Kdyby tak duše procházely stínem
vdechnu
tvůj vzdech a za soumraku splynem
tvá
ruka na mé mi dává záruku
že
neplánuješ delší odluku
mám
strach z vratkého hříběcího běhu
že
někde klopýtneš a zlomíš mezi námi něhu
nebo
že řeknu něco, co tě vyplaší
stín
pochyb strach lidí snadno přenáší
vlétla
jsi jako štěně do kurníku
do
řádky mých dnů, jsi nejněžnější z psíků
výbuchy
peří tvoří oblaka
hospodář
Rozum naoko huláká
až
přijdou v srpnu bouře popelavé
zůstaň
a směj se jako děcko hravé
žádný
hrom neudělá věčnou pomlku
má
ruka na tvé ti dává záruku.
