První rok

Dneska byl malej Ondra naposled ve školce v tomhle školkovém roce a tak jsme paní učitelce napsali básničku:

První rok

1) Za sebou školkový první rok

v kostkovišti se otáčím - svět tančí

tolik her, zážitků, veselých očí

k prázdninám zbývá jen jeden krok.

2) Kámošky, kámoši i všichni dospěláci

v srdíčku odteď už navždy zůstanou

v červenci, v srpnu pak nevím, že jsou

v září se s novými úsměvy vrací.

3) K prázdninám zbývá jen jeden krok

běžím jim naproti z domovních dveří

měřítkem času nikdy nepoměříš

proběhlý první školkový rok.

Voda

Protéká dlaněmi. To je první, co mě napadne. Víte, i to je moment, na který lze nahlížet různými způsoby. Po dlouhé žízni a poté, co jste se napili, necháváte vodu protékat. Anebo, chcete vodu mít chvilku v dlaních, ale nejde udržet.

Voda hasí žízeň a zároveň je tím nejhorším, co můžete vidět pokud pít nesmíte. Voda chladí, ale umí být i horká. Voda teče. Ve spojení s větrem vytváří vlny. Vítr, cosi, co hledá formu a voda, která je hmotou, která se nedá uzamknout. Vítr ovívá dlaně, voda omývá. Vítr uniká, voda protéká.

Úplně nejlepší je sedět na břehu moře a pozorovat vodu, jak je nezkrotná. Jak má sílu. Jak dosáhla maximálního možného objemu. Voda naplňuje i objímá. Přesto první, co mě napdne, je, že protéká dlaněmi.

S.M. Í.CH.

Mysleli jste si, že všechno víte. Že základní slova jsou vždy plně vysvětlena neměnná. Hovnajs. Ehm..pardon ...Nemáte pravdu :-). V.O.D.A. - vernikulační onomatopoická dalekonosná artritida, jste nevěděli, co. A tak je to se vším. Nic nám neřeknou. Mlčí nám do obličeje,mlčí nám do zad. Jsou tedy i horší věci, co by nám mohli do zad. I do obličeje. Ehm.

Smích je tělesná reakce na bžundu. Ale už jsme viděli i hysterický smích. Hystera rovná se děloha, to je nějak nepochopitelný. Jak by se ... Ne, pak tu máme šílený smích, to taky tak úplně nesouvisí s bžundou, že. Provokativní smích. Smích z donucení, hehe. Smích babky Kofrlíkové, to už teprv není sranda. Smích z bolesti (jak si ji švihnete pálkou kamsi a všichni se smějou a vy se svíjíte a současně vás to nutí se smát). Smích lékaře, který ví a vy nevíte. Smích učitelky zeměpisu, když nemůžete najít republiku. To není od bžundy. Smích generála, když vás místo sebe pošle do první linie. Už vás přešel smích? To se pletete. Smích, pochopitelně, není vůbec to, zač jej považujete. S.M.Í.Ch.= Smutek míchaný i dnes v chvatu. A to jste si mysleli, že všechno víte.

pátek - den, kdy mraky vládnou

Přisuzovat mrakům nutně smutnou charakteristiku není vlastně vůbec opodstatněné. Sice se mračí, to ano, ale vždyť to může být takové to dobrácké mračení, jak když mlynář Jíra houkne na děti, aby mu tady nedupaly. A pak se otočí a usměje se na mlynářku. Mraky plujou nad našimi hlavami. Vědí, že jsou v jediné ze svých fází existence, kdy se můžou někam podívat. A až tam doběhnou, můžou se rozdělit a jako miliony kapek se vrhnout na ten náš svět. Miliony kapek, které nás chtějí obejmout.

Mraky vládnou dnešnímu dni. To ony určí, jakou barvu bude dneska nebe mít. Až zvedneme hlavu, uvidíme, jakou mají ty naše mraky náladu. Všimněte si, jak některé předbíhají. "To já chci být nejníž, to já chci letět napřed." Lidi jsou jako svět. Svět je jako my lidi. Chtěl bych letět v oblacích. Letět s nimi. Být v té fázi své existence, kdy se můžu někam podívat. A až tam doběhnu, rozdělit se a jako miliony kapek se vrhnout na ten náš svět. Miliony kapek, které vás chtějí obejmout.

