biologie

Řekněme, že se jistý primitivní organismus dokáže každou minutu rozdělit na dva stejné a ti se zase za minutu každý rozdělí na dva stejné atd. Talířek, ve kterém jsme začali pozorovat tento proces, bude plný přesně ve 12.00. Otázka zní: V kolik hodin bude talířek plný přesně zpoloviny?

cihla

Cihla váží 1kg a půl cihly. Kolik váží 1 cihla?

žárovky

představte si, že jste v místnosti se 3mi vypínači.ve vedlejší místnosti jsou 3 žárovky (v této chvíli zhasnuté), každý vypínač patří k jedné žárovce. Není možné vidět z jedné místnosti do druhé. Jak zjistíte, která žárovka patří ke kterému vypínači, když do místnosti s žárovkami smíte vstoupit pouze jednou (a pak už to musíte říct)?

pokud si myslíte, že jste přišli na řešení, napište ho do komentáře. znám odpověď, můžete mi napsat na mail. každý den nová hádanka, choďte denně!

druhá várka textů

pár dalších ....

Blázen v nás

1) Každej z nás ho někdy potkal

Každej z nás jím někdy byl

Každej den je trochu jinej

Každej den má málo sil

2) Dám mu búra ať je živej

Dám mu sebe ať jsem on

Dám si vodku ať jsem silnej

Zvládnu smát se jako zvon (on)

Ref.: blázen v nás

Co svý sny vidí

Blázen v nás

Co chce se smát

Blázen v nás

Co trochu šidí

Stálej pocit

Že mám se bát

3) Každej z nás ho někdy potkal

Každej z nás jím někdy byl

Každej chcem bejt trochu jinej

Každej máme tajnej cíl

4) Kdo z nás chytá v noci můry

Kdo z nás umí bláznem bejt

Ať jde k lidem ať jim řekne

Že si můžou šminky smejt

Tím víc

1) snívám

jak všechno zvládám líp

vždycky tomu uvěřím

a život je pak zlej

2) a s tebou

s tebou všechno zvládám

a vždycky v tebe uvěřím

a život pak je zlej

ref.: tím víc

všechno ze sebe dávám

tím víc chci ze sebe dát

tím víc všechno ze sebe dám

tím víc teď dávám

tím víc teď dávám

3) míváš

pravdu, která pálí

a který já zas uvěřím

a život je pak zlej

4) krášlím

si to co bejvá smutný

a ty to zase otočíš

a život je pak zlej

ref.: tím víc

všechno ze sebe dávám

tím víc chci ze sebe dát

tím víc všechno ze sebe dám

tím víc teď dávám

tím víc teď dávám

5) spřádám

si plány který slibujou

že odrazím se ode zdi

a život je pak zlej

ref.:

6) vstávám

a procházím se ránem

a všechno se zas probouzí

a život není zlej

texty kalahy 1

první várka textů ......

---

Svět ve tvejch očích

ref.: Láká mě svět

ve tvejch očích

Co říct ti mám

Jsem v tom sám

Láká mě teď

Co si počít?

Tvý zelený

Oči znám

1) Denně vykouřim stovky cigaret

A na videu skouknu miliony

Nesmyslnejch krváků

Sedim v zaplivanym pajzlu

S lidma, se kterýma si nemám

Vůbec co říct

2) Probírám se starejma časopisama,

Obrázky přejíždim očima a

Když se začtu tak za chvilku nevim,

Kde vlastně jsem a co na tomhle divným

Místě vůbec dělám

3) Pak najednou vejdeš a mezi těma novinama

A sklenkou vína zjistím, že na světě existuje ráj,

o kterým jsem snil. To místo není nikde na Zemi ani v celým vesmíru.

