Nohy se psem

Koukal jsem dneska, jak žil a tvoříval Josef Váchal. Moc se mi líbil jeho dům ve Studeňanech. Z těch fotek a z jeho obrázků šel pocit na obě strany. Jednak děsuplný, ty jeho koketérie s okultismem a příšerkama mě straší, a na druhou stranu, fotky zápraží jeho domu se psem, s přáteli, i fotky z mládí, působí pocitem objímání.

fotka zde: https://www.esbirky.cz/ 

Působilo to všecko na mě tímhle smíchaným dojmem, (což zní jako míchaný vajíčka), a zanechalo Dojem (jakože s velkým D). Dojem vám můžu ukázat nezištně zde:

Nohy se psem

Jdou nohy se psem
na procházku
fotím ty nohy
na zakázku
a pejsek štěká jako šílený
fotil jsem všechno
co se našlo
i prsy z haleny

Mandle na čichání

čichalomandle na stole
hej, spěch je pryč, na stěně rudé
kopretiny
dělají strašidelné stíny

Skřítkové a podivníci

Pod pařezem nožky křivé
kdož dřív přijde, přišel dříve
pak mléko pije ze stonků
má v díře myší garsonku
šklebí se a kvůli čemu?
Kvůli paskřítčímu sněmu.

Plot

Máme u našeho domu plot
tu plaňka sedne vedle, než by měla
tu hřebík padne na zem vedle vrat
na cestu se štěrkem
kam přijdu večer, až jdu domů
plot voní jako sešlé stromy věkem
nechce se, tak jako já, ohýbat

A teď jedna z jeho knížek, autorská kniha Šumava umírající a romantická, ta mě dostala, jednak mám k Šumavě celkem blízko, místně i duševně, jednak způsob, jakým jí pan Váchal vzal a přitvořil do ní svoje postavy, mi rozdrnkává srdce, nemůžu říct, že sladce, ale rozdrnkává. A takhle to zní, nejen ona šumavská část, ale prostě celej (pan) "Váchal":

(až tohle je ode mě, jo)

Muž s hodinami

Muž, který má v oku hodiny
pod přísným zrakem svojí rodiny
na plakát na zdi píše něco sprostě

namáčí pero v kalamáři
to v protest, jak se všichni tváří
že kdo zná proudy srdeční, je duše prosté

dá ruku do kapsy a píská dvojhlasně
teď vypil absinth, třetí za čtvrtým
měl techtle s ženou nebo s mužem
či bůhví s kým

Dur man

Pil odvar z durmanu, v kalíšku z plechu
měl v hlavě oheň, strach, nad hlavou střechu
v deníku obraz antikrista jako strojvůdce
a pak si přidal svojí hlavu
k téhle malůvce
a smál se, jako by týden měl šest neděl
smál se, protože věděl to, co věděl

Nohy slonů

Namaloval jsem ti stromy
jsou jako nohy slonů, pijících u řeky
spala jsi u mě, na mě, skrze mě a tichá
jsi spala, dřív, než došlo na skřeky
měla jsi strach z chodících očí
lampy jsou žluté a pijí z chodců spěch
chceš nechat tužku na stole a slony u řeky
tak je tam nech

Červená a černá

červená postava uprostřed černých
skončila se hrou na housle a pije rum
noc leží na domě vzdor slídilům
směješ se, nesměj se, nemysli na smích

Tak děkuju za zastavení, oblažujte svoje srdce láskou, jídlem, sportem, uměním,knížkama, cestováním, a tak dále. Je toho dost, co může vzbudit osrdeční upřímnost.