středa - den smíchu

Pojďme se dneska všemu jen smát. Pojďme se smát tomu, že jsme v půlce týdne, a že tedy před pracovními dny není kam utéct, tomu, že budeme muset Švédům vrátit gripeny (já nevim, co se tam píše dvakrát, a teď to hledat nepudu), že Katka končí ve vrcholný formě, že je konec února a chčije a chčije, že Kalaha hraje 7 let a není to poznat, že učitelé mají prázdniny a já už nejsem učitel, že nerozbitný titanový brejle můžou prdnout (viď Tome), že .................., no je toho hodně,každej si najděte to svý. A místo toho, aby vás to namíchlo,zasmějte se. Vono je to totiž všechno o našem přístupu k věci. Á propos, doufám, že mě dneska nikdo nenasere, protože to bych ho zabil... :-)

Je úterý, den ptactva

Chtěl jsem tu napsat pár pitomých řádek, jež by si nevtipnným způsobem pokoušely dělat legraci pomocí této slovní hříčky. Všichni muži zapomeňte, všechny ženy odpusťte. Tento den zasvětíme něčemu úplně jinému, něžnému. Dovolte malý příběh z východní filozofie:

O psu, draku a umyvadle

Od dávných staletí dynastie Ming je vyprávěn příběh tento nesmrtelný a sláva jeho táhne se od Hokaido, přes Šikoku až do Brna. U vesničana Kusajda ležel na posteli pes s hlavou jeho manželky. Kusajdovi to nepřišlo divné, protože den předtím prožil úžasné chvíle s lahví Araku, to vše na oslavu příchodu nebeské bohyně Sousedka.

V té samé chvíli nad jezerem létal drak, jehož genitálie patřily Kusajdovi. Drakovi to nepřišlo divné, protože už dlouho zahýbal své dračici Edně, a ta mu před týdnem předpověděla, že jestli to ještě jednou udělá, bude z něj největší prasák v kraji japonském. Začalo to takhle po kouskách a drak nebyl rád, že zrovna z téhle strany.

Umyvadlo hraje v našem příběhu zcela zásadní roli. Dračice Edna, která zahýbala svému choti s Kusajdem, nevydržela ten psychický nátlak, když viděla, co že to jejímu choti narostlo za známý orgán. Pokusila se o sebevraždu v umyvadle plné vlastních slz. Sebevražda se povedla.

A jaká z toho plyne pointa? Jaké je klasické poučení z východního příběhu? Kde je ono něžné rozloučení na závěr? Tady: A jestli neumřeli, tak tam žijou dodnes.

Hádanka na 26. února

Tajný kód
Na vejšce nám jednou dal profesor k rozluštění tenhle kód s ultimátem, že kdo to nedokáže, nedostane zápich. Téměř všem "fakt dobrým matematikům" se to nepovedlo, zato ti pohodovkáři to zvládli levou zadní. Matikář si s tím zápočtem naštěstí dělal srandu. Tak tedy:
Zkuste zjistit, jak pokračuje tato posloupná řada: J, D, T, Č, P, Š, S, ...
PS: je to tak trošku chyták, s prostou logikou tady asi nevystačíte. Ale má to řešení a to docela vtipně jednoduché. Opravdu.

(poznámka - povídání o vejšce je původní, ne moje)

blíží se koncert

Pan Eliáš si tuhle stěžoval, že píšu moc dlouhý články. Že, když chci bejt vtipnej, mám ubrat. Zkrátit. Dobře. Blíží se koncert.

hádanka na dnešní den (s kalkulačkou)

Top Gun
A teď pro změnu něco s kalkulačkou (konec konců jí asi většina lidí na počítači stejně má). Situace: svítání, letecká základna někde na rovníku . Stíhačka startuje a podle letového plánu dál poletí podél rovníku. Jakou rychlostí by musela letět, aby setrvávala stále ve stejné zóně světla (tj. pro pilota by to vypadalo, že je pořád svítání).

pěkný úterý

Tak vám přeju hezký úterý. Abych vás naladil na pohádkovou notu, schválně jestli poznáte, ze který pohádky je tenhle úryvek,(začátek písničky). "In einem unbekannten Land, vor gar nicht allzu langer Zeit, war eine Biene sehr bekannt, von der sprach alles weit und breit." Víte? No jasný. A pamatujete si, jak to bylo kreslený? Ty úžasný plochy vlčího máku, slunečnice a ve vzduchu bylo cejtit léto a pohoda? Tak to si pojďme teď pěkně spolu představit. Zavřeme oči a zaposlouchejme se do tónů té písně. Můžeme si sundat boty a položit se na koberec (nebo na parkety) a nechejme tu letní atmosféru zvolna proudit dvými nosními dírkami. Taaaaaaaak. A až vás to přestane bavit, vypusťte tu atmosféru dírkou zadní a šup šup zase do práce. Hezký úterý.....

hezký pondělí

Helejte, napsal jsem tady hezkej článek o tom, jak si udělat pěkný pondělí, a vono to všechno zmizelo, tak se na to už vyfláknu. Mohl bych to napsat znova, ale když si představim tu práci, tak jsem si řekl Ne! Mějte pěkně vykoštěný pondělí jako já, představujte si ten zbytek dlouhýho tejdne a nekonečou vzdálenost k víkendu. Aláh na bar (nebo jak se to říká)

Řezník z Momparnasu

Řezník z Momparnasu

(aneb poslední povídka, kterou byste si chtěli přečíst, protože je o vás)

Ne snad, že byste byli největším masovým vrahem pomineme-li ideové vůdce a slavné válečníky. Ale čtěte dál, dozvíte se víc.

Simon de Bovier, člověk, který z jakéhosi nepochopitelného důvodu postupně zabil 182 lidí, především osamělých přistěhovalců z předměstí velkých francouzských měst, teď naposledy zavřel své oči. Z hlediska tohoto světa zaplatil za své hříchy a jeho tělo se za pár hodin promění v dým. Nás ale zajímá jeho duše. A nejen nás.

V prostoru mezi naším světem a světem těch, kteří už našemu světu dali to, co měli, se nad každým z nás vede rozhovor. Teď právě nad Simonem de Bovier.

Bůh: "Tak začneme. Máme tady Simona, narozeného v Gaudeville. Zajímá nás období od doby, kdy si začal uvědomovat, co je správné, až po dnešek. Když se podíváme na náš seznam činů, je toho opravdu hodně, tebe bude asi nejvíc zajímat posledních pět let."

Ďábel: "Upřímně si myslím, že tady není vlastně co řešit. Tenhle člověk byl zrůda, nevážil si nikoho ničeho a i lidi sami ho odsoudili. Rád si s ním osobně chvilku pohraju.

Bůh: "Souhlasím s tím, že hříchy zasluhují potrestat, ale myslím, že počítat by se měl každý čin. A co se toho týče, Simon neprožil zrovna šťastné dětství, a přesto se snažil získat i dávat lásku všem kolem. Mám tady několik drobných i větších pomocí už v dětství, tady, kolem osmého roku věku, a tehdy se tak choval naprosto nezištně, myslel to upřímně.

Ďábel: "Nerad bych mluvil ironicky, ale opravdu vyváží jeden nákup pro nemocnou babičku byť jedinou vraždu? Dá se srovnávat třeba 250 takovýchle drobností se 182 životy?

Bůh: "Nic není drobnost. Já vím, že to vypadá, že ho chci za každou cenu hájit. Zaprvé jsem tady kvůli tomu, abych ho hájil, zadruhé si přiznej, že ty by sis vzal každého, kdo se jen špatně podívá.

Ďábel: "V tomto případě nebudu komentovat."

Bůh: "Pokud bysme to vždycky brali takhle šmahem, znamenalo by to pro lidi, že pokud jednou udělají něco špatného, jdou automaticky s tebou, nezávisle na tom, co dobrého předtím nebo potom udělali."

Ďábel: "A co kdybysme protentokrát povolili Kompromis? Vím, že jsme se domluvili, že do toho půjdeme opravdu minimálně, ale řekl bych, že tohle JE přesně ten případ. Kompromis přece byl vytvořen pro tyhle případy, kdy ani jeden extrém by nebyl spravedlivý, i když upřímně …"

Bůh: "Vlastně jsem od začátku myslel na to samé"

Ďábel: "Vždycky jsi byl taktik."

Bůh: "Takže Kompromis? Myslíš, že si toho bude vážit?"

Ďábel: "Nakonec to pochopí."

Duše Simona de Bovier, Řezníka z Montparnasu, byla celému hovoru přítomna. Simon nevěděl, co ho čeká, ale poprvé od té doby, co se rozhodl, že bejt dobrák se nevyplatí, tušil, že bude litovat svých činů. Celý ten rozhovor vnímal jako pacient upadající do anestetického spánku, který slyší tým lékařů, bavící se o prvním řezu na jeho pupeční krajině. Když dozněla poslední slova, najednou bylo ticho. Ticho, které nikdo na světě nemá rád. Ticho, které předznamenává, že se něco bude dít. Že spadne bomba, že se země zase zatřese, že přijde nový útok na náš zákop, že sopka nechrlila naposled. Potom si pro něj přišel Ďábel.

"Tak fešáku, na Světě sis to odbyl na můj vkus trošku moc rychle, takže teď si tě beru do parády já. Já jen aby sis nemyslel, že když jsi slyšel o Kompromisu, že jsi z něčeho vyváz."

Simon byl tažen neviditelnou a nesmlouvavou silou pryč z tohoto místa, které ho ještě alespoň malinko spojovalo s prostředím, které znal. Jeho tělo, doteď nedílná součást jeho samého, tam leželo a už nikdy se nemělo jeho součástí stát. Ten pocit způsoboval Simonovi úzkost a pomyslel si, že tohle odcizení všemu známému, to že bude to Peklo.

"Na to zapomeň, chlapče. To s tím, co zažiješ, nemá ještě nic společného. Abych ti to nastínil. Počet tvých takzvaných nadhraničních hříchů rovná se počet úrovní Pekla, kterými si projdeš. Kompromis spočívá v tom, že po jejich projítí si tě vezmou ti z Nebe. Ti, kteří tu u nás zůstávají, prochází všemi svými úrovněmi pořád dokola. Do té doby, než jsou úplně čistí. A to trvá dlouho. Ani ty tu moc krátce nebudeš. A abych tě uvedl do první úrovně: tady si budeš bez možnosti přestávky prožívat přesně to, co prožívali lidé, kterým jsi ublížil, akorát několikanásobně zesílené."

Simon nemohl uvěřit tomu, že tohle má být teprve začátek. Byl umístěn do prostoru pro něj vyhrazenému pro tuto úroveň a hned se začalo. Před očima se mu objevilo známé město. Cítil, že je částečně někým jiným. Byl mladým Jacquesem Pistem a šel noční Paříží. Byl zapít svůj útěk z Alžíru a oslavit svou znovunabytou svobodu. Ulevoval si do tmavého kouta za hospodou, když v tom pocítil strašlivou bolest v zádech, jak mu kdosi vrazil nůž do těla. Pomyslel si "Co se to děje? Proč zrovna já a proč zrovna teď? Cítil takovou bezmoc a beznaděj, jako ještě nikdy v životě. Poslední, co cítil kromě chladné dlažby cizího města byl stesk po domově, po lidech kteří ho milují a kteří věří, že právě teď našel své štěstí.

Závěr: Nakonec se Simon dostane do Nebe. Krom všeho zlého vykonal i stovky malých drobností, které byly k něčímu prospěchu a on sám na nich získal jen dobrý pocit. Kdyby býval věděl, že každá maličkost nakonec bude rozhodovat o jeho osudu, asi by některé věci udělal jinak. Asi by spoustu věcí udělal jinak. Teď ale rozhodně v Nebi ještě není.

A proč jsem psal, že povídka je o vás? Je o každém z nás. Nezáleží totiž na tom, kolik máme známých, kde a jak dobře si bydlíme. Nad každým z nás se potom takhle sejdou. Všechno nám to sečtou a někteří budeme rádi za Kompromis. Já tedy určitě. Ale ještě něco si čtenáři, prosím, uvědom. Máš ještě šanci. Spousty šancí na spoustu drobností. A tomu pocitu, který jsi teď pocítil, se říká naděje. Hodně štěstí.

Kalaha je nej

Kalaha je nej. Nejhlasitější. Nejmazanější. Nejžvejkačkovatější. Rádi bychom poděkovali vem fanynkám a fanouškům, kteří kapelu v loňském roce podporovali a slibujeme, že se už na vás chystá další koncertní řež. Vypadá to, že v měsíci březnu se vyskytnou dva koncerty, kde obnovíme nezašlou, ale skoropozapomenutou slávu

Staň se spolutvůrcem

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,

nabízím ti zajímavou možnost. Do ukončení první kolekce povídek (na jednu knížku) zbývá jedna jediná povídka. Mám ještě několik námětů, ale ty můžou počkat na kolekci druhou, a tak vyhlašuju soutěž. Napiš mi do komentářů k tomuto článečku vlastní námět (náměty) na povídku, a já ten, kterej mě nejvíc osloví, napíšu. Povídka s tvým nápadem pak bude v knížce. Bude to jediná povídka, která tě svou pointou nepřekvapí, ale ostatní samozřejmě ano a navíc budeš spolutvůrce. Nemusíte třeba vymýšlet pointu, stačí třeba jen prostředí, ve kterém byste chtěli, aby se povídka odehrávala. Necháte mi tak volnost i na tu pointu a zachováte si překvapení. Takže SOUTĚŽ!!!!!!!

fanynky byly skvělý

Fanynky byly skvělý. Víc nelze říct. Brzy se tu objeví fotky z této kulturně společenské akce. Těšte se. Krom toho si, prosím, povšimněte adresy www.kalaha.webovastranka.cz, kde je videozáznam písničky Láká mě svět, několik fotografií sejmutých z klipu, a podobně.