O hledání směru

Vítr si fouká klidně, ale nenechá se zastavit. To o něm dneska píšu, že hledá směr. Vítr vypadá, že ho nic nezajímá, jen si tak poletuje na tomhle světě. Ale nenechte se splést. Když stříllíte na špejle na pouti, je tam s vámi a dívá se vám přes rameno. Když stojíte pod stromem a smutek vám v očích připomíná, že něco se končí, vítr tam je, aby vás pohladil. Mám rád vítr. Nemá objem, hmotu, ale je tu a dokáže zázraky. Taky bych chtěl dokázat zázraky. Aspoň někdy. Třeba když hledám směr.

Vítr si fouká klidně, ale nenechá se zastavit. Je tady bez ptaní a jakoby bez účelu. Ale když ho potřebujete, a náhodou tu je, dochází k souznění. Hrajete si s ním taky? On s vámi ano. Čechrá vlasy a občas sebere klobouk. Asi začnu kvůliva tomu nosit klobouk. Vítr je neuchopitelný. Ne, že by nechtěl, ale nejde to. A ona je taky otázka, jestli my bychom chtěli, aby uchopitelný byl. Ono to dost možná závisí na nás, jestli některé věci mají tvar a objem, nebo nemají. Protože to my tvoříme svůj svět. Nejtěžší je tvořit svůj svět, když ... správně tušíte, když hledáme svůj směr. Ale já mluvím o větru. To on se potuluje, hledá. To on se trápí, že nemá tvar. Nezáleží mu na intenzitě. Ta je proměnlivá. Větru stačí, že je.

Vítr si fouká klidně a nenechá se zastavit. Když už fouká, tak pořádně. Ve smyslu poctivě. To on dokáže směrovat dešťové kapky, to on odežene nebo přižene mraky. Jak se mu zachce. Skoro to teď vypadá, že vítr může všechno. Ale vůbec ne. Je uzamčen ve svojí formě neformě a nemá sílu stím něco udělat. Musí tu být člověk a vehnat ho do balónu. Nebo do plachet. Anebo jít proti němu svojí ošlehanou tváří. Vítr pak získá její tvar. A věřte, že ho získá rád. Vítr je totiž na tom našem světě rád. ale pořád má jeden opakující se problém. Dennodenně hledá svůj správný směr. Vítr si fouká klidně, ale nenechá se zastavit. To o něm dneska píšu.

Fejetonek o psaní fejetonků (a jedné miliardě)

Základem psaní čehokoliv, fejetonků pak zvláště, jsou písmenka. Ty malý potvory všude vlezou. A člověk aby je pak pohrabáčem honil do nějaký sysluplný (není chyba) formace. Jedno jsem možná trošku přimáčk, sorry. Když je pak máte ve formaci, přidáte form-aldehyd. Ježiš, to je jinej recept. Když jsou zformovaný, je třeba dát jim poslání. Ale aby to nebylo k posr..í :-). Pošlete je třeba pro kupičku humoru, kterej pohladí uondanou tetku, vyšťavenýho pobudu nebo odrbanýho exmilionáře. Nebo ať donesou mír, kde není sýr. Miliarda lidí prej umírá hlady. Zní to strašně? Taky to takový je. Vono je totiž hezký si v Plzni breptat humory, ale když si uvědomíte, že někde jinde ... Fejetonek by měl čtenáře oslovit. Vy teď pořád myslíte na ty lidi. Ale jsme v Plzni (já teda jo). My máme svý starosti, a pokud nemáme na starosti starosti jiných, věnujme se zasloužené četbě fejetonku. I když to jsou jen písmenka. Sehnaná do formace pohrabáčem. S posláním. Hele, pocem, ... pokud vám někde v tomhle fejetonku kousek chybí, je to jasný. Tamhle se jich pár schovává. Zformovaný do významu, kterej pak ale tady není. Chybí tu. Pokud nechybí, ok. Pokud jo, pojďte mi tu sebranku pomoct sehnat dohromady. Ty malý potvory všude vlezou.

Bloody Mary - Joseph Konrath

Z čistě osobního, masochisticko - perfekcionistického hlediska čtu takovýhle knížky. Sám chci napsat knížku z pohledu první osoby, kde nejenže můžete, ale musíte, VY být tím detektivem, který řeší s humorem masakrácko realistický případy. I proto jsem čet Bloody Mary.

Džouzef píše knížky. Všechny mají v titulu chlast a ve všech vystupuje v hlavní roli Jackie Danielsová. Takže ani ve jménu hlavní hrdinky nepřekvapil svou láskou k chlastu. Hodně podobným stylem (a taky s ženskou hrdinkou) píše Janet Evanovich, kterou už jsem tady při něčem, myslím, zmiňoval. Když to chca nechca budu porovnávat, u Janet jsem se smál víc, u Josepha jsem jednou vyprsk smíchy nehorázně, ale zase jsem se jednoznačně víc bál.

V Krvavé Marušce někdo zabíjí paní a vždycky jim něco odřízne a někde to skoro viditelně nechá, fuj. A ještě od začátku ukazuje smysl pro nápad a přidává k mrtvolkám něco z osobních věcí (pouta) paní policistky Jackie, třeba. Jestli nechcete prozradit pointu, tak se prostě neptejte. Ale dopadne to dobře. Ne ovšem s každým :-). Střílí se tam do xichtu, pronášejí hlášky, je tam sex mazi důchodci, chachááá, i jiný sex, trik, jak obelstít detektor lži (že bych šel na Primu do tý soutěže?), spousta bezva keců o dietách (tlustej kolega Jackie to do sebe pere), rychlý auta, teda jedno camaro a tak dále. Jo, bavilo mě to a přečtu si další. Myslím, že má eště asi dvě. Chtěl jsem sem frknout nějakou hezkou vtipnou ukázku z tý knížky, ale po deseti minutách vybírání to vzdávám. Ještě bych to stejně musel přepisovat, chm, přečtěte si to sami.

čtvrtek - den obnovených fejetonků a zásilek od firmy AntiLogic

Jelikož se nám na úředním stole nahromadily nesčetné žádosti na obnovení příspěvků do rubriky Fejetonky a zároveň objednávky balíčků nelogických souvislostí a předmětů, rozhodli jsme se jednat. Nejdřív jsme to všechno smetli ze stolu na zem, polili to benzínem a ohřáli se u toho. Potom jsme s hrůzou zjistili, že TO jsme vlastně nechtěli, jenže už bylo pozdě. Ale nebojte, máme vaše žádosti a objednávky zálohované. Někde. Moc dobře zálohované. Věděli jste, že nejbezpečněji schovaná věc je ta, o které sami nevíte, kde je? Nikomu tot totiž ani pod nátlakem neprozradíte. Ani sobě. Zkoušel jsem to, věřte mi.

Firma AntiLogic opět rozjíždí výrobu, v některých případech obnovenou, především u hitů typu křečků na másle u dna bazénu (jedna holčička nám dokonce namalovala obrázek, chuděra). Pak se zde objevují novinky. Ale i stařinky. Ne, to je naše obchodní, to nic. Z nabídky - višňové pyré podávané s úsměvem (bez úsměvu s přirážkou), ohavné drobty z ohnojené lopty (především pro slovenský trh), zelený chrchel pána ze skladu (připletl se při sepisování zboží a teď už je to blbý gumovat), palačinky foukané olovnatým sněhem (dovoz Šumava) a například i veselé vdovičky (zákusek ve tvaru výbuchu po granátu). Pokud stojíte (nebo sedíte, to je jedno) o některé z nabízeného zboží, pošlete nám objednávku. My jí dáme na stůl. Hm, to je jedno. Nebo .. ne, ehm .. :-), jo, tak nashle.