To místo je tam……… ve tvejch očích

ref.:

Panáček (Zase se zvedám)

1) Zase se zvedám

Po pádu pád

Oporu hledám

Nemám se rád

2) Zase se zvedám

Už po tisící

Dostává údery

Neplatící

3) Zase se zvedám

Nádechů pár

Nedám jim, nedám

Po baru bar

Ref.: Jen žádnou paniku

Panáčku za barem

Jsem starej kámoš

Těch, co vždycky platí

Včera jsem upad

To je tím výparem

Co leze z hlavy

Dneska už i z gatí

4) Zase se zvedám

Po pádu pád

Oporu hledám

Nemám se rád

5) Zase se zvedám

Každej to zná

Sám sebe hledám

Nejsem to já

6) Zase se zvedám

Proč naříkat

Novej bar hledám

Zas po pádu pád

Ref.:

Mírový symboly

1) Proč máme přihlížet na zkázu týhle planety

Proč si ničíme i to, co nám nepatří

Z nebe nás zasypou jen maličký ptačí mrtvolky

V očích jejich budou vyčítavý pohledy

2) Proč máme přihlížet na zkázu týhle planety

Proč si ničíme i to, co nám nepatří

Z nebe nás zasypou jen maličký ptačí mrtvolky

Proč jsme si je dali za mírový symboly

Motýl

1) Za branou města ztracenýho v poušti

Modrej motýl svou schránku opouští

Ustalo už dunění smrtonosnejch děl

Na schránky motýlů každej zapomněl

Ref.: Proč utíkám proč chci bejt sám

A proč mi lítat nevadí

Proč propadám se stále dál

A proč se nic už nevrátí

Proč odlítám až ke hvězdám

A proč se karta obrací

Proč každej musí zůstat sám

A proč se život vytrácí

2) Proč se tak stalo to dávno nikdo neví

Jak roste moc tak i hlad po ní sílí

hladoví supi jen kolem sousta krouží

Nevinní umíraj snad mají, co zaslouží

Revolver

1) Tenkrát jsem sny míval

A život nebyl zlej

Já dopředu se díval

A lidem věřil svejm

Já tenkrát vážně nechtěl jinak žít.

2) Pak máma řekla Táhni

A ukázala ven

A táta mámu mlátil

A já změnil svůj směr

Já změnil směr pak nebylo kam jít

Ref.: A tehdy jsem sáh pro revolver

V tý chvíli zastavil se svět

A tehdy jsem sáh pro revolver

Ta chvíle nejde vrátit zpět

3) Tenkrát kámoš řek mi

Pojď zachránit svět zlej

Pryč s realitou všední

A průchod snění dej

Já tenkrát vážně nechtěl

Nikam jít

Ref.: A tehdy…

Ta chvíle nejde vrátit zpět.

Svět se pořád točí

A láska schází nám

A smutek bejvá v očích

A každej z nás je sám

Je sám

Ref.:

Černá a bílá

1) Fakt nejsi černá

A fakt nejsi bílá

Kde to jen jsi

A kde jsi to byla

2) Čí je to strach

A čí temný oči

Hledám tě tam

A chce se mi skočit

3) Piju tvý já

A nechci ho dopít

Hledám se tam

Nechci si nabít

4) Fakt nejsi černá

A fakt nejsi bílá

čí ty jseš hlad

A čí strach jsi byla

Ref.:hrdlo má láhev

A taky ty

Obojí sladký pocity

Obě chci mít

A nepřestat pít

Do rána do dna

Nikdy nedopít

Rowdies

Pánové jdeme na fotbal

Na staďáku všechno zdemolujem

Nevadí sport nám nevadí

A když se napijem tak jde všechno líp

Pánové jdeme na fotbal

Po kapsách nesem si bomby a nože

Bacha dej abys to nedostal

A ty buď s náma fotbalový bože

Pánové jdeme na fotbal

Uděláme vlastní kariéru

Nevadí sport nám nevadí

Vpředu stůj jdeme do maléru

Pánové jdeme na fotbal

Pod vlajkou násilí zvítězíme

My se těch druhejch nebojíme

A když se napijem tak jde všechno líp

Ven s tím

Vypusť to ze sebe

Když jsi tím nabitej

Otevři stavidla

svojí průměrnosti

vypusť to ze sebe

a odlep se ode dna

a rozbal to pořádně

ať lítají kosti

ref.: Ven s tím

a ať se honěj mraky

do něčeho třískni

a řekni něco taky

ven s tím

a žádný saky paky

něco k tomu řekni

vždyť teď to musí ven

jednou ses nadechnul

zkus to i podruhý

odraž se ode dna

co síly ti stačej

jednou ses nadechnul

už je to začnutý

tak bouchni do stolu

když hlavu ti máčej

vypusť to ze sebe

ať každej lituje

bumerang vrací se

obloukem zpátky

všechno hoď za sebe

dívej se dopředu

ty co jsou vzadu

jsou na tebe krátký

Route 69

1) ve vlasech vítr

a na kapotě žár

potkávám sám sebe

jsem svýho srdce cár

2) do dálky pohled

a o svobodě sen

na palubní desce

se střídá noc a den (míhá)

3) cejtím se volnej

když cesta nemá směr

rokenrol duní

až myši lezou z děr

4) opilej nádherou

o který nemáš šajn

nedívám se zpátky

na route 69

on the route 69…..

Pianista

Nad prašnými ulicemi Stunton Deek se tetelil vzduch horkem. Koně uvázaní u vstupu do lokálu zlostně odfrkávali, jako by doufali, že drsní chlapíci,které sem přivezli, zapomenou pro jednou sami na sebe a půjdou je zachránit před spalujícími paprsky. Korouhvička dřevěného kostelíka už se dobrých čtrnáct dní ani nepohnula a ani místní šerif nemusel za tu dobu řešit jediný případ pistolnického souboje, kterých tu jinak bývalo požehnaně. Kdo mohl, seděl teď v lokále U Kulhavýho Billa a proléval hrdlem cokoliv, co teklo. Někteří se tu rozveselovali v podstatě nepřetržitě a podle toho taky zábava v saloonu vypadala. Pianistova hra doprovázející zrzavou kdákající zpěvačku nebyla přes výkřiky osazenstva chvílemi ani slyšet, hned u vchodu do místnosti zvedali tři kovbojové svého kamaráda z podlahy a znovu a znovu společně s ním padali na podlahu a na něj. Horkým vzduchem se proplétal odér nekvalitní whisky, levného tabáku a všudypřítomné nervozity. Když se ozval výstřel, téměř nikdo tomu nevěnoval pozornost nebo ho možná ani neslyšel. Druhý výstřel strefil jednu z lahví kořalky vystavenou v polici za barmanovými zády a tehdy se všichni, kdož byli tím směrem, instinktivně přikrčili a očima pátrali, odkud výstřel vyšel. Opálený muž v černé košili a s kloboukem, který mu zpola zastiňoval oči, mířil na další lahev vystavenou poblíž stojícího barmana.

"Ani to nezkoušej!", zabručel barman jeho směrem a odplivl sousto vyžvýkaného tabáku na hrubou podlahu. "My jsme tady veselej, ale slušnej lokál, a jestli se ti u nás nelíbí, táhni si, odkaď si přišel."

Místnost se ponořila do napjatého ticha, přerušovaného jenom funěním na zemi ležícího opilce, kterého tentokrát kamarádi přestali zvedat a jako ostatní přítomní sledovali neobvyklou situaci.

Muž v černém nepatrně pokynul neoholenou bradou směrem k osazenstvu a tichým hlasem pronesl: "Jestli jsou v týhle zavšivený díře nějaký chlapi, tak uděláme soutěž."

"Pche, a co by to jako mělo bejt za soutěž, frajere?" ozval se jeden z u baru stojících chlápků vysokou fistulí.

Černý se pobaveně usmál a usadil ho "Říkal jsem pro chlapy, kotě."

Čtvery paže hned zachytily vyskohlasého odvážlivce, jenž se chtěl na drzého cizince vrhnout.

Úsměv. Oči klouzají lokálem, až přistanou na nebohém pianistovi nepřítomně hledícím někam sobě do klína nebo na boty.

"Vezmeme támhletoho umělce, postavíme ho k zadní stěně a já mu vystřílím kolem hlavy svatozář."

"Jestli se nikdo z vás neodváží vytvořit lepší nebo se pokusí a nezvládne to, všichni chlapi tady v hospodě mi dají svoje zbraně a ty já pak prodám na trhu v Marlborough."

"No a kdyby se snad našel nějakej odvážlivec a navíc byl lepší než já, nechám vám tady oba svý koně, zbraně, svůj náklad a všechno cenný, co u sebe mám a okamžitě odejdu z města."

Místní mužové polohlasně mručeli lokálem, neboť se jim příliš nechtělo přiznat, že právě oni na něco takového nemají a na druhou stranu by neradi obětovali dobráckého muzikanta, který jim už tolik let zpříjemňoval chvíle po dlouhé práci.

"Takže se bojíte!?"

Několika ráznými kroky došel k pianistovi, popadl ho za loket, vyzvedl ho ze židle lehounce jako by byl malé dítě a dovlekl ho ke zdi, kde ho opřel čelem do místnosti. S pohyby šelmy přešel muž v černém celý lokál až téměř ke dveřím, tam se otočil a zase se nepatrně pousmál. Lehce přimhouřil nemilosrdné oči a zvedl paži se zbraní. Šest krátkých výstřelů, několik výkřiků hrůzy a vůně střelného prachu ve vzduchu.

Všichni spěšně pohlédli směrem k pianistovi. Byl živý a zdravý a po pravém spánku mu stékal proradný čůrek potu. Šest výstřelů vytvořilo kolem jeho hlavy jakousi stylizovanou svatozář. Několik hostů si slyšitelně oddechlo.

"Tak co, kde jsou ty chlapi?"

 "To není v celým slavným Stunton Deek jedinej pořádnej chlap? Chachá."

"Já bych to zkusil," ozvalo se z druhé strany místnosti. Pianista, ještě stále opřený o zeď tak, jak ho tam pistolník postavil se teď usmíval směrem k černému střelci. "Ale Vy budete stát u zdi, pane. Tedy jestli se nebojíte."

"To jsi uhod, že se nebojím a taky ti to předvedu. Pojď na místo, střelče, já si zas stoupnu místo tebe," vyzval pianistu černý a udělal hned dva tři rázné kroky směrem k protější stěně. Pianista se odlepil od stěny a natáhnul před sebe paže. Černý se zastavil a podíval se, co se děje. Pianista udělal několik váhavých kroků a když došel k prvním sedícím lidem před sebou, zakopl a v chvatu se opřel o nejbližší osobu.

"Co to má znamenat?," udiveně se zeptal střelec.

"Jesse Stoke," ozval se jeden z hostů "náš pianista a dlouholetý přítel, je od malička slepej jako patrona, chlapče, takže doufám, že předvedeš aspoň tolik odvahy jako von a stoupneš si tam k tý zdi."

Pistolníkovou tváří přeběhl stín pochyb a úžasu a on pak v chvatu vycouval z lokálu ven. A i když tu po sobě nezanechal ceny za výhru v soutěži, jak slíbil, vícekrát ho ve městě nikdo neviděl.

Odpolední slunce už bylo jednou nohou za úrovní obzoru a střechy unaveného města se začínaly těšit na milosrdný soumrak a konejšivou noc. Lidem, kteří odcházeli do svých domovů, přichystala matka příroda konečně trochu radosti. Do unavených tváří Stunton Deek se poprvé po čtrnácti dnech začal opírat mírný větřík.