21 listopadu 2006

Padák

Padák
Za chvilku zemřu. Vyskočil jsem s padákem z letadla a on se neotevřel. První moment hrůzy pominul. Napadá mě, jestli mě někdo najde a pozná, že jsem to já.
Někdy jsem si představoval, jak bude vypadat moje smrt. Za oknem voněly květiny a vítaly tak nové svítání, peřiny načechrané a zvenku trochu chladivé od čerstvého ranního vzduchu, odspodu krásně vyhřáté lidským teplem. Od kostela zazněly zvony a první křesťané vyrazili usednout do svých lavic. Na větývku stařičké třešně usedl kos a zaštěbetal mi něco o pomíjivosti lidské existence. Život mi dal všechny možnosti, všechna setkání, všechny odpovědi, které mohl a teď odejde otevřeným oknem. Zavírám oči a vím, že to tady miluju.
Vítr sviští. Proud vzduchu se urputně snaží osušit mi zpocené čelo. Mám děs v očích, protože nejsem připraven. Bloudím očima po kraji. Pole, louky, stromy. Neosobní neznámá krajina, kterou když cestujute vlakem vypouštíte z mysli a zasníte se.
Jahodový pohár. Sluníčko vysílá paprsky na malý bílý kavárenský stolek. Stín dívčí ruky uchopuje stín poháru a zvedá ho blíž ke stínu úst. To všechno mi rozproudí krev v hrudi a oslní mladé, dychtivé oči. Vůbec si nedovedu představit, že bych se té ruky dotkl. Že jednou budu líbat ta ústa. Pro mě je tohle okamžik, kdy začínám žít.
Neodvratný konec se blíží. Obrovitá náruč matičky země mě obejme. Objetí prosté všech emocí. Příroda v celé své nahotě a surovosti. Přirozená. Drsná. Krásná. Strašlivá.
Procházím se tržnicí. Podzimní městečko se raduje z malé slavnosti. Padající javorové listy se snášejí k zemi a křupají pod nohama dovádivých dětí. Domácí červené víno z umělohmotného kalíšku je v tu chvíli největším přepychem. Až se vrátíme domů, sedneme si k venkovnímu krbu a budeme se dívat do ohně. Když vydržíme do té doby, až padne noc, přitiskneš se ke mně a schoulíš se mi do klína. Zabalená v mém kabátu budeš pozorovat jiskry vystřelující směrem k černočernému nebi.
Už není na nic čas. Chci křičet, ale nekřičím. To všechno, co mi proběhlo hlavou, mě dostalo do stavu, ve kterém bych mohl vydržet věčnost………. Vydržím.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuju za komentář

Autorské čtení v Le Consulat 12. června 2025

  "Nikdy nebudu číst před lidma! Je to naprosto idiotský. Když si budou chtít něco ode mě přečíst, přečtou si to sami."  No a takh...