V místnostech bílých

v místnostech bílých

obrazy stárnou ukazujíc

víc plochu, kterou stíní, než svou tvář

muž u dveří bez strachu je nutně lhář

lampy touží umanutě

po retro vzhledu doby plynové

nakouknou tajně do pokoje

whisky v očích rozpaluje ohňostroje

rád chodím ulicí

kde domy vedle sebe jako vojáci

a ještě radši tam, kde voní dezerce

životní omyl smývá víno z koberce

v místnostech bílých

valčíky žen se smetáky

víří prach, jak van Goghovy cypřiše

kde jindy talíř brambor z Nuenen

tam dnes kručení od bříšek

mech výletník štreku začal

po svahu střechy před půl stoletím

zamával na tramvaj, je sama

s jehlicí v hlavě ucinkaná dáma

rád chodím ulicí

kde stromy objaly svou sestru houpačku

děvčátko černobílé (dnes už je barevná)

podrážka střevíčku už není díky pedru bezkrevná

v místnostech bílých

se odehrává Praha nebo Lisabon

náctiletí píšou deníky (a nestydí se)

jablka - klubíčka, koťátko v klubku na míse

v místnostech bílých

se mele maso na mlejnku

a voní tyčinky s nápisem Opium

loď pluje smutkem, na přídi jméno Rum

rád chodím pokojem

a čichám čas, omytý v minulosti

všichni jsme hosti.

Biják

zvuk vody

zvukovody

vede

rackův plačtivý smích

přinesl pěnivé krůpěje vody

na maják

pán otřel si plnovous

jenom tak

slanečková pomazánka

ve svitu slunce skrze stromy

chutná jinak

tenhle biják

jednoduše

podsouvá titulky

duše

Lajny nepoddajný

daj mi
do očí silný šajny
a potom budem brečet vesmírem
jak hvězdy, co už dohořely
v hodinkách značky Citizen
ležících na odřeném nočním stolku

daj mi
po čertech dobrou holku
co milovala Jacksona, ostrý psy a moje oči
a za soumraku malovala prstem písmenka
na moje záda

furt mě má ráda
a chodí kolem jako hlídač v muzeu
co ví, že mu ty diamanty nepatří
ale stejně za ně položí svůj život

lajny nepoddajný
se vinou podél silnic jako hadi na mejdan
hraboši v amfiteátru
sledujou filmy jako na běžícím pásu
nevímaj krásu střihu, kamery, snad ani herce
jen teplo lidskejch dlaní v hledišti
a vibrace svýho domečku na baterce

daj mi
ty duše který rozhodujou
snad šanci narodit se do tvý lajny

Gran Torino

Walt Kowalski (Clint Eastwood) se chová jako kokot. Všichni jsou žluťáci, blbci, a chtěj mu pošlapat trávník. Víceméně má pravdu, ale o tomhle jeho film není. Je to film plnej hezkých obrazů na pozadí zlosti, vzteku, bezmoci. Clint chce, abysme viděli, že svět takovej je. Někdo totiž vidí jen to ošklivý, někdo (a kupodivu zrova těm dáváme svěrací kazajky) jen to hezký.

Clint vždycky hrával tvrďáky a charakterní chápky. Čím je starší, tím je ...stejnej. Akorát to od něj víc vnímáte. Když se rve s týpkem z gangu, máte strach, aby gangovej chápek Clintovi neublížil (panu Eastwoodovi bylo v roce natáčení filmu 78), ale nakonec z něj i z vás Clint vyrazí přidušenej vzdech "heh, tyvole". Walt Kowalski je totiž veterán z války v Korei, a celej život makal u Forda, tak nechápe, proč by jeho syn nemoh mít pořádný americký auto a musel si vozit zadek v Toyotě (byť v land cruiseru). Jelikož je patriot jak zákon káže (a možná eště trochu víc), sám jezdí dodávkou od fordu a v garáži ukrývá naleštěné gran torino 72, jestli se nepletu. A kvůliva tomu tvrdýmu životu nejen ve válce nechápe, proč by musel uhejbat násilí a dnešnímu pokřivenýmu světu

A tak neuhejbá. Jeho potomstvo se ho snaží narvat do domova důchodců (budeš to tam mít jako na dovolený), vnoučata by ho orvaly o všechno, co má doma "retro", a duševní sráči jakékoliv barvy kůže by nejradši toho otravnýho dědka nevnímali nebo vyřídili. Walt zjistí, že jeho asijští sousedi mají tradice, čest, starost jeden o druhýho, smysl pro zodpovědnost a navíc výborně vaří. Jo, někdy je třeba zakořeněný pohledy přehodnotit. A Clint, tedy Walt je přehodnotí. Jednak je chlápek činu a svědomí a jednak mu kvůli tý krvi co kašle moc času nezbejvá. Pan kněz slíbil Watově ženě, když umírala že ho dotlačí do kostela ke zpovědi, a nakonec to dá. A nakonec za to taky něco dostane, a tím nemyslím jen to něco z dědictví.

Film je nejen pohledem na společnost, ale i pohledem na náš vnitřní svět, a jak si v něm poctivostí a osobní statečností můžeme udělat pořádek. A pokud to dokážeme s humorem jako Clint, pardon Walt, můžeme před sebou smeknout

řekla, tvůj kapitán

řekla
tvůj kapitán dnes v noci
neměl svůj den
a pila kafe
co tam stálo už od večera
aspoň něco stálo
z rádia šumělo ticho
a já cestoval všemi vesmíry
na tajné místo
kde ústa sdělují slovy něco
a srdce vítězí nad vším

pustil jsem si televizi
v okamžiku, kdy jiní si pouštějí plyn
a sledoval noční program pro otrlé
teleshopping drnčí
dopila kafe
usnul jsem

ráno jí zpívali skřivani na cestu
odjela obstarožním autobusem
mezi řepkovými poli

večer s kapitánem v baru
a ona řekne ......

Holky 2012

Jahody

Krev a jahody

pod schody

lopotně, marně hledáš důvody

proč leskne se noc jako nebe s margarínem

na lavičce nohy a kabát a flaška s bílým vínem

skoro dopitá

láska a čest a cudnost

rozlitá

V taxíku

Taxametr na stopadesát

za vteřinu a metr

na šatech astry a dlaně složené jako ryby

odřené rty

od lásek od tebe od asfaltu bezpochyby

dochází k odření

je rok 2012

a nic se nemění

Stroboskop

tělo na tělo

chtělo nechtělo

sedm vodek a čtyři rumy bez koly

v šílenství stroboskopu rozkoší - hnusem kopu

odbarvená

duše do podvazků

svlečená

Z okýnka

s větrem o závod

očima zavřenýma z okýnka tramvaje

utíkáš

a mámy obličej se usmívá

jako kdysi

život nedělá kompromisy

ani tenkrát

a dneska by ses, kdyby to šlo,

tolik choulila

Louže

vůně od Diora

šaty z druhé ruky

nejlepší kamarádka

přezdívka z internetu

v louži velkoměsta se odráží "Noční bar"

v barvě lila

cigárko hřeje

příliš jsi pila

Aspoň jednou milovat

aspoň jednou milovat

jako ta paní z filmu políbená v záklonu

když předtím hrála s gentlemanem na klavír

aspoň jedno nebýt vrána, v hubě sýr

a lišek plné náměstí, náměstí neštěstí

Medvídek

usínáš

s medvídkem s ošoupanýma ušima

a s tlapkou natrhnutou

na stole účet za mobil a za školku

aviváž provoněla postel loukou z velehor

jsi velká jsi velká jsi dospělá

medvídek na polštáři šeptá tajný vzdor