Muž a les
ten muž byl strom
zelenal
vždycky, když přišla vláha dní
a plakal mízu když mu škobrtaly kořeny
ten strom byl muž
a neuměl žít bez ženy
v alejích větve ulámané
na svědomí mají grobiáni
když ruce v kapsách před knihovnou
hledají průkaz na tenhle rok
na život
ten kluk byl živý plot
tak živý, že mu psali poznámky
ať dostaví se staří k starým
kvůli mladému
otloukej se píšťalko
a podél lesa vede cesta
jdou ústa pijou nealko
sveřepým čelem nemyslí na trému
a cesta svítí do vesmíru
kameny
les objímá les rameny
Valčík mezi minomety
u lesa komtesa srdce tvýho plesá
zádama hrudě tvý dotýká se
v zeleni jeleni ani teď nelení
komteska přecudně zardívá se
regiment na moment okřikl sakrament
rudýho ve tváři jenerála
nepaltež v křoviny jsou-li tam nevinní
láska se rodívá dycky z mála
tancujem slibujem milujem radujem
stíny dvou překryty stíny zbraní
ouplně navždycky není to tragický
srdce tvý srdce mý citem raní
Stíny
jsem vinen
pohozeným stínem
rodiny
kdo je bez viny
když jde o stíny …?
někdy jako stíny splynem
a jindy minem
Křídla motýlova
Viděl jsem poletovat motýla
a ty jsi spala, spala a nesnila
viděl jsem motýla s křídly z perleti
viděl a nevidím, letěl, už neletí
měl modrá křídla a těmi odrážel
tvou krásu, krásu duší, snů i těl
pak boží zástup z nebe dolů šel
a já ta křídla víckrát neviděl
Znám tvoje objetí
znám tvoje objetí
a kromě doteku mě nejvíc přikovává pohled do očí
když blesky doletí
bouře citů mě celého promočí
stojíme každý na vlastní straně řeky
a řeka nadějí má náhle jenom milimetr našíř
srdce bije
ne jako jindy ..vzteky
jsi můj obraz, já zneuznaný geniální malíř
znám tvoje objetí
už nikdy nejsem stejný jako před objetím
jsem stonek, ty mé okvětí
a obavy jsou včelky zpité časem
a s každým polibkem vždy jedna odletí
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář