Smrdutost a jiné poetické věci

Smrdutost

Smrdutost

zarostlá v duši

jako kontryhely ve zdi šumícího mostu

uzené stehno kuřecí

na ústech plačícího dítěte

kde bydlím v tomto utěšeném prostoru?

kam padám? doleva a nebo nahoru?

koupil jsem žlutou rýži

v obchodě s barvami a s hladem

koupil jsem výtahovou šachtu bez výtahu

uzamčen v pornolásce společně i s uměleckým nahem

kdo pije chlast na léčbu smrdutosti

opřen o důlní stroje bez zjevného účelu

ten pláče saze po nocích

a opíjí se s časopisy

oslizle lascivního prudérního apelu

smrdutost

je jako revma v očích a touha v tichých koutcích úst

zrakový katar a vynucený půst

Jsem básník a kupec

jsem básník, malíř, sochař, lhář a kupec

nohama rovnou na zápraží domu

nezávisle položený do prostoru slunečně

prosvícené ulice

nechávám doznít pocit

ze včerejška

následně kulminovat z nohou vzrůstající

pocit ze dneška

nastřelený do duše fotografickým neumětelstvím

zdrogovaného maniaka oslavovaného médii

v pasáži sedí žena

unikátně jednoduše instalovaná osudem do reality dneška

má šátek na hlavě a strach

vůbec ji nezajímá osud cizích kolem někam jdoucích

tím méně básníka, malíře a kupce

chytlavé zvuky se točí bez ozvěny

za stěnou plesnivé místnosti kde hnije toaleta

proč musím bydlet se svou hypotékou

svůdnou jak nohy chlupatého barda?

nechávám doznít pocit ze včerejška

akutně podpořený chutí kvalitního rumu

z dovozu, předaný spolu s rumem na opilé chodbě

svítícího domu s pavlačemi

plnými příběhů bez prostředků a s trochou vyústění

nikam

Muž s duší kovboje

muž s duší kovboje

má v ateliéru jablko

okno s výhledem do protější zdi

a nahou ženu na kanapi

k obědu se nacpal kuřetem

pil vodu, ale až později

protože slyšel o blahodárném účinku

nenařeďování trávicích šťáv

muž s duší instalatéra

je tentýž, jen s jinou náladou

jablko snědl

napůl

a žena už je nahá napůl, kouká jí zadek

do prostoru

výtahovou šachtou se šíří zvuky

vůně parfému, co nikdy necítil

a erekce je blahodárný stav

a to ať venku prší nebo neprší

muž s duší kněze

je tentýž, jen s jinou náladou

má nové jablko přibité na zdi

a ženu zatlouklou do života

Nohy se psem

Koukal jsem dneska, jak žil a tvoříval Josef Váchal. Moc se mi líbil jeho dům ve Studeňanech. Z těch fotek a z jeho obrázků šel pocit na obě strany. Jednak děsuplný, ty jeho koketérie s okultismem a příšerkama mě straší, a na druhou stranu, fotky zápraží jeho domu se psem, s přáteli, i fotky z mládí, působí pocitem objímání.

fotka zde: https://www.esbirky.cz/ 

Působilo to všecko na mě tímhle smíchaným dojmem, (což zní jako míchaný vajíčka), a zanechalo Dojem (jakože s velkým D). Dojem vám můžu ukázat nezištně zde:

Nohy se psem

Jdou nohy se psem
na procházku
fotím ty nohy
na zakázku
a pejsek štěká jako šílený
fotil jsem všechno
co se našlo
i prsy z haleny

Mandle na čichání

čichalomandle na stole
hej, spěch je pryč, na stěně rudé
kopretiny
dělají strašidelné stíny

Skřítkové a podivníci

Pod pařezem nožky křivé
kdož dřív přijde, přišel dříve
pak mléko pije ze stonků
má v díře myší garsonku
šklebí se a kvůli čemu?
Kvůli paskřítčímu sněmu.

Plot

Máme u našeho domu plot
tu plaňka sedne vedle, než by měla
tu hřebík padne na zem vedle vrat
na cestu se štěrkem
kam přijdu večer, až jdu domů
plot voní jako sešlé stromy věkem
nechce se, tak jako já, ohýbat

A teď jedna z jeho knížek, autorská kniha Šumava umírající a romantická, ta mě dostala, jednak mám k Šumavě celkem blízko, místně i duševně, jednak způsob, jakým jí pan Váchal vzal a přitvořil do ní svoje postavy, mi rozdrnkává srdce, nemůžu říct, že sladce, ale rozdrnkává. A takhle to zní, nejen ona šumavská část, ale prostě celej (pan) "Váchal":

(až tohle je ode mě, jo)

Muž s hodinami

Muž, který má v oku hodiny
pod přísným zrakem svojí rodiny
na plakát na zdi píše něco sprostě

namáčí pero v kalamáři
to v protest, jak se všichni tváří
že kdo zná proudy srdeční, je duše prosté

dá ruku do kapsy a píská dvojhlasně
teď vypil absinth, třetí za čtvrtým
měl techtle s ženou nebo s mužem
či bůhví s kým

