prohlašujeme svět za ukončenou kapitolu
aeroplány naposledy vrčí
odteď už jenom duše ve svém dušoprostoru
kde všechno mlčí
já s sebou v kapsách vezmu vůni skořicovou
(ať už tam dolu nebo nahoru)
a dotek mámina oťukaného gauče
na tom se leží jak v hromádce opadlého listí
bez tváří lidé zase budou čistí
co bolelo, nechej na opuštěné planetě
bordel po vzteklých dnech a smutku smete vichřice
v puse chuť čerstvě dovařeného punče
odteď už jenom naplněná prázdnota
již slyší hluší a vidí nevidomí
gordické uzle kapesníků od slz rozuzlíme
a Země odletí, to naše požehnání
i naše Golgota
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář