Chtěl jsem tu napsat pár pitomých řádek, jež by si nevtipnným způsobem pokoušely dělat legraci pomocí této slovní hříčky. Všichni muži zapomeňte, všechny ženy odpusťte. Tento den zasvětíme něčemu úplně jinému, něžnému. Dovolte malý příběh z východní filozofie:
O psu, draku a umyvadle
Od dávných staletí dynastie Ming je vyprávěn příběh tento nesmrtelný a sláva jeho táhne se od Hokaido, přes Šikoku až do Brna. U vesničana Kusajda ležel na posteli pes s hlavou jeho manželky. Kusajdovi to nepřišlo divné, protože den předtím prožil úžasné chvíle s lahví Araku, to vše na oslavu příchodu nebeské bohyně Sousedka.
V té samé chvíli nad jezerem létal drak, jehož genitálie patřily Kusajdovi. Drakovi to nepřišlo divné, protože už dlouho zahýbal své dračici Edně, a ta mu před týdnem předpověděla, že jestli to ještě jednou udělá, bude z něj největší prasák v kraji japonském. Začalo to takhle po kouskách a drak nebyl rád, že zrovna z téhle strany.
Umyvadlo hraje v našem příběhu zcela zásadní roli. Dračice Edna, která zahýbala svému choti s Kusajdem, nevydržela ten psychický nátlak, když viděla, co že to jejímu choti narostlo za známý orgán. Pokusila se o sebevraždu v umyvadle plné vlastních slz. Sebevražda se povedla.
A jaká z toho plyne pointa? Jaké je klasické poučení z východního příběhu? Kde je ono něžné rozloučení na závěr? Tady: A jestli neumřeli, tak tam žijou dodnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuju za komentář