15 července 2011

Chlazené prstíky a jiné legrace na trase

Sebeguiness

sebedestruuju se
cihlou
pálenou
dobře vypálenou
jsem ji schytal
a jinak s klukama pijeme guiness
tady na rohu

Hooligans

s rebelií v srdci
se ženou siví vlci
pěnu u huby
s vidinou záhuby
betonovou stepí

co roztrhají
nikdo nezalepí
jsou hluší, blázni, slepí
krev stydne
když nože vzduchem letí

a doma u oprejskanýho stolu
sedí
a pijou spolu
a olepujou rány
svýmu bratru
svýmu srdci
nikdy se nezmění
vlci

Na triku

na dresu
adresu
duše
úsměvy suše
řev s nadšením
slzy s loučením

Ulice

ulice
tě naučila
že pravda je černobílá
a zaplacená
krví
že plakáty voněj omokřený rosou
a lípa že hází ráno nosy trochu jinak

procházka
že nejlíp chutná
těm dvěma, co je pozoruješ
auta, že usínají v tichý symfonii
ulehčení
že se zbavily svých neurotiků

ulice
tě naučila
slova díků

Za hranou

Život tě naučil se zastavit
protože už najednou není
důvod spěchat
protože už nepřijde nikdo
kdo svý ego podepře tvojí
pokořenou slušností

život tě naučil se zastavit
tak stojíš na nábřeží
a vidíš krásu v prázdnotě
protože už nepřijde nikdo
kdo tě donutí obdivovat
šmejdy kvůli jménu

život tě naučil
že zastavit se
je jedinej způsob
jak jít dál





Vyšetření

dělali mi testy na to
jestli nejsem básník
dost to bolelo
a asi si tejden nesednu
a nepříjemnej pocit gumový rukavice
mi asi zůstane dlouho
v podvědomí
bohužel
ani nepříjemnost zákroku
není zárukou
uspokojivýho výsledku

mám to tam
a bují to
mám to zkoušet léčit
alkoholem
ale nevím, nechci skončit
jako vy
přejetej kulturou loktů
a strachu
a beznaděje

ale vypadá to dobře
když jsem utíkal z ordinace
táhli dalšího nebožáka
a přes jeho protesty
zlomyslně doufali
že to tam najdou

Ostrovy

jsme ostrovy
v řekách a v mořích
a v sáčku a montérkách
a v spěchu a v depresi
a jestli se něco nestane
tak budeme ..ještě dál

víte, co bych si přál?
auto a dům a bazén
a jako každej blázen
cesty do zámoří

a víte co?
tohle všechno se jednou zboří
jako konstrukce záchoda
z karet
a jestli se něco nestane
tak za všemi hrady a přepychy
a proslovy
zbydou jen nevraživé
ostrovy

Chlazené prstíky

prsty
chlazené
sklenicí piva
umrtvujou
přítomnost
v koktejlu s minulostí
a strachem z budoucnosti
tlačej tě boty
ve kterejch jsi chtěl dobejvat svět
a když si objednáš ještě jednu zelenou
přijde ti
že ty slzy už neudržíš

12 července 2011

Znám tvoje objetí a jiné citorváče

Muž a les

ten muž byl strom
zelenal
vždycky, když přišla vláha dní
a plakal mízu když mu škobrtaly kořeny
ten strom byl muž
a neuměl žít bez ženy

v alejích větve ulámané
na svědomí mají grobiáni
když ruce v kapsách před knihovnou
hledají průkaz na tenhle rok
na život

ten kluk byl živý plot
tak živý, že mu psali poznámky
ať dostaví se staří k starým
kvůli mladému
otloukej se píšťalko

a podél lesa vede cesta
jdou ústa pijou nealko
sveřepým čelem nemyslí na trému
a cesta svítí do vesmíru
kameny
les objímá les rameny

Valčík mezi minomety

u lesa komtesa srdce tvýho plesá
zádama hrudě tvý dotýká se
v zeleni jeleni ani teď nelení
komteska přecudně zardívá se

regiment na moment okřikl sakrament
rudýho ve tváři jenerála
nepaltež v křoviny jsou-li tam nevinní
láska se rodívá dycky z mála

tancujem slibujem milujem radujem
stíny dvou překryty stíny zbraní
ouplně navždycky není to tragický
srdce tvý srdce mý citem raní

Stíny

jsem vinen
pohozeným stínem
rodiny

kdo je bez viny
když jde o stíny …?

někdy jako stíny splynem
a jindy minem

Křídla motýlova

Viděl jsem poletovat motýla
a ty jsi spala, spala a nesnila
viděl jsem motýla s křídly z perleti
viděl a nevidím, letěl, už neletí

měl modrá křídla a těmi odrážel
tvou krásu, krásu duší, snů i těl
pak boží zástup z nebe dolů šel
a já ta křídla víckrát neviděl

Znám tvoje objetí

znám tvoje objetí
a kromě doteku mě nejvíc přikovává pohled do očí
když blesky doletí
bouře citů mě celého promočí

stojíme každý na vlastní straně řeky
a řeka nadějí má náhle jenom milimetr našíř
srdce bije
ne jako jindy ..vzteky
jsi můj obraz, já zneuznaný geniální malíř

znám tvoje objetí
už nikdy nejsem stejný jako před objetím
jsem stonek, ty mé okvětí
a obavy jsou včelky zpité časem
a s každým polibkem vždy jedna odletí

Autorské čtení v Le Consulat 12. června 2025

  "Nikdy nebudu číst před lidma! Je to naprosto idiotský. Když si budou chtít něco ode mě přečíst, přečtou si to sami."  No a takh...