(napsáno
k obrazu od Marisy Adesman - Opening night)
Svět,
kde láska odkrytá snoubí se s realitou
je
za prstů pět a za bolest v sedm ráno žitou
večer
noc řvala tajemnem a hvězdy dávaly ti sílu
ráno
je tichý společník, jenž nařízl ti žílu
ve
světě lžic a vidliček tvůj společník je nožem
blížíš
se smrti, on není ani zmožen,
morálně
polopropustná ulicí běžíš domů
z
roviny nočních plánů je úsvit plný zlomů.
V
posledním osvětleném koutě hlučícího baru
lampa
stín promění do roztodivných tvarů
tři
piva na kuráž před sbírkou starodávných vtipů
z
Juke-boxu doplnil nejhorší z trapných hitů
nakloněn
k dámě, nakloněn akci v čistě mužském stylu
slíbí
jí ráj a noc a v Počernicích vilu
žena
je zpitá chtíčem, nad srdcem touha se jí vlní
sedí
mu v klíně, hoří dech, jak chvátá stádo koní
dohrála
píseň, otřel si krůpěj potu z čela
prstem
ho ťukla do rtu, ten vzdech už neslyšela
zmizela
hlavou v oblacích a dveřmi k němu domů
láska
je jarní deštík protkaný milionem hromů.
Ještě ti zbývá na všechno trochu času
odhrneš z čela pramen neposedných vlasů
usrkneš svobodu ze sklenky alkoholu
díváš se do ulic ale ne někam dolů
pohledem do dálky vysníš si cestu ptačí
za sluncem, za obzorem, tady tě bota tlačí
všechno, co svírá, se vpilo do místnosti
přítomnost propletená s bolestí minulosti
kapky se po skle sunou snad vinou gravitace
ta tíha pozemská nenechá nic se vracet
promluvíš do ticha udiven zvukem svého hlasu
ještě ti zbývá na všechno trochu času.
Chaloupka
na vršku vysokém tak,
že
vítr, ten pastýř, sem na noc shání mraky
poutník
je znavený, pěšinkou klopýtá
zdalipak
stejný pán přived ho sem taky
jeden
sen, druhý sen, vzbudí se sám
už
ovečky střapaté rozběhly se k lukám
oči
si promne a vydá se na cestu
slunce
mu od ramen dosáhne až k rukám.
