úterý - den křivolakých nosů

Ten název mě napadl hned, a přitom pro něj nemám vůbec žádné opodstatnění. Žádný nos mě nezaujal, neznechutil, nepřekvapil, nic. Dokonce i slovní spojení křivolaký nos se asi ani nepoužívá, ještě tak ulička zapadlého městečka ztracená v sevření oprýskaných zdí. Ale nos? Jenže mě to napadlo a já kategoricky odmítám přijmout tvrzení, že mě napadají nějaké věci jen tak zbůhdarma. Tedy obhajuji křivolaký nos, minimálně proto, že tímto spojením můžeme, dle mého neskromného názoru, popsat nos, který je svým vzezřením nejen aristokratický, řezaný, tajuplný, nestejnorodý, ale .... prostě má v sobě ještě něco navíc, co vzbuzuje dojem ... no křivolakosti. Protože fandím novým slovům, objevování neobjevených zákoutí slovních významů, vzbuzování neokusených pocitů, proto symbolicky pojmenovávám tento den dnem křivolakých nosů. Hezký čas