Před časem jsem procházel internetové stránky a hledal "něco", tedy literárního, co by mě zaujalo tolik, že bych to chtěl číst. Nebylo to nijak dramatické a vlastně jsem jen doufal, že neprohloupím. Vybral jsem si tehdy knížku Podzemní proudy od Christophera Fowlera. Dneska jsem ve stavu, kdy z pěti česky vydaných dílů mám všechny :-), čtu poslední a mlsně pokukuju po šestém v angličtině, který už za kanálem vyšel a po sedmém, který má zčeřit vody na detektivkovém nebi v červenci 2009.
Pan spisovatel Fowler před tím, než počal plodit tuhle pro mě báječnou sérii, vydal dvacet knížek. Sci-fi, horory a podobně. Vlastně jsem před objevením Bryanta a Maye od něj přečetl knížku Disturbia. Knížka dobrá, překlad strašnej. Pak, myslím že to bylo v roce 2003 napsal 1) Vražda za oponou. Tu jsem já osobně četl až jako druhou a vlastně mi to tak vyhovovalo. Již výše zmíněné 2) Podzemní proudy jsou tedy dvojka, 3) Sedmdesát sedm hodin, 4) Schodiště do temnot, 5) Bílá chodba. V prosinci vyšla v Británii 6) Victoria Vanishes a výše zmiňovaná novinka je 7) Bryant and May on the Loose.
Bryant a May jsou dvojice postarších detektivů působící ve specializované Jednotce pro vyšetřování neobvyklých zločinů ( v originále Peculiar Crimes Unit). Tento útvar byl založen už v období druhé světové války a dodnes se setkává s pokusy o zavření. Arthur Bryant je totiž ojedinělým exemplářem svéhlavého génia, používajícího k vyřešení případů otevřenou mysl, známosti s pochybnými individuy často z druhé strany zákona, spiritisty, členy různých spolků, čarodějkami a podobně. Vztahy s nadřízenými s londýnské metropolitní se tak pokouší urovnávat jeho kolega a druhý zakládající člen John May. Ten je jeho pravým opakem. Snaží se držet krok s dobou, nejnovější technika mu není cizí, nedá dopustit na vědeckost vyšetřování. Třetím hlavním hrdinou všech příběhů (a nejen těch o B. a M.) je samotný Londýn. A to je jedna z věcí, která mě na téhle sérii opravdu moc baví. Díky znalostem Arthura Bryanta z historie, a nejen té oficiální, se dozvídáme všechny ty neužitečné, ale totálně zajímavé informace o londýnském podsvětí, perličky z historie, nečekané souvislosti. Ústy Arthurovými k nám promlouvá ta "skutečná" tvář Londýna, která zůstává skryta za turistickými příručkami a oficiálními historickými publikacemi.
Autor se pokusil sestavit detektivní dvojici tak, aby byla zajímavá a nějakým způsobem jedinečná. Protiklady hlavních charakterů hrají jistě roli, ale čím víc se dostáváte do jejich "příběhu", tím víc jim fandíte v jejich rebelském boji proti byrokracii, chcete být jedním z členů jejich týmu (uvedu jako příklad detektiva seržantku Longbrightovou, která se zhlédla v padesátých letech co se oblékání, účesu, stylu vyjadřování apod. týče), chcete se projít Arthurovou kanceláří, kde na polici smrdí starobylá lidská lebka jako věnovaný talisman, pod stolem skomírá rostlinka marihuany a všude po podlaze se válí stohy knih, ze kterých Bryant čerpá své vědomosti.
A pokud ještě navíc máte rádi anglický humor, jistojistě se pořádně pobavíte. Viz úryvek z rozhovoru (věčného popichování) Arthura Bryanta s jeho domácí Almou: ""Snažím se jíst vařené vejce, jestli vám to nevadí," namítl Arthur Bryant. "Nedokážu si představit, jak dlouho jste ho vařila. Žloutek určitě nemá mít takovouhle barvu." Zavřel jedno oko a nahlédl do alíšku na vejce, jako by zpola očekával, že tam najde malé kuře. "A ty vaše topinky jsou také poněkud neuspokojivé. Měla byste je dělat z čerstvého chleba."
"Z měkkého chleba pořádné topinky neuděláte. Ještě nikdy jste si nestěžoval a jíte je už čtyřicet let," odsekla Alma.
"To proto, že jsem býval váš podnájemník a bál jsem se vás."
Z toho všeho, co jsem tu napsal, je myslím zcela jasně patrné, že ty knížky mě hroozně baví. Svým příbuzným či přátelům je půjčím, ostatní šupky hupky do knihovny nebo do obchodu. A teď už musím běžet, jsem na straně 225 v "Bílé chodbě" a užuž to vypadá na finální rozřešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář