Stromové pralesy

Stromové pralesy

každých pět minut bydlím někde jinde

jen slunce na objednávku mi svítí do očí

bez ...

vysokohorská je přirážka a tvoje ofina, kde bydlíš ty?

Máš taky jako já ty rudé pocity?

Viděl jsem tvoje sny, balené v příchutích od místních uzenářů

koupené pod pultem a rozsévané v nočních barech

chci v barech najít rozlitého sebe pod pultem jen pro nevýznačné hosty.

Holubí dech za tónů Chopina smí pálit mosty

všude je Bůh, má nekonečnou jurisdikci

když přijdeš domů, sníš na co přijdeš s kouskem umřelého chleba

chci letět do kraje

a psát na tácky pod rozlitou kávou

nechat se zmlátit rudým číšníkem až do bezvědomí

obejmout tapety na stěně cizích nočních pokojů

všude je Bůh a nakousnuté kremrole

kynu

těm co jsou dole.

Krkolomné krkolezy

Krkolomné krkolezy

Dřímám v závětří, nohy nahoře, puch rybích tržnic odumírá opodále

ten muž, jenž zemřel před vteřinou, se ještě stále dívá na sandále

checht ubožáků z partesu se zubí zpoza nezavřených dveří

věřím jen vlastním očím a to si ještě rozmyslím, co že jim věřím

hle

krklomný krkolez

pijeme mezi sudy, kam těžkopádný těžkočlověk těžko vlez

a s ním i já a spolu popíjíme v rytmu usedlého strachu

šest lahví modrozelených a čtyři v barvě zašedlého nachu

čumící stařena si sedla vzadu do rohu, má prasklá kolena a vykotlané zuby

prsty si neklidně pohladí ubrus oslintaný bez obruby

a pak se zeptá, kdo ještě s námi bude tohle pít

řekneme: jeden komeník, tři jeptišky a aby byla sranda jeden inuit

hle

zas další krokolomný krkolez

jezdiči ve vlacích si schovávají procvaknuté lístky z lepenky

peróny vysvěcené plivajícím hnědovlasým bezdomovcem v saku

jsou někdy to nejlepší v světě kodrcavých nejezdivých vlaků

přesto mám vlaky vážně rád

to někdy sedím v koutě budovy, co stojí blízko nádraží

dívám se na úchylné prostolidi, jak za svým dalším dobrodružstvím vyráží

piju si, co zrovna dneska uznám za vhodné

a nechám hvězdnou oblohu ať drží zapálené pochodně.