Ukončený svět

 prohlašujeme svět za ukončenou kapitolu

   aeroplány naposledy vrčí

   odteď už jenom duše ve svém dušoprostoru

   kde všechno mlčí

   já s sebou v kapsách vezmu vůni skořicovou

   (ať už tam dolu nebo nahoru)

    a dotek mámina oťukaného gauče

    na tom se leží jak v hromádce opadlého listí

 

   bez tváří lidé zase budou čistí

   co bolelo, nechej na opuštěné planetě

   bordel po vzteklých dnech a smutku smete vichřice

   v puse chuť čerstvě dovařeného punče

 

   odteď už jenom naplněná prázdnota

   již slyší hluší a vidí nevidomí

   gordické uzle kapesníků od slz rozuzlíme

 

   a Země odletí, to naše požehnání

   i naše Golgota

Smrtihlav a spol.

Smrtihlav

v dokonalosti je krása
masa
na rožni povykujou z veselosti
olezlej pes pod stolkem očekává kosti
a taky jednu dostane
po čenichu
když motýl smrtihlav prolétne kolem
v tichu

Cihlárna

staromísto za městem
které už nefunguje
vypadlo z módy
neprodukuje
nic, co by lidi chtěli

mravenec s šátkem na krku
jen sedí na prdeli

na mechem obhubičkované šamotce
pes, kterej to tu hlídal, nevrátí se
do kotce

Narcis

jeden bílý narcis v šiku červených
a děti v košilích jsou samý smích
listy pokouší se chytit kohosi
bosé nožky měly by dát pozor na vosy

Okno

Dlaň na rámu domu otce který nežije
nehledě na třísky a bolest probuzenou v srdci
pohladí vzpomínky a pak se opije

zeď domonosnou zatím směle podkopávaj krtci

Dechy

dvé dechů heterolibných prolíná se
doteky přítlaky tahy v pase
vířivá ano v horkých kleštích
smtelná oh v němé kráse