Dur man

Pil odvar z durmanu, v kalíšku z plechu
měl v hlavě oheň, strach, nad hlavou střechu
v deníku obraz antikrista jako strojvůdce
a pak si přidal svojí hlavu
k téhle malůvce
a smál se, jako by týden měl šest neděl
smál se, protože věděl to, co věděl

Nohy slonů

Namaloval jsem ti stromy
jsou jako nohy slonů, pijících u řeky
spala jsi u mě, na mě, skrze mě a tichá
jsi spala, dřív, než došlo na skřeky
měla jsi strach z chodících očí
lampy jsou žluté a pijí z chodců spěch
chceš nechat tužku na stole a slony u řeky
tak je tam nech

Červená a černá

červená postava uprostřed černých
skončila se hrou na housle a pije rum
noc leží na domě vzdor slídilům
směješ se, nesměj se, nemysli na smích

Tak děkuju za zastavení, oblažujte svoje srdce láskou, jídlem, sportem, uměním,knížkama, cestováním, a tak dále. Je toho dost, co může vzbudit osrdeční upřímnost.

Bar Y

 

dva muži

 přitisknutí k sobě svými čely

 a hudba napodobující Depeche mode

 u vchodu tlouštík s tetováním

 jehož hlavním posláním je

 strážit každý neprůchodný vchod

 noc cinká jako zuby o kraj sklenky

 ve smíchu je pak vždycky menší

 závislost

 chtěl bych jít domů, jít domů, jdu domů

 noc teče po ulici

 mám čepici a pod nohama ocelový most

Kolik je prázdna

 Kolik je prázdna

 ve všem kolem

 a kdybys chtěl

 kolik plnosti

 lidi jsou svině a kurvy

 a lidský bytosti

 to vidíš

 a

 za mlhou modrou

 kvete vlčí mák

 na kole dívka

 s rozpleteným copem

 máš v srdci lásku k člověku

 ukrytou pod poklopem

Nápad

 Jednou jsem dostal nápad

měl jsem ho náhle plnou hlavu

zmizet a zůstat zmizelý

aspoň chvíli

 stačilo zabočit do postranního proudu

a splývat a splývat

v obou významech

na nic

si nehrát a existovat

a nechat begónie z truhlíků měnit náladu

na mírně povzbudivou

 nejmenší pes, kterého znám, stál u popelnic

díval se, zívnul a jen tam tak stál

a já taky

 muž s knírkem jménem Janus

hrál karty jen sám se sebou

Janus se jmenoval ten muž, ne jeho knír

jedl jsem slaný koláč s rybou

fenyklem a s vůní od moře

 červené šaty na balkóně

věší prádlo

piáno, Schubert, Valčík sentimentální

mám ruce od šmouru

a nevím od čeho

a nevím proč

Posnídal jsem

 

Posnídal jsem

zas v chvatu

pár kapek kávy padlo na kravatu

jak bomby na trh s květinami

v Bagdádu

jsem nastavený na klid

dnešní doby

takže mi dělá celkem dobře pachuť zloby

a ryby na hladině břichem vzhůru

mi nepokazí náladu

Pár drobností

 Podlezl jsem a podlézám

 spím s tebou v noře králičí

 tím pádem padám dolů

 mám kabát, visí ve skříni

 co nejde ven, se nezničí

 ač plné lží a molů

 Ač bývám někdy nevlezlý

 a jindy vlezu všude

 dám před sebe svou minulost

 a bude!

-

 Slovolamy, to proti proudu větru v plném křiku

psík letí kolem, vidíš? letí ... LETÍ!

zmrzliny překocené neposedných dětí

přistanou špinivě a sladce u mě, na chodníku

-

 pozdravils ženy

 v ulici šly a nechtěly se spojit

 spojeny v spojenectví

 proti všem

- 

 rozkřehlým dvojkrokem šel podél Temže

pozdravil námořníka

na místě témže

kdes včera

spal

a pak šel dál

a viděl spousty roztodivných věcí

na vodě vlnky tvořit spirály

a lidské mládě s krokem pomalým

jak krmí žížaly

-

V Benátkách plzeňských

se voda točí valem

zákruty napěněné neposedným jarem

zná dětský rozběhaný smích

a v mnohých zákoutích je hřích

zakuklen tajně do lásky

na břehu sebrals oblázky a

a touhy ve větvích.

-

Už zase prší

 

Už zase prší

natáhnu ruku

pod nohou pevná zem a pod ní most

blížím se k usedlosti, kterou mi makléř

v mailu hodil jako psovi kost

na kosti ještě zbylo trochu masa

dům hlídá slunečnice, vysoký komín,

spadlý plot

terasa pamatuje, když tu sedávali

ti, jimž pozdní slunce

v očích přišlo vhod

Už zase prší

ve vlasech kapky jako rosa ranní

má vrba na zápraží

i zmoklý otoman

jdu dovnitř

jdu stínem odstínů (svist myší)

jen myšák naštvaný mě slyší, až prskne

mezi fousy

padne džbán.