Nevím, jestli je to běžná zkušenost každýho, komu uběhlo pod nohama stejně dní jako mně, anebo jestli se doba posunula někam, kde ji teď vidím já. Asi oboje. Čtu Nera Wolfa. Nejím ve všední dny maso. Podzim a jaro se střídají s mrazivýma ránama. Vlaky hučej a listí se třepe. A teď už tu básničku.
Zas znova padne ulice na moje slova
nechci už nic, jen po vteřinách na svém kousku
Zas znova padne ulice na moje slova
nechci už nic, jen po vteřinách na svém kousku
světa prosperovat
chci jako ryba nechat proud ať pracuje a plyne
a na břehu ať rozpadnou se kraje nehostinné
chci jako ryba nechat proud ať pracuje a plyne
a na břehu ať rozpadnou se kraje nehostinné
pili jsme z puklé lahve hektolitry smutku
a hádali se, kdo rozdal lepší ránu pěstí do
a hádali se, kdo rozdal lepší ránu pěstí do
žaludku
tak aspoň něco do břicha
siréna policejní prolétává mlžnou nocí
pláče do ticha.
tak aspoň něco do břicha
siréna policejní prolétává mlžnou nocí
pláče do ticha.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář