues opuštěnýho pisoáru

 



Blues opuštěnýho pisoáru

v mlze

pravda je na dně

a v Praze

opřený čelem o kachlíky lehce znaven

zpívám blues šedesáti sedmi vilných panen

 

blues o tom, že v poledním žáru 

piva pijem

pravda je na dně 

stesk smyjem

kachlíky na stěně drží chlad jako v kobce

muži jsou proti vůli zamčeni do poklopce

 

okýnka hoří vhozená do západu 

Slunce je jiskra smutná jak hlava bez nápadu 

a já jsem somnambul, ve spánku světlo kradu

světýlka z očí opilců 

 

"Chlapi už běžte radši domů"

šel jsem kolem těch šedých domů 

domů.


21 prosince 2024

V botách mě prsty zebou, jedu domů

 


V botách mě prsty zebou, jedu domů 

slunce se opírá do polospících stromů 

mých sedm slov před čtyřiceti lety 

závěje zatáhlo přes naše lidské světy 

 

bříza mi nepatrně mávne modrým vzduchem

tak vítej, nezbedníku, s promrzlým rudým uchem 

matčina náruč je přes všechnu bolest věčná 

očistí orosená pištící okna mléčná 

 

vítej, můj synu, řekne mi vráskou v tváři 

předstírá srostlých tisíc listů v kalendáři 

beru svých sedm slov zpět co mi slzy stačí 

drží mě v objetí, ať už se neotáčím.

 

Obraz: Maxfield Parish


14 prosince 2024

Zastavila se i slova

 


Zastavila se i slova v běhu času 

stejně tak oči stěží přivykly zábleskům fascinace

hřejivé chvění vzduchu rozvlněné čmeláčími křídly 

donutí muže hranou ruky slzy proti proudu vracet

 

včera jsem ráno přišel k vašim dveřím 

nesl jsem jaro skryté v dlaních jako duši ptačí 

mávla jsi rukou jako když pavučina lechtá v tváři 

konce všech konců nejde poznat když je neoznačíš.


Autorské čtení v Le Consulat 12. června 2025

  "Nikdy nebudu číst před lidma! Je to naprosto idiotský. Když si budou chtít něco ode mě přečíst, přečtou si to sami."  No a